[ – Українська – ] [ – Česky – ] [ – Русский – ] [ – Deutsch – ] [ – English – ] [ – Français – ] [ – Italiano – ] [ – Magyar – ] [ – Español – ] [ – Hrvatskosrpski – ] [ – Polski – ] [ – Ελληνικά – ]
Válka na Ukrajině pokračuje se všemi negativními důsledky pro velkou část světa. Pokračují však také akty dezerce a vyhýbání se odvodům, což by v případě masového rozšíření mohlo významně přispět k ukončení války. Anarchisté z regionu střední Evropy proto uveřejňují tuto výzvu k organizování aktivní podpory dezertérů. Ať žijeme kdekoli, udělejme z každého dalšího dne, den mezinárodní solidarity pracující třídy a odporu proti válce. Organizujme se na pracovištích, ve školách i v ulicích s cílem posílit vliv dezerce. Bojujme za důstojné podmínky pro všechny, kteří odmítají sloužit jako potrava pro děla v meziimperialistické válce.
Nejméně 200 000 lidí utíká z Ruska před Putinem vyhlášenou vojenskou mobilizací a další desetitisíce se vyhýbají mobilizaci na Ukrajině. Přesto některé hlasy tvrdí, že „množství dezertérů je tak zanedbatelné, že je divné o něm vůbec začít mluvit.“ Je třeba se vymezit proti těmto cynickým snahám „zneviditelnit“ lidi, kteří se rozhodli nesloužit armádě, dezertují nebo emigrují z politických důvodů. Hlasy těchto lidí musí být slyšet a je nezbytné jim poskytnout praktickou pomoc.
Protiválečné projevy zatím nemají dostatečnou podvratnou sílu potřebnou k zastavení války a právě proto je nutné vytvářet podmínky, které dalším lidem se sklony k dezerci usnadní přejít od úvah k činům. Nejdo o to si stoupnout na frontu mezi tanky obou armád a myslet si, že tím tím vojáky přimějeme složit zbraně. Jde o to, na mezinárodní úrovni dosáhnout podmínek, které dezertérům zajistí bezpečné zběhnutí a možnosti žít v jiné zemi bez rizika trestního stíhání a společenské stigmatizace.
V současnosti se odpůrci války v Rusku a na Ukrajině nemají témeř kam uchýlit. Jsou „vlastními“ vládami uvězněni mezi státními hranicemi, přičemž okolní země je odmítají přijmout a zajistit důstojné zázemí. Zůstane-li nadále volba lidí omezena na možnosti „buďto nuceně sloužit v armádě nebo čelit perzekuci“, těžko můžeme čekat nárůst dezerce. Je třeba dosáhnout otevření hranic nejen pro civilní běžence, ale také pro dezertéry armád na obou stranách válečné linie. Právě to totiž může výrazně oslabit válečnou dynamiku.
To se ale nikdy nepodaří vyjednáváním s různými vládami, které jsou pouze místními přisluhovači světového kapitálu, ani sociálně-demokratickou výzvou k „ústupkům v oblasti migrační politiky“. Naší jedinou zbraní pro nás, proletáře, je třídní boj, mobilizace v ulicích, sabotování ekonomiky a přímá akce proti permanentní válce… Teprve tehdy je vyděšená vládnoucí třída nucena ustoupit, což pro nás nikdy nebude představovat cíl boje, ale pouze okamžik, od kterého je třeba podniknout nové útoky proti celému tomuto světu bídy a války…
Ostatně, proklamace politiků kritizujících agresi ruské armády jsou projevem pokrytectví, když zároveň odmítají sdílet zázemí a prostředky s lidmi, kteří odmítají sloužit v armádě. A kromě toho, proč a jak by tito důstojní představitelé buržoazního řádu jednali jinak!? Je nezbytné důsledně stát proti putinovským agresorům stejně jako proti státníkům jiných zemí, kteří vlastní politikou umožnují armádě zachovat si svůj válečný potenciál. Jsou to vlády zemí ve kterých žijeme, které fakticky komplikují možnosti dezerce, čímž přispívají k pokračování války.
Ti, kterým jde o záchranu lidských životů, by měli uvažovat o tom, jak oslabovat bojeschopnost armád, o tom jak dostat vojáky z fronty, jak je přimět, aby vypověděli poslušnost, jak je motivovat, aby zbraně použili proti těm, kteří je nutí jít do války. Přemýšlejme o tom a organizujme přímé akce, které tyto úvahy přivedou ke konkrétním výsledkům.
NĚKTEŘÍ ANARCHISTÉ Z REGIONU STŘEDNÍ EVROPY (LISTOPAD 2022)