Česky English General Русский

“Svoboda nebo smrt”: Rozhovor o zkušenostech dezertéra z Ruské armády

2026/05/22
antimilitarismus

V květnu 2026 jsme položilx několik otázek muži, který v prosinci 2024 dezertoval z ruské armády. Jeho odpovědi zveřejňujeme v rámci série rozhovorů s dezertéry a lidmi, kteří se vyhýbají válečné mobilizaci nebo vojenské službě. Je třeba poznamenat, že naším cílem není pouze sdílet osobní příběhy, ale především pomocí těchto rozhovorů objasnit, jak můžeme přispět k tomu, aby se dezertérství stalo rozšířenou a kolektivně organizovanou formou odporu proti válce.

– Upozornění: Tento rozhovor obsahuje fotografie a video zachycující mučení dezertérů!

/ English / Русский /

1) Z jakých důvodů si dezertoval a v jaké fázi války k tomu došlo?

Abyste pochopilx, proč jsem dezertoval, musíte nejprve pochopit, jak jsem se do armády dostal. Stručně řečeno, mnoho lidí v Rusku se v současné době ocitlo v hledáčku ministerstva obrany; ruská armáda totiž právě mobilizuje dostupné zálohy. Ačkoli nedochází k žádné oficiální vojenské mobilizaci – nebo je alespoň velmi omezená –, Putinův příslušný rozkaz zůstává v platnosti a nikdo ho nemá v úmyslu zrušit. To otevírá příležitosti pro „náboráře“. Například se stalo běžnou praxí násilně odvádět lidi do povinné vojenské služby. Vojáci základní služby, mezi které jsem měl patřit i já, by podle zákona neměli být posíláni na frontu; jsou však povoláváni s očekáváním, že někteří z nich mohou být donuceni podepsat smlouvu. Přesně to se stalo i mně. Než jsem nastoupil do armády, bylo mé politické přesvědčení striktně marxistické. Válka mě odpuzovala, ale také jsem jasně chápal, že se jedná o akt imperialistické agrese ze strany Ruské federace. Cílem války nebyla ochrana obyvatel Donbasu a Luhansku před údajnou genocidou, k níž dochází na Ukrajině, ani ochrana státních hranic před pronikáním NATO. Byl jsem si plně vědom toho, že válka přinesla přímé politické a ekonomické výhody úzkému kruhu vládnoucí ruské elity soustředěné kolem Putina. Přirozeně jsem neměl v úmyslu se na tomto barbarství podílet. Ačkoli se mi v určitých fázích mé služby začalo zdát, že odpor je zbytečný, že bych se měl prostě podřídit a plnit rozkazy, pokaždé jsem našel sílu k rozhodnutí sabotovat svou osobní účast v této válce. Celkem jsem dezertoval třikrát. Vždy k tomu došlo, když se mě pokoušeli poslat na frontu. Mezi těmito dezertérskými činy jsem snášel mučení, šikanu a nejrůznější ponižování. Můj poslední pokus o útěk se odehrál v prosinci 2024; byl to ten nejšílenější – vyskočil jsem z okna na moskevském nádraží Jaroslavskij, poté co jsem nejprve vytrhl z rukou své doklady vojenskému policistovi. Zkrátka, byla to celkem legrace

2) Dezertoval si z náborového nebo výcvikového střediska nebo přímo z fronty?

Všechny tři případy jsem dezertoval ještě předtím, než jsem se dostal na frontu; dvakrát z výcvikového střediska a naposledy přímo z nádraží.

3) Bylo těžké dezertovat? Jaká rizika tě znepokojovala nejvíc?

Nebylo snadné překonat strach, který v nás vštípili naši velitelé. Všichni jsme viděli, k čemu dezertérství vede. Lidi házeli do jam, ukamenovali je nebo zastřelili. Důstojníci nám pouštěli videa těch, kteří se pokusili o útěk, ale byli dopadeni. Jen pár z těchto videí se dostalo na internet. Mohu vás ujistit, že gladiátorský souboj mezi dvěma dezertéry, který relativně nedávno vyvolal rozruch v médiích, je jen špičkou ledovce.

Poprvé jsem byl vyděšený, ale poté, co mě chytili, jsem vyvázl jen s pár ranami do paže, když mě donutili odvolat výpověď, kterou jsem poskytl vojenské prokuratuře. Podruhé jsem jednal rozhodněji; uvědomil jsem si, že se mnou nemohou zacházet tak tvrdě, jako s lidmi na těch videích, protože jsem byl stále na ruském území. Potřetí jsem se ničeho nebál; podlehl jsem fatalismu. Svoboda nebo smrt.

4) Musel jsi se na svůj útěk dlouho připravovat, nebo to byl spíš impulzivní čin bez jasného plánu?

Na svůj poslední útěk jsem se připravoval velmi důkladně. Začal jsem asi měsíc předtím, než jsem skutečně utekl. Asi proto to dopadlo tak dobře. Trasu jsem si naplánoval předem a připravil se na dlouhý útěk před svými pronásledovateli. Ale čekala mě i překvapení; velitel vojenské policie mi sebral doklady. Sotva se mi je podařilo získat zpět a poté jsem na sebe byl neuvěřitelně pyšný, že jsem se nebál dostat se s tím mužem do menšího střetu a že jsem z toho vyšel jako vítěz. Jelikož původní trasa od nádraží byla již odříznuta, běžel jsem na toalety, vylezl na parapet a skočil dolů. Vykloubil jsem si kotník, ale podařilo se mi běžet; poměrně rychle jsem přeběhl most přes řeku a zmizel v davu. Když jsem šplhal na most, běželi ke mně policisté; zpomalil jsem a předstíral, že jen tak jdu, a oni si nevšimli, že jsem ten, koho hledají. V jistém smyslu to byla šťastná náhoda. V tu chvíli jsem se cítil silný a připravený dotáhnout to až do konce.

5) Je dezertérství v ruské armádě rozšířené, nebo jde o okrajový jev? Dochází při tom k nějaké společné koordinaci, nebo je dezertérství především individuálním činem?

Vždycky to je jinak. Vzpomínám si, že když mě vezli do Borzu na výcvik, jeden z vojáků – ostřílený veterán – řekl: „Ať jdou všichni do háje“ – a pak vyskočil z kamionu KAMAZ, ještě když byl v pohybu. Zmizel v lese. Důstojník pak pohrozil, že zastřelí každého, kdo by ho napodobil. Znal jsem také jednoho důstojníka, který prostě zmizel ještě před nasazením. Dlouho zastával silně protiválečné názory a snažil se ze všech sil zůstat v jednotce, ale když se jeho jméno objevilo na seznamu – prostě zmizel. Nikdo ho nikdy nenašel; nejspíš si svůj útěk naplánoval s velkým předstihem. Dezertérství je docela rozšířený jev. Když verbujete alkoholiky, nutíte brance podepisovat smlouvy a nabízíte speciální smlouvy vězňům – nemůžete čekat nic jiného. Ve skutečnosti v Rusku už dlouho neexistuje řádná profesionální armáda; nyní se jedná pouze o skupiny žoldáků s minimálním důstojnickým sborem. Když jsem sloužil u Strategických raketových sil v Čitě, jen v jedné brigádě (číslo brigády neuvádím) bylo na seznamu těch, kteří opustili jednotku bez povolení, asi 100 lidí. Tento počet se mohl měnit z měsíce na měsíc, protože někteří byli chyceni, zatímco jiní byli stále na útěku. V průměru to však bylo kolem 100 lidí. Pokud předpokládáme, že situace je v jiných jednotkách zhruba stejná, je celkový počet dezertérů velmi značný. V Ruské federaci je přibližně 2 000 až 3 000 vojenských jednotek.

6) Je možné odhadnout, kolik lidí v Rusku dezertovalo? Je zde patrný trend k nárůstu, nebo počet dezertérů klesá?

Domnívám se, že tento počet roste. Jak jsem již řekl, pokud vycházíme z mých zkušeností a předpokládáme, že z každé jednotky dezertovalo přibližně 100 lidí, pak při minimálním odhadovaném počtu vojenských jednotek (2 000) to činí asi 200 000 lidí. Je to velmi hrubý a přibližný odhad, ale myslím, že se blíží skutečnosti.

7) Jak ruská vláda reaguje na dezertérství? Existují nějaká represivní opatření, která mají dezertérství zabránit nebo potlačit?

Ruské vedení se k tomu veřejně nevyjádřilo. Jejich postoj však lze odhadnout na základě výpovědí přeživších dezertérů – mučení, týrání, střelba a rafinované popravy (nutit dva dezertéry, aby se holýma rukama prali o právo na život, přivazovat je ke stromu a mlátit je, zavírat je do jámy nebo sudu bez jídla a vody). Domnívám se, že tento postup je schválen shora.

V tomto videu jsou zachyceni dva muži, kteří jsou svlečeni a držení v zásobní nádrži. „Je čas nakrmit zvířata!“ ozývá se hlas. Zdroj: https://edition.cnn.com/2025/07/28/europe/russia-deserters-ukraine-war-intl

– FOTO: Dezertér přivázaný ke stromu s rezavým kbelíkem přes hlavu. Zdroj: https://edition.cnn.com/2025/07/28/europe/russia-deserters-ukraine-war-intl
—————-

8) Co znamená dezertérství z právního hlediska? Jaké tresty hrozí dezertérům? Jaké tresty jsou dezertérům skutečně ukládány, pokud jsou zadrženi a odsouzeni?

Z právního hlediska hrozí trest až 15 let vězení. Vojáky by velmi rádi viděli za mřížemi, ale v praxi se ministerstvo obrany na vojenskou prokuraturu ani vojenské soudy žádné požadavky nevznáší. Voják je vrácen do své jednotky, zbit a poté poslán na frontu, kde je předán svému veliteli, aby byl popraven. Jakmile se voják, který se pokusil dezertovat, ocitne v rukou velitele, nic ho již nezachrání.

9) Setkáváš se jako dezertér a uprchlík s nějakými konkrétními obtížemi? Existuje mezi uprchlíky v místě, kde se nyní nacházíš, nějaká podpůrná síť?

V Arménii existuje podpůrná síť pro uprchlíky. Je však zaměřena především na politické a občanské uprchlíky. Snažíme se vybudovat něco podobného, ale naše zdroje jsou velmi omezené. Nejnaléhavějším problémem je legalizace. Dezertéři se ocitají v právním vakuu; nemohou získat status uprchlíka, nemohou získat občanství a je pro ně obtížnější najít si práci nebo získat přístup k lékařské péči. Pro tyto problémy neexistuje jasné právní řešení. Kromě toho se v Arménii nachází největší ruská vojenská základna mimo Ruskou federaci. Putin se několikrát pokusil vyslat své speciální jednotky z Gyumri, aby zadržely a vrátily dezertéry, ale Arménie odmítla dezertéry Rusku vydat; policie odmítá ruským vojenským silám pomáhat a nedovoluje jim, aby se zapojovaly do pátrání po dezertérech. To je již ze strany arménské vlády obrovská laskavost. Vážíme si toho.

10) Myslíš si, že se někdy vrátítíš do Ruska? Za jakých okolností by ses do Ruska mohl vrátit?

Jsem připraven se vrátit do Ruska za předpokladu, že v zemi dojde k revolučním změnám a že se budu moci podílet na svržení současného režimu.

11) Putinova propaganda tvrdí, že všichni vojáci bojující ve válce na Ukrajině jsou profesionálové, kteří bojují dobrovolně. Jaký je tvůj názor? Dochází k nátlaku či zastrašování, nebo jsou všichni vojáci na frontě skutečně loajální Putinovu režimu?

Jak jsem již zmínil, armáda je doplňována zločinci, a to prostřednictvím klamání a nátlaku na brance, jakož i náborem lidí s antisociálním životním stylem nebo těch, kteří mají značné dluhy. Ačkoli je v ruské armádě poměrně dost dobrovolníků, nemohu říci, že by se jednalo o jejich ideologické rozhodnutí. Spíše se tímto způsobem snaží uniknout chudobě. Jejich ideologické přesvědčení může být jakékoli, od proimperialistického po liberální; v některých případech se dokonce kombinuje s radikálně levicovými ideologiemi, jako je komunismus, anarchismus a podobně. Zdá se to poněkud zábavné, pokud nebereme v úvahu, že tato pestrá směsice bude brzy ozbrojena a bude zabíjet lidi.

12) Existují nějaká obecná doporučení pro další vojáky, kteří by v budoucnu chtěli dezertovat? Co by měli udělat? Kterými zeměmi by měli projíždět? Jak se mohou vyhnout kontaktu s úřady a policií?

Lidé, kteří chtějí dezertovat, by se měli obrátit na skupiny poskytující podporu dezertérům. Na náš projekt „ZKR“, projekt našich kamarádů „Tverdyi Znak“, projekt „Idi Lesom“ a podobné iniciativy. Nechci v rozhovoru prozrazovat konkrétní trasy, aby nebyly zablokovány. Nakonec, jakmile dezertujete, máte asi tři dny na to, abyste opustili Rusko. Ujistěte se, že máte předem připravené peníze na jízdenku. Pokud narazíte na policii, snažte se chovat přirozeně; nepanikařte. Pokud se o vás během prvních tří dnů vašeho útěku začnou zajímat, s největší pravděpodobností to nesouvisí s dezercí. Ale nesnažte se je kontaktovat; někteří policisté mohou být velmi důkladní. Pokud vás vzali vážně, pokud v prvních dnech vašeho útěku policie prohledala všechna vaše bydliště a zastrašila všechny vaše příbuzné – pak se musíte držet daleko od velkých měst, cestovat přes BlaBlaCar a co nejdříve opustit Ruskou federaci. Situace se liší; někdy jsou velmi specifické.

13) Jak mohou lidé ze zemí Evropské unie dezertérům prakticky pomoci?

Víte, mohu za sebe říci, že dokonale rozumím tomu, že zaprvé, lidé v Evropské unii mi nic nedluží; zadruhé, nejsou to bohové a nemohou plnit přání. Jsem si jist, že mě již nečeká klidná budoucnost. Nebudu mít ani ženu, ani děti, ani vlastní domov, ani stálé zaměstnání. V podstatě jsem mrtvý. Chtěl bych, aby lidé v EU viděli tragédie, k nimž vede imperialismus, fašismus a militarismus. Jako člověk s levicovými názory bych rád viděl, abychom mezi sebou vytyčovali méně imaginárních hranic podle etnického nebo národnostního klíče. Chtěl bych, abychom byli schopni společně stát na straně utlačovaných společností, které se staly obětí imperialistických agresivních válek. Abychom společně mohli vystupovat proti válce a za porážku všech agresivních imperialistických vlád. Bylo by dobré zřídit fond na pomoc dezertérům nebo mít k dispozici řadu dočasných útočišť či ubytoven pro dezertéry, ale prozatím je to pouze ve fázi plánování.

Čtěte také další prohlášení a rozhovory k tématu podpory dezerce: