Vyvracíme lži, které se šíří o AMI

Znovu a znovu čelíme obviněním z toho, že údajně nepodporujeme sebeobranu lidí ve válce na Ukrajině. Znovu tedy připomínáme několik faktů v reakci na tyto lži.

1) Všechny války mezi státy jsou válkami buržoazie proti proletariátu. Podporujeme sebeobranu celého proletariátu bez ohledu na to zda se jeho části v dané době nachází zrovna na Ukrajině, v Rusku, Gaze, Izraeli nebo kdekoli na světe. Sebeobranou rozumíme hájení třídní autonomie, tedy vedení boje (včetně toho ozbrojeného) proti všem frakcím buržoazie, proti všem státům, proti všem státním armádám, jejichž primární funkcí je hájit stát nikoli bránit obyvatelstvo, kterému vládnou. Jak správně poznamenává v článku anarchista Saša Kaluža působící na Ukrajině:

Cílem ukrajinského státu a jeho vojenských struktur v této válce je udržet si moc, cílem ruského státu a jeho vojenských struktur je moc převzít. Účast anarchistů ve strukturách kteréhokoli z těchto států nijak neulehčuje situaci lidem žijícím na Ukrajině, kteří trpí válkou mezi dvěma státy. Všechna slova o armádě, která brání lidi, společnost a jejich zemi, jsou jen součástí státní propagandy, což dokazují i dějiny. Válku je možné zastavit pouze tím, že se postavíme proti oběma státům.“

2) Válku na krajině nevykládáme ve vágních a zavádějících pojmech „dobro versus zlo“ nebo jako binární příběh „agresor (Rusko) versus bránící se oběť (Ukrajina)“. Realita je mnohem komplikovanější než tyto černobílé „analýzy“, které navíc postrádají třídní perspektivu a na místo toho koketují z perspektivou nacionalistickou a buržoazně demokratickou.

Proletariát na Ukrajině není vystaven pouze agresi ruského imperialismu, ale také agresi ukrajinského státu, místní buržoazie, policie, armády, byrokracie, nacionalistů, politiků… Proto povrchní definování agresora jen na straně Ruska lze vykládat jak vědomé či nevědomé zastávání se agresora, který decimuje proletariát na Ukrajině pod záminkou „lidového odporu“ nebo „hájení práva na národní sebeurčení“. Pokud jasně definujeme putinovskou armádu jako agresora nemůžeme opominout také agresi ukrajinské armády, která unáší muže z ulic a nutí je jít na frontu, masakruje dezertéry, kteří chtějí utéct do bezpečí. Nemůžeme opominout ani agresi ukrajinských kapitalistů, kteří válečnou situaci využívají k ještě většímu vykořisťování zaměstnanců ani agresi ukrajinského státu, který k mužům s ukrajinským pasem přistupuje jako k majetku, který může svévolně nasadit pro válečné účely proti jejich vůli. Zkrátka, lidé na Ukrajině neumírají pouze důsledkem bombardování ze strany putinovské armády, ale také důsledkem opatření ukrajinského státu, který lidem upírá jednu základních forem sebeobrany jako je uchýlení se do bezpečí mimo Ukrajinu nebo mimo válečnou zónu. Podporujeme sebeobranu před putinovskými agresory, která zároveň není obhajobou a napomáháním agresorům zelenského režimu.

3) Přátelé z Ukrajiny naléhavě a dlouhodobě žádají, abychom se organizovali za účelem otevření ukrajinských hranic pro muže, kteří se chtějí vyhnout mobilizaci nebo dezertují, protože právě to je jejich sebeobrana ve válečném stavu. Ve stejné době však narážíme na propagandu NATO, EU, amerického imperialismu i levicového prostředí. Tato propaganda představuje zkreslený příběh ve kterém celá ukrajinská populace dobrovolně podporuje frontový boj. Podle přátel z Ukrajiny však prvotní „nacionalistický impulz“ a dobrovolné zapojení do armády ustupuje a společností se šíří nespokojenost, která míří jak proti ruskému imperialismu, tak proti ukrajinské vládě, armádě a úřadům. Někteří dokonce hovoří o tom, že se v očích obyvatelstva pomalu stírá rozdíl mezi okupační mocí Ruska a mocí Ukrajiny, která si nárokuje právo na svou celistvost. Zastírat propagandou tento fakt, považujeme na jedné straně za způsob jak přispívat k zneviditelnění masy proletářů*ek, jež vytváří zárodky kolektivních obraných struktur a na druhé straně je to v podstatě způsob jako takovou nezávislou sebeobranu sabotovat. Paradoxně tak dohází k tomu, že ti, kteří nás nesmyslně obviňují z toho, že nepodporujeme lidi bránící se agresi, sami svou propagandou a politickou činností komplikují situaci lidem, kteří se bránit chtějí.

4) Naše postoje válce z části reflektují poznatky, které s námi sdílejí lidé z ukrajinských měst nebo těch, kteří z nich emigrovali. Následuje několik linků na zdroje ze kterých čerpáme. Seznam není zdaleka kompletní.