Zveřejňujeme přepis proslovu kolektivu Food not Bombs Žižkov, který zazněl na jedné z demonstrací v Praze. Činíme tak s vědomím, že v sobě vedle zajímavých částí nese také slabé stránky na které je třeba poukázat. O nich přikládáme několik poznámek pod čarou.
V Česku je ve zvyku zaujímat pózu, že „Nás se to netýká, to se děje támhle“. To se nás netýká, geograficky, společensky, ekonomicky… to je přece moc daleko. Proč se tím zaobírat? Média o tom moc nenapíšou, a pokud už o něčem píšou, vždy musí explicitně padnout, že se to děje kvůli Hamásu.
„Šestiletá dívka zemřela v Gaze. Pomoc se k ní nedostala“ – to je titulek na Seznam zprávách ze 7. února. Až na konci článku se dozvíme, že dívku i její rodinu zabila izraelská armáda, rozstříleli je v autě. A IOF zabila i zdravotníky Palestinského červeného půlměsíce, které v jejich sanitce rozstřílela na dohled od auta. Pomoc se k šestileté Hind nedostala, protože zdravotníky zabily kulky z izraelských zbraní. Bylo tohle dítě součástí Hamásu, že ji museli zavraždit?
„Ale Hamás…“ zazní pokaždé, když se snažíme mluvit o útocích na nemocnice. Teď v pátek vtrhly jednotky IOF do Nasirovy nemocnice v Khan Yunis a začaly ji ostřelovat. Zde operujícím Lékařům bez hranic bylo ale řečeno, že nemocnice je bezpečná a mohou tam zůstat.
„Ale Hamás…“ je asi podle některých, včetně vlády ČR, legitimní důvod, proč mohou Izraelské okupační síly systematicky bombardovat nemocnice.
Mrtvé děti v inkubátorech, protože bombardování přerušilo dodávky elektřiny a došel kyslík… „Ale Hamás!“
Rozstřílený konvoj Lékařů bez hranic, blokády humanitární pomoci, srovnání obytných domů a infrastruktury se zemí, ostřelování uprchlických táborů… „Ale Hamás!“
Bílý fosfor padající do dvoran nemocnic na zde přebývající uprchlíky, převážně děti… Ale on je tam přece Hamás. Média mlčí a zbrojaři si mnou ruce, válka je dobrý byznys. A vláda souhlasně přikyvuje, ekonomice zahraniční obchod prospívá. Z vývozu české zbrojní produkce do zahraničí tvoří vývoz do Izraele přes 4 %. Malorážní zbraně, střelivo, součástky pro letadla a vozidla, podvozky pod kanóny, optické systémy…
Hlava tohohle státu jezdí do Izraele vyjadřovat podporu a přátelsky jim při tom radí, že těla mrtvých dětí uvězněná v troskách jejich vybombardovaných domovů nepůsobí dobře na diváky u televizních obrazovek. Jako kdyby zavražděné děti byly pouhým PR problémem! Mrtvé děti nejsou PR problém! Je to problém lidství!
„Ale Hamás!“ a peníze jsou dost silné argumenty, aby se lidskost smetla ze stolu.
Premiér Fiala se médiím již v říjnu chlubil, že Česko posílá Izraeli materiální pomoc ve formě vojenské výzbroje – 3000 balistických plátů do vest od STV GROUP – na podporu jejich operace v Gaze. O čtyři měsíce a téměř 30 000 zabitých Palestinců a Palestinek později, z nichž naprostá většina byli civilisté, jsme se 8. února mohlx dočíst o návštěvě ministryně obrany Jany Černochové v Izraeli. Tam se setkala se svým protějškem Joavem Galantem a ujistila ho, že Česká republika nadále stojí po boku Izraele a je připravena poskytnout Izraeli zbraně i munici jako „pomoc“ při páchání válečných zločinů a genocidy.
Opozice se samozřejmě nesmí nechat zahanbit. Místopředseda hnutí ANO vysedává u jednoho stolu s velvyslankyní Státu Izrael na Česko-izraelském fóru, kde diskutují se zástupci českých a izraelských firem o společných projektech, vzájemné pomoci a spolupráci. A to na akci placené zbrojařskými firmami Elbit Systems a LPP, které spolu plánují vybudovat u Pardubic výzkumné centrum na výrobu dronů.
Elbit Systems je přitom největší izraelský výrobce zbraní, který se společně s izraelskou státní firmou Israeli Aerospace Industries podílí a přímo profituje na udržování brutální okupace palestinského lidu. Jejich CEO Bezhalel Machlis se v prosinci minulého roku nechal slyšet, jak pilně a nepřetržitě pracují, aby poskytli podporu Izraelským okupačním silám při jejich probíhajících masakrech v Gaze.
Jak reálně vypadá jejich podpora Izraelských okupačních sil? Je to například vývoj a výroba střel Iron Sting, které zanechávají chemické popáleniny na tělech zabitých a zraněných Palestinců a Palestinek.
Jsou to také drony Hermes 450, které jsou často popisovány jako „páteř izraelského letectva“.
Tyto drony a technologie, které Elbit „testuje“ na palestinských civilistech, se pak jako osvědčené prodávají dál a jsou využívány dalšími zločinnými režimy k utlačování lidí po celém světě, od Kašmíru přes útoky na Náhorní Karabach po americko-mexickou hranici. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Drony Hermes, společně s Herony od Israeli Aerospace Industries, používá také agentura Evropské unie pro pohraniční a pobřežní stráž Frontex, stejně jako pobřežní stráže jejích členských zemí, pro své operace, při kterých násilně zatlačují lodě uprchlíků zpět na volné moře a sledují hraniční prostory. Ne za účelem pomoci lidem prchajícím před válkou, ale za účelem jejich represe.
Již v roce 2020 se na 10 000 lidí z celé Evropské unie vyjádřilo proti podpoře apartheidního izraelského režimu využíváním a placením za jejich drony k prosazování protiimigrační politiky. Evropská agentura pro bezpečnost na moři (EMSA) se tehdy pod tlakem veřejnosti rozhodla neobnovit pronájem dvou dronů od Elbitu. Nyní aktivisté v Anglii neúnavně bojují za uzavření továren Elbitu ve městech Shenstone, Oldham a dalších. A česká vláda mezitím usiluje o otevření jejich nového vývojového centra v České republice?
Česká zbrojní podpora však nekončí spoluprací české LPP s Elbitem. Do Izraele dlouhodobě vyváží zbraně, jejich součástky i další systémy mnoho dalších českých zbrojovek. Například První vojenská strojírna Velká Bíteš, která dlouhodobě dodává Izraeli turbínové motory pro jejich bezpilotní prostředky. Nebo Colt CZ, jejichž pušky M4 a M16 používají nelegální osadníci na Západním břehu proti palestinským civilistům. A takto bychom mohli pokračovat dál a dál.
Jenom v roce 2021 tvořil zbrojní obchod s Izraelem jednu dvacetinu celkového vývozu zbraní. V penězích šlo přibližně o 620 milionů korun. Do toho Česká republika investuje miliardy nákupem izraelských raket a radiolokátorů.
Za radary MADR zaplatila Česká republika 3,5 miliardy korun. Za raketomety SPYDER to bylo dalších 13,7 miliard. Ty jsou vyvíjeny další izraelskou státní firmou Rafael Advanced Defense Systems. Tyto miliardy jdou tedy přímo na podporu izraelského apartheidního režimu!
Při pohledu na zvěrstva páchaná s naší pomocí si nemůžeme říct, že „nás se to netýká, my jenom zbrojíme“. Investováním a partnerstvím s firmami a režimy, které napomáhají nebo se sami dopouští válečných zločinů, apartheidu a osadnického kolonialismu, se sami stáváme spolupachateli těchto zločinů.
Peníze z našich daní financují vraždění lidí. Vláda tomu přikyvuje a hlasitě tleská. Zbraně a slova podpory se apartheidnímu režimu dostávají ve velkém, zatímco nejmodernější armáda světa vraždí civilisty, zdravotníky a dobrovolníky a česká média o tom úmyslně mlčí!
Nevinní umírají pod deštěm kulek s puncem „Made in Czech Republic“. Zpravodajci redukují lidi na čísla a přiblblé dehumanizující titulky, zbavují je osobnosti, příběhů a lidství. Je to k zblití.
Odmítáme být zticha jako česká média. Odmítáme souhlasně přikyvovat jako česká vláda. Máme hlas a nebojíme se ho použít – voláme po konci vraždění, po konci české komplicity! NE Elbitu v Čechách!
- FNB-Žižkov
_________________
Komentář AMI:
Na začátku poznámek AMI je třeba vypíchnout silnou stránku projevu, a to především jasné vymezení vůči zbrojařskému byznysu a vládě, která je jeho komplicem. Skvělé je také, že jde o zcela konkrétní a adresné zmapování kontextu, tzn. poukázání na to, jaké konkrétní firmy z války těží, jací politici a jaké političky do celého válečného soukolí dodávají energii i prostředky.
A nyní k těm slabým částem.
Zaprvé: Projev si stěžuje na “páchání válečných zločinů”, což může vyznít, jako by válka mohla být vedena i jinak než zločinnými způsoby. Jenže každý, kdo přijme logiku války a zapojí se do války, stává se součástí organizovaného zločinu. Děje se tak bez ohledu na to, zda vstupuje do války na straně Izraele nebo palestinského nacionalismu, zda ve jménu putinismu bombarduje sídliště v Charkově nebo zda v jednotkách ukrajinské armády vraždí nedobrovolně mobilizované muže, které na frontu násilně nahnal ruský stát.
Jak správně poznamenal autor textu “Nebojuj za “svou” zemi!”
“(…) armáda je obviňována z válečných zločinů. Zvláštní to pojem, “válečný zločin”. Nadbytečný, když se to tak vezme, protože válka je zločinem z definice, a to nejhorším ze všech. Ať už je cílem cokoli, prostředky jsou vždy stejné: masové vraždění a destrukce. Není války, která by se obešla bez otřesných masakrů. Pojem “válečný zločin” naznačuje, že válku lze vést dvěma způsoby: civilizovaným a zločinným. Pokud mezi nimi kdy rozdíl existoval, pokroky ve vojenské technice jej zcela setřely.”
Zkrátka, ve válkách mezi státy (nebo společenstvími, která chtějí vytvořit či hájit stát) nelze tvrdit, že jedna strana páchá zločiny a druhá nikoli. Je absurdní přijímat oficiální státní výklad, který nám podsouvá tvrzení, že existuje něco jako válečné konvence, které stanovují hranice toho, kdy je válka zbavena své zločinné povahy. Užíváním pojmu “válečné zločiny” jen legitimizujeme státní aktéry, kteří v rámci své propagandy vytváří falešné dělění na válečníky zločinné a válečníky spravedlivé či humánní. Jde o falešný protiklad. Mystifikaci, která nás odvádí od podstaty problému, kterým je válka jako taková.
Zadruhé: Projev se zmiňuje o okupaci palestinského lidu, čímž nás jemným jazykem svádí k podpoře palestinského – nebo panarabského – nacionalismu. Jenže ačkoli nelze popřít, že stát Izrael prostřednictvím své armády útočí na celé tzv. “palestiské společenství” žijící v Gaze, neměli bychom přehlížet, že kromě tohoto “vnějšího” agresora je zde i “vnitřní” agresor uvnitř “palestiského lidu”. Není jím jen Hamás, ale také policie v Gaze, “palestinská” buržoazie, byrokraté z “Palestiské samosprávy”, nacionalisté, politici, náboženští fundamentalisté, bankéři… Zkrátka to, co v projevu chybí, je jasné konstatování, že palestinský lid není homogenní splečenství, ale třídní společnost, ve které jedna třída utlačuje a masakruje druhou. Sebevětší agrese Izraelského státu vůči populaci v Gaze nemůže vést k tomu, že zde zmizí třídní antagonismus, že zanikne vykořisťování, teror a diktatura, kterou “palestinská” buržoazie uplatňuje vůči místnímu proletariátu. Nepřítele a agresora pro proletariát v Gaze nepředstavuje jen izraelská armáda, ale také palestinská buržoazie a její podpůrné instituce. Boj proti válce je proto v jádru boj proti jakékoli “národní jednotě”, která se snaží spojovat buržoazii a proletariát, což vždy znamená obětovat proletariát pro buržoazní cíle.
Nedávno na webu AMI vyšel český překlad textu od ICG, kde se trefně uvádí:
“Nikdy se nezmiňuje existence protichůdných společenských zájmů, příslušnost k různým společenským třídám; nikdy se nezmiňuje, že například mezi vysoce postaveným politikem a vojákem, mezi obchodníkem se zbraněmi a nezaměstnaným, mezi palestinským bankéřem a mladíkem z Gazy, který hází kameny, existuje stejně hluboký antagonismus jako mezi dravcem a kořistí, po které touží. Ve světě, který vykreslují média, prostě žádné společenské třídy neexistují. Novináři záměrně ignorují cokoli, co by mohlo odlišit mladého izraelského záložníka katapultovaného na frontu od generála z povolání, který ho tam poslal jako potravu pro děla.”
A i když tento citát mluví především o médiích, je nutno podotknout, že stejnou linii sleduje i tzv. propalestinské aktivistické prostředí, což je v náznacích cítit i v onom projevu.
ICG dále pokračuje:
“Ve skutečnosti neexistují ani “utlačované národy”, ani “utlačující národy”: existují pouze kapitalistické rozpory, které se všechny buržoazní frakce snaží zamaskovat, aby zakryly vykořisťování národní fikcí. “Národ” se stává velmi reálnou a materiální silou, pokud se mu podaří přimět celou občanskou společnost, včetně proletariátu, aby se nechala oklamat a bránila jeho špinavou vlajku v jakémsi manželském svazku mezi proletáři a buržoazií, špinavém svazku, který umožňuje těm druhým vést ty první na porážku ve jménu obrany vlasti. Vlastenecká jednota, nejjasnější a nejdůležitější zhmotnění národní ideologie, je rozhodující pro rozpoutání kapitalistických válek.”
Co z toho vyplývá? Že proti válkám je nutné se stavět na třídním terénu v opozici vůči všem nacionalistickým tendencím, dokonce i těm, které usilují o naši přízeň frázemi o “obraně lidu”, “národně osvobozeneckém boji” nebo “obraně utlačovaného národa”. V Gaze, Izraeli, na Ukrajině a na celém světě je to proletariát (nikoli lid!) na jehož stranu se musíme stavět, abychom mohli čelit válkám.