Na webu AMI již byl zveřejněn český překlad textu “Vaše války – naši mrtví” od Federace pro anarchistické organizování (FAO-IFA) působící v Chorvatsku/Slovinsku. Následuje protiválečná analýza od další anarchistické organizace z balkánského regionu. Sepsala ji Anarho-sindikalistička inicijativa (ASI-IWA), organizace působící Srbsku.
O válce a antimilitarismu
Válka byla v dějinách vždy jedním ze základních atributů všech autoritářských systémů, stejně jako je nyní jedním z hlavních charakteristických znaků pozdního stádia globálního kapitalistického systému, pod jehož jhem trpíme.
Protože si všichni revolucionáři byli vědomi toho, že válka zajišťuje dobrou kondici státu a je důležitým nástrojem vládnoucí třídy k udržení moci, je antimilitarismus právem považován za jeden ze základních anarchistických principů. Je to princip, který v historii našeho hnutí vedl k represím, utrpení, věznění a perzekuci mnoha našich soudruhů. Na to bychom nikdy neměli zapomínat.
O nedávných zkušenostech z (pozapomenuté?) války na Balkáně
Někteří z nás, anarchistů z regionu bývalé Jugoslávie na Balkánském poloostrově, kteří mají tu smůlu, že prožili a pamatují si války z 90. let, byli přímými svědky občanské války, nacionalistického krveprolití, imperialistické agrese, sankcí, protiválečného hnutí, barevné revoluce, brutálního přechodu k neoliberálnímu kapitalismu, masového zbídačování dělnické třídy, retradicionalizace a celkového snižování civilizační úrovně v naší společnosti a ve východní Evropě jako celku. To je důvod, proč výroky politiků NATO hovořící o ukrajinské válce jako o „první válce v Evropě po 2. světové válce“, které vycházejí z jejich historické slepoty způsobené západním šovinismem, jsou naprosto zločinné a lživé.
Speciálně my, anarchisté z Republiky Srbsko, jsme kromě výše uvedených věcí zažili i zástupnou válku během jugoslávské občanské války. Slobodan Milošević, vůdce Srbska (Svazové republiky Jugoslávie), které nebylo oficiálním účastníkem války v Bosně a Chorvatsku, v těchto místech vyzbrojoval, cvičil, organizoval a řídil srbské síly.
Všechny tyto zkušenosti nám poskytují důležitý vhled do podstaty ukrajinské války, která by mohla uniknout některým našim soudruhům na Západě. Považujeme tedy za naši povinnost zaměřit pozornost soudruhů na některé z těchto prvků, které považujeme za důležité pro správnou interpretaci současné meziimperialistické války mezi NATO a Ruskem na Ukrajině.
O povaze ukrajinského státu
Všechny policejní síly a profesionální armády na světě mají tendenci přitahovat vysoce autoritářské osobnosti. V tomto prostředí se ideálně daří fašistům a pravičákům. Přesto výrazná přítomnost fašistů ve všech patrech těchto státních struktur nedefinuje stát jako fašistický nebo nacifikovaný. Pro seriózní vědeckou analýzu situace, která byla vždy prohlašována za cíl anarchistické ideologie, musíme rozlišovat mezi politickými sympatiemi jednotlivců a /strukturálními/ prvky státu, které ovlivňují povahu analyzovaného státu. Ne každý příšerný kapitalistický systém je fašistický a abychom byli schopni zachovat v našich analýzách seriozní přístup, musíme být schopni jasně rozlišit, o čem mluvíme.
Ukrajinský stát se po převratu v roce 2014 stal znacizovaným státem. Když mluvíme o tom, že Ukrajina je znacizovaný stát, nemyslíme tím to, že by tam nacisté byli dominantní politickou silou, což dosvědčují i poslední parlamentní volby, ve kterých měli otevřeně nacistické strany jen relativně malé zisky. Hovoříme o /strukturálních/ prvcích, které Ukrajinu jakožto takové uspořádání kvalifikují. Hovoříme o otevřeně neonacistických praporech ukrajinské armády, jako je Azov, Ajdar a podobně, mluvíme o oficiální smlouvě podepsané mezi městem Kyjev a neonacistickou organizací C14, mluvíme o masové rehabilitaci a veřejném přihlášení se k válečným zločincům a nacistickým kolaborantům z 2. světové války jako byl Bandera atd. Zatímco rehabilitace nacistů z 2. světové války se neomezuje pouze na Ukrajinu, ale je běžná ve většině východoevropských zemí po pádu státního komunismu, zejména v pobaltských státech, ale i jinde, nikde na sebe nevzala podobu strukturální podpory jako na Ukrajině.
Skutečnost, že Ukrajina je nacizovaný stát (opět ne nacistický), v žádném případě neznamená, že bychom měli podporovat Rusko, ani nepodporuje lež ruského státu, že vede válku s úmyslem „denacifikovat“ Ukrajinu. Vládnoucí třída Ruska, která vede válku ze svých hegemonických důvodů, jen ve své propagandě používá něco, co je o Ukrajině pravdivé, a neměli bychom se vyhýbat tomu říkat tuto pravdu jen proto, že o ní mluví i někteří naši nepřátelé.
O povaze války na Ukrajině
Válka na Ukrajině je meziimperialistickou zástupnou válkou vedenou NATO a Ruskem na úkor obyvatel Ukrajiny.
Rusko je mocnost, která, i když možná nesplňuje všechny kolonky potřebné k vědeckému označení státu jakožto imperialistického, hraje v tomto konfliktu roli imperialistické moci. Vede ji nemilosrdná, velmi konzervativní a hegemonická klika, která se chce násilím etablovat jako jeden z hlavních hráčů v tomto bezohledném kapitalistickém světě.
Biden a von der Leyen jsou Slobodan Milošević 21. století, kteří v této válce vedou NATO, vyzbrojují jednu z armád a organizují vše pro tuto stranu konfliktu. Tendence NATO šířit a obkličovat Rusko je bezpochyby jedním z hlavních bezprostředních důvodů tohoto konfliktu.
Zasadíme-li věci do historického kontextu a pochopíme-li, že EU je z velké části jen v pozici loutky USA v mezinárodních vztazích, můžeme válku považovat za třetí pokus německého imperialismu za 110 let získat kontrolu nad strategickými zdroji Ruska prostřednictvím války. Spolu s porušením rozhodnutí o demilitarizaci Německa z Postupimské konference v roce 1945 je tato tendence velmi znepokojivá a měla by silně zalarmovat dělnickou třídu a anarchistické hnutí v Evropě.
Válka není vedena pouze přímými vojenskými střety, financováním, vyzbrojováním, výcvikem, organizováním a řízením armád, ale také uvalováním sankcí. Jelikož jsme my, anarchisté ze Srbska, žili během 90. let v přísném režimu sankcí, máme kromě racionálního chápání i zkušenosti, které potvrzují, že sankce jsou válkou proti obyvatelstvu sankcionovaného státu. Sankcemi nikdy netrpí vládnoucí třída: v případě války na Ukrajině nebudou mít potíže se získáváním potřebných léků a dalších potřeb Putin a jeho kumpáni, ale obyčejní lidé z dělnické třídy. To je důvod, proč jsou všechny státy, které sankcionují Rusko, součástí této války a vedou válku v boji proti ruskému obyvatelstvu. A to je důvod, proč antimilitaristický boj musí zahrnovat boj proti sankcím.
Jako všechny války vedla tato válka k vzestupu nacionalismu a šovinismu. V této souvislosti je pro nás jako balkánské a evropské anarchisty důležité zdůraznit protiruský rasismus, který v EU převládá, diskriminaci lidí ruského (a běloruského) původu, odpírání jejich práva svobodně se pohybovat, studovat nebo pracovat, zákaz ruské kultury atd.
O reakci anarchistů z celého světa na ukrajinskou válku
Podobně jako v případě první světové války, jak poznamenal Malatesta, mnoho anarchistů zapomnělo na své principy, když se ocitli tváří v tvář mezinárodní konfrontaci takového rozsahu. Ale alespoň prozatím, a zatímco konflikt ještě nevypukl, většina /organizovaného/ anarchistického hnutí stále dokáže zastávat – víceméně – antimilitaristické pozice. Je nanejvýš důležité tuto pozici před nadcházejícími událostmi upevnit.
Musíme mít na paměti, že naší primární rolí jakožto anarchistických revolucionářů – a zejména během kapitalistických a imperialistických válečných konfliktů – musí být boj proti naší vlastní vládnoucí třídě. Nikdy bychom neměli dovolit, aby nás naše vládnoucí třída přesvědčila, že hlavním cílem našich aktivit by měla být vládnoucí třída, která je nepřítelem našich vlastních pánů. V případě války na Ukrajině to pro anarchisty působící ve státech NATO nebo ve státech kontrolovaných NATO znamená, že naším primárním cílem musí být válečná strana NATO.
Zatímco mnoho soudruhů cítí, že je důležité, abychom řekli, že jsme v této válce proti oběma stranám, což je nepochybně pravda, musíme mít na paměti, že nejsme kazatelé, ale revolucionáři, a že nezáleží na tom, co říkáme, ale co děláme. Proto kromě abstraktních proklamací, že stojíme ve válce proti oběma stranám, musíme své praktické aktivity soustředit na něco, co je nejen politicky správné, ale také jediné fyzicky možné – boj proti naší vládnoucí třídě a jejím armádám a válečnému štvaní.
Je smutné, že mnoho soudruhů anarchistů na Západě podlehlo vlivu propagandy své vládnoucí třídy a někteří vědomě a mnozí nevědomě začali reprodukovat a podporovat postoje, které jsou objektivně v souladu s ukrajinským nacionalismem, západním šovinismem a evropským a americkým imperialistickým nacionalismem.
Zatímco někteří neinformovaní soudruzi na Západě by mohli věřit propagandě válečných štváčů o obrovském počtu „anarchistů“ a „antiautoritářských“ bojovníků, kteří jsou ve válce na Ukrajině součástí tábora NATO, my, kteří jsme již desítky let aktivní v anarchistickém hnutí ve východní Evropě, jsme si jistí, že tato čísla jsou čirou fikcí a že až do války bylo organizované libertariánské hnutí na Ukrajině poměrně malé a slabé. V tomto kontextu poskytování zbraní a další podpory kterémukoli z vojáků na frontě není nic jiného než účast v meziimperialistické válce a podpora jedné z válčících stran, což je v příkrém rozporu s našimi principy a ideály. Samozřejmě chápeme, že ve válce může být vstup do armády někdy pouze prostředkem k přežití, ale zásadně nesouhlasíme s tím, že by takové aktivity mohly být jakýmkoli způsobem označeny za antiautoritářské a záminky pro jejich podporu jako něco, do čeho by se anarchistické hnutí mělo zapojit.
Většina neevropských soudruhů zastává ohledně války na Ukrajině správnou antimilitaristickou linii, ale v mnoha případech tento postoj zastávají kvůli nesprávnému přesvědčení, že tato válka je stejná jako mnoho jiných nedávných válek, a že je to jen díky převládajícímu eurocentrismu, že se jí dostává tolik celosvětové pozornosti. Zatímco eurocentrismus je velký problém spojený se strukturálními vztahy v globálním kapitalistickém systému, je důležité zdůraznit, že tato válka není jako žádná jiná válka posledních let. Válka na Ukrajině je meziimperialistickou zástupnou válkou vedenou NATO a Ruskem a má nebezpečný potenciál a tendenci eskalovat a stát se třetí světovou válkou nebo dokonce jadernou konfrontací, což nelze říci o válkách jako byly občanská válka v Jugoslávii, konflikt Iráku nebo Afghánistánu. atd. Na druhou stranu očekávaná válka mezi NATO (a AUKUS) a Čínou na Tchaj-wanu má podobný potenciál jako válka na Ukrajině.
Cítíme, že moto /Žádná válka, ale třídní válka/, postoj, který (v době války!) zpochybňují někteří lidé prohlašující se za anarchisty, je jediný postoj přijatelný z hlediska naší anarchistické ideologie. Cokoliv jiného by znamenalo válečné štváčství a službu imperialistickým mocnostem.
O reakci balkánských anarchistů na válku na Ukrajině
Konkrétně v Srbsku: v období před válkou Srbsko veřejně prohlašovalo, že je vojensky neutrální, když pořádalo společná vojenská cvičení s NATO a Ruskem v poměru 10:1 – deset cvičení s NATO a jedno s Ruskem. Od začátku války Srbsko vyhlásilo neutralitu, kterou ve skutečnosti uplatňuje tak, že dosud na Rusko neuvalilo sankce, ale také vyhlásilo ukončení všech společných vojenských cvičení s oběma stranami. Ale když už válka trvala rok, Srbsko znovu zahájilo svá společná vojenská cvičení, nyní /pouze/ s NATO, zatímco srbské zbraně a munici stát posílá ve velkých objemech na stranu NATO, a území Srbska se využívá pro transport vojenského vybavení na Ukrajinu, opět na stranu NATO v této krvavé lázni.
Celý Balkán je zónou vlivu NATO, přičemž většina států v něm je oficiální součástí NATO, zatímco několik dalších států (včetně Srbska) a koloniálních území je pod naprostou kontrolou NATO. To je důvod, proč se náš boj na Balkáně proti válce musí soustředit na boj proti NATO a jeho armádám.
_____________
Zdroj překladu: https://bab2023.espivblogs.net/program/balkan-anarchists-against-war/theses-on-the-war-in-ukraine/