Anarchistický defétismus nemá nic společného s leninským defétismem, jak se domnívají ti, kteří zjevně myslí jen na Lenina: jeho cílem není stát dobýt, ale zničit. Znamená to sabotovat válku a aparát, který ji umožňuje, tady a teď. Není třeba se odvolávat na Simone Weilovou, abychom pochopili to, co je zřejmé: zbraně, jimiž disponuje státní aparát, nemohou nikomu přinést svobodu. Válka je především vnitřní záležitostí společnosti, protože ji vnucuje masám vládnoucí aparát, redukuje nás na součástky stroje a vždy představuje reakční faktor, i když v ní bojují ti, kdo se prohlašují za revolucionáře.
/ Italiano / Deutsch /
Zatímco „táborismus“ těch, kdo schvalují války vedené státy, se směšně vydává za antiautoritářství, náš odpor je internacionalistický: směřuje proti státu a technokapitalismu, a to všude. Nejde o rétoriku, ale o jedinou možnou cestu: zasáhnout proti moci, kterou známe a která působí tam, kde žijeme – proti jejím zbraním, policejním silám, mechanismům vytváření souhlasu –, v solidaritě s těmi, kdo ji narušují jinde.
1. dubna 2026 se v Turíně konala první akce kampaně „Solidarity Collectives“ v Itálii: samozvaní anarchisté, kteří se vetřeli do řad ukrajinské armády – podporované italskou vládou a podniky –, pro niž shromažďují finanční prostředky, verbují nové členy a šíří propagandu… a to přímo v sídle Komunistické dělnické strany (Partito Comunista dei Lavoratori) (1). Ne, nejde o aprílový žert.
Venku se konala demonstrace, která vznikla díky ústnímu šíření informace a jejímž cílem bylo zmařit snahu těch směšných militaristů upoutat pozornost: objevil se transparent vyjadřující solidaritu s ruskými a ukrajinskými dezertéry, zaznívaly skandované slogany a projevy určené místním obyvatelům, jejichž cílem bylo poukázat na to, jak rozšířené jsou na Ukrajině a v Rusku dezertérství, sabotáže a dokonce i ozbrojené útoky proti náborářům. Kdokoli srovnává situaci na místě se španělskou občanskou válkou, dopouští se zásadní chyby, protože tento konflikt byl zkušebním polem pro revoluci, zakořeněnou ve skutečných sociálních rozporech. Mezinárodní dobrovolníci, které do ukrajinské armády začlenily „Solidarity Collectives“, naopak přijímají rozkazy od důstojníků. To znamená posilování kontrolních a násilných schopností velitelů, spolu s technologickým aparátem, který je podporuje, proti autonomii dělnické třídy. Znamená to postavit se proti těm, kteří odmítají zemřít za stát a západní mocnosti, proti těm, kteří se vyhýbají totální mobilizaci, proti těm, kteří útočí na válečný aparát. Na Ukrajině, stejně jako v Rusku, představuje odmítnutí techno-kapitalistické války jeden z hlavních rozporů ve společnosti. A právě za účelem potlačení této sociální propasti – jediné s revolučním potenciálem – se Solidarity Collectives a její spolupracovníci staví na jednu stranu.
Tváří v tvář protestu organizátoři rychle přešli od výzev k „diskusi“ o dané záležitosti k házení urážek. Na okraji akce, které se zúčastnilo asi tucet lidí – a která stejně jako samotná válka nevzbudila žádný zájem veřejnosti – byli přítomni policisté z Digosu; když se shromáždění rozešlo, otevřeli dveře do sídla PCL a vyměnili si pár slov s těmi uvnitř. Není nijak překvapivé, že se policie cítí nucena jednat s těmito samozvanými anarchisty, kteří používají přesně stejné metody jako síly zákona a pořádku. Zbabělý člen samozvané „Antiautoritářské aliance“ – bratrstva poslušných libertariánů – se ve skutečnosti tiše vplížil do soukromého rozhovoru mezi několika demonstranty a později jej zveřejnil na sociálních médiích v tónu oběti, aby podnítil triviální kontroverze proti svému bývalému politickému táboru – což je praxe udávání, která dokonale odpovídá jeho roli.
Rozdíl není mezi Východem a Západem, ale mezi těmi, kdo se rozhodli bránit válečnému stroji, v němž jsme se stali pouhými součástkami, a těmi, kdo tomuto stejnému stroji pomáhají slepě drtit část lidstva – na Ukrajině, v Rusku i tady.
Zdroj překladu: https://ilrovescio.info/2026/04/04/anarchici-arruolati-nellesercito-ucraino-pesce-daprile-due-parole-sulla-contestazione-a-torino/
_______
Poznámky překladatele
(1) Partito Comunista dei Lavoratori (PCL) je italská politická strana, která vznikla v roce 2006 odštěpením jednoho z trockistických proudů Strany komunistické obnovy (PRC) pod vedením Marca Ferranda. PCL byla od svého založení až do roku 2017 italskou sekcí Koordinace pro obnovu Čtvrté internacionály (CRQI). https://it.wikipedia.org/wiki/Partito_Comunista_dei_Lavoratori
Ctěte také: Proti „resistentním“ dronům. Proti zmanipulované levici. O kampani Solidarity Collectives v Itálii.