Přinášíme report od skupiny Dezertéři kapitalistického míru z akce solidarity s dezertéry, která proběhla v Aténách dne 28. února 2026.
/ English / Ελληνικά / Česky /
Naše akce, pořádaná společně s organizacemi „Setkání proti válce” a „Mír dominantních”, zaměřená na politickou podporu dezertérství a praktickou pomoc dezertérům z rusko-ukrajinské fronty, se konala v jednom z mála zbývajících obsazených prostorů, kterým se podařilo odolat represivní ofenzivě řeckého státu. Účast byla silná a akce celkově splnila svůj účel. Vytvořila prostor, kde se mohla sejít část politizovaného antiautoritářského prostředí – ti, kteří odmítají jak soupeřící imperialistické tábory, tak výzvy k tomu, aby se přidali na stranu údajně „ukřivděných” států nebo národně osvobozeneckých bojů – a ukázala, že existuje skutečný zájem o budování pólu odmítání války z internacionalistické perspektivy.
Řekli bychom, že akce měla charakter přípravného setkání, které by mohlo vést k praktičtějším krokům a zásahům ve veřejném prostoru. Téhož dne však začalo bombardování Íránu a válka se dále vyostřila. Akce tak byla velmi úzce zasazena do samotné aktuální situace a vývoj od té doby se ubíral rychlým tempem. Již se začaly šířit některé protiválečné výzvy. Zda se i naše vlastní perspektiva dočká veřejného vyjádření – perspektiva proletářského internacionalistického odmítnutí všech válek, ať už jsou označovány jako „obranné” či „útočné” – teprve uvidíme a rozhodne se to v praxi.
Podstatou akce nebyly jen příspěvky soudruhů ze skupin podporujících dezertérství, jako jsou Antimilitaristická iniciativa (AMI) a Assembly, ale především rozhovor, který jsme s podporou Initiative de solidarité Olga TARATUTA vedli s ruským dezertérem. Domníváme se, že zaměření na hnutí dezertérů na rusko-ukrajinské frontě a snaha zprostředkovat vlastní prožitky samotných dezertérů pomohly ukotvit diskusi v pevné materiální realitě. Umožnilo to, aby diskuse vycházela ze skutečného hnutí, z toho, co dělnická třída dnes skutečně dělá, namísto toho, aby sklouzla k abstraktním odkazům na první světovou válku, Leninův revoluční defétismus a jiné historické formule. Více než šedesát účastníků se zajímalo o to, jak lze organizovat odmítání válečných příprav – a možného rozšíření války – s podporou dezertérství jako konkrétním výchozím bodem. Klíčovou prioritou se zdála být připravenost na to, co nás čeká.
Z následující diskuse vyplynulo, že existuje vůle nespokojit se pouze s obecným protiválečným postojem. Vyvstala otázka, zda a na jakém základě lze v současné situaci vybudovat stabilnější internacionalistickou protiválečnou iniciativu – takovou, která by dokázala propojit odmítání válečných příprav zde s konkrétními formami proletářského odporu, které se již jinde objevují.