Když vypukne válka, tendence, které existovaly, ale mohly být skryté nebo popírané, se stanou zcela zřejmými. Před válkou je snadné maskovat etatistické postoje antiautoritářskou rétorikou, ale v době války se ukáže, jak falešná a pokrytecká tato rétorika může být. V následujícím komentáři to demonstrujeme na příkladu Solidarity Collectives a jejich příznivců.
/ English /
V článku Solidarity Collectives můžeme číst pasáže odkazující na Foucaultovu tezi o biomoci: “Biomoc moderního státu se neomezuje pouze na represivní nebo prohibitivní funkce; sleduje porodnost a úmrtnost, nařizuje očkování, vynucuje karantény a mobilizační opatření.”
Ačkoli je toto tvrzení pravdivé, v případě Solidarity Collectives je uplatňováno manipulativním a selektivním způsobem pouze na invazní ruskou armádu a ruské státní orgány. Jejich článek upozorňuje na únosy dětí a jejich nucenou asimilaci. Ani tento, ani žádný jiný z jejich článků však nevěnuje pozornost mužům uneseným ukrajinskou armádou a jejich nucenému nasazení na frontě, kde často umírají, ačkoli by raději odešli do bezpečí.
Solidarity Collectives pokračují ve své válečné propagandě, když tvrdí:
“Díky studii Yale University provedené v rámci kampaně Bring Kids Back UA v současné době víme o 19 546 dětech, které byly násilně přemístěny nebo deportovány na území Ruské federace – skutečný počet dětí však nelze v podmínkách okupace a aktivních nepřátelských akcí evidovat.”
Proč to nazýváme válečnou propagandou? Protože jde o selektivní práci s informacemi, jejímž cílem je vykreslit jeden stát ve válce jako agresora a jiné státní (nebo prostátní) aktéry zobrazovat jako nevinné oběti. Hovoří se zde o 19 546 násilně přemístěných dětech. Přestože počet mužů na Ukrajině násilně přemístěných na frontu převyšuje tento počet, toto číslo uvedeno není, ani se nepíše o tom, že se to děje a je nutné proti tomu bojovat stejně, jako je nutné bojovat proti únosu dětí Ruskou federací.
Solidarity Collectives pokračují: “Jedná se o učebnicový příklad biopolitiky v totalitním stylu: pod záminkou „záchrany” nebo „evakuace” se dítě stává předmětem státní politiky – jeho život je plánován, měněn a využíván, jako by nebylo osobou, ale nástrojem. V podstatě se jedná o kolonizaci budoucnosti.”
Opět lze souhlasit. A opět lze položit otázku: Proč stejnou perspektivou Solidarity Collectives nepohlížejí také na proletáře, kteří se na Ukrajině stávají předmětem státní ukrajinské politiky a jejichž život je plánován, měněn a využíván, jako by nebyli osobami, ale nástroji?
Existuje mnoho příkladů z minulosti i současnosti, které dokládají, že válka ničí lidské bytosti nejen vyhlazováním, ale také tlakem na změnu osobnosti těch, kteří přežili. Oběti války se často samy stávají agresory nebo otevřenými či „tichými” příznivci agresorů. Jsou citlivé na konkrétní utrpení, ale zůstávají lhostejné k utrpení ostatních. Například projevují soucit s dětmi unesenými invazní armádou, ale na muže, kteří jsou uneseni a posláni na smrt „domácí” armádou, takový soucit neaplikují. Zde se projevuje zkreslený bipolární pohled: invazní armáda je absolutní zlo, armáda okupovaného státu je čisté dobro. Vidí se pouze dva póly a nic mezi nimi. Navíc jsou tyto póly často popisovány abstraktní rétorikou dobra proti zlu nebo reprodukcí falešných protikladů, jako je fašismus proti antifašismu, diktatura proti demokracii, imperialismus proti antiimperialismu atd.
Je-li vidění válečné situace takto zkresleno, není divu, že zatímco únos dětí ruskou armádou je líčen jako válečný zločin – kterým bezpochyby je – únos mužů v branném věku je označen za nutnou obranu nebo dokonce úplně ignorován, jako by k tomu vůbec nedocházelo. Ti, kdo zastávají tuto logiku, své kritiky obviňují z putinismu nebo z toho, že sdílejí proruskou propagandu. Podle nich nesmíme upozorňovat na únosy a nucené obětování mužů na Ukrajině, protože tento fenomén využívá Putin ve své válečné propagandě. Jako by snad naše důvody, proč o něčem mluvíme, byly stejné jako Putinovy motivace. O důležitých problémech musíme mluvit i tehdy, když stejné argumenty zneužívá náš nepřítel. Musíme jasně odkrývat naše odlišné motivace, čímž se podílíme na komplexním řešení, které vedle boje proti únosům – prováděných Ruskem i Ukrajinou – zahrnuje také boj proti putinovské propagandě a praxi všech imperialistických bloků.
Kritizujeme zde to, co je dobře známo všem, kdo se ohlížejí zpět na události druhé světové války. Hitler, nacisté, plynové komory, holocaust, rozšiřování války – to vše bylo použito k ospravedlnění mlčení o Stalinových gulazích nebo potlačování dělnického hnutí v Americe a Velké Británii. Ale nejen k mlčení, také ke spojení sil s americkým, britským a „sovětským” imperialismem ve jménu antifašistické lidové fronty. Jiné časy, jiné války, stále stejná tendence „bránit” nebo bagatelizovat domácí tyranii, protože „vnější” nepřítel je vykreslován jako největší a nejvíce ohrožující ze všech, a navíc ve své propagandě využívá tyranii na určitých územích k „obraně” své vlastní tyranie.
Solidarity Collectives uvádějí: “Rusko často maskuje svou agresi jako „antifašistický boj” a odvolává se na rétoriku osvobození, ale praxe deportací, nucené rusifikace a vymazávání identity dětí není humanitární misí. Jedná se o akt imperiálního násilí, ospravedlněný logikou biopolitiky.”
S tím lze souhlasit. Dovolíme si ale doplnit důležitou skutečnost: “Ukrajina často maskuje svou agresi jako „antiimperialistický boj” a odvolává se na rétoriku osvobození, nicméně praxe deportací, nucených odvodů a zákazu vycestování z válečné zóny není humanitární misí. Jedná se o akt imperiálního násilí, ospravedlněný logikou biopolitiky”.
A všem, kteří by chtěli toto násilí bagatelizovat zpochybňováním jeho imperialistické povahy, bychom rádi připomněli jednu skutečnost: ukrajinská armáda je závislá na vojenských dodávkách od evropského a amerického imperialismu, takže je pošetilé tvrdit, že na jedné straně stojí imperialistický agresor – Rusko – a na druhé straně bránící se neimperialistická oběť – Ukrajina. Spojenec imperialistických mocností může jen stěží popřít svou účast na imperialistické agresi. Imperialističtí aktéři, kteří dodávají vojenské vybavení Ukrajině, je dodávají také Izraeli, který páchá genocidu v Gaze. Ignorování těchto souvislostí nám rozhodně nepomůže vypracovat seriózní analýzu, která by nám umožnila konstruktivně změnit realitu.
Špatná analýza vede ke špatným závěrům a špatné závěry vedou k tragickým praktikám.
– anonymní anarchisté – únor 2026
zdroj překladu: https://anarchistnews.org/index.php/content/biopolitics-war-and-distorted-bipolar-vision