Zveřejňujeme článek z časopisu Hetzlumpen (německy Zündlumpen), který vychází v německy mluvící oblasti. Text se z části týká místního kontextu Mnichova, ale také otevírá otázky obecnějšího charakteru. Některé části působí poněkud kontroverzně, ale možná právě proto je důležité tento příspěvek sdílet a diskutovat o něm.
Zündlumpen a stav nouze kvůli covidu
Různá řízení proti mnichovským anarchistům se odehrávají v atmosféře rostoucí militarizace: militarizace, která se projevila během pandemie Covid a doprovodné válečné rétoriky („proti viru“) i zjevných represivních opatření státu (pozastavení základních práv, zákaz vycházení, nepřímá povinnost očkování atd.). Právě v tomto období se anarchistické noviny Zündlumpen (ZL) dostaly do centra pozornosti: na jedné straně ze strany státu, protože Zündlumpen otevřeně vyzývaly lidi, aby se vykašlali na pandemická opatření, shromáždili se a zaútočili na stát (a plivali na policisty, pokud byli nakaženi Covidem) tváří v tvář státní a sociální izolaci.
Na druhé straně byla levice, jejíž represivní „politika nulového Covidu“ považovala za vhodné zavřít se na dva roky doma, upřednostňovat obrazovku před jakýmikoli společenskými setkáními a nazývat všechny, kdo měli problém se státními opatřeními, fašisty nebo sociálními darwinisty (což ve skutečnosti znamená nazývat někoho nacistou). Není tedy divu, že celá levice, která podporovala pandemickou politiku státu a volala po ještě přísnějších omezeních, našla v Zündlumpen opravdovou lahůdku. Noviny jako Analyse und Kritik, Konkret, Belltower news a Gras wurzelrevolution se předháněly ve snaze vykreslit Zündlumpen jako víceméně fašistický nebo ho dokonce udávat policii… (Belltower news se snažil zjistit, zda ZL stojí za různými graffiti v Mnichově, a Lou Marin z Graswurzelrevolution vyšetřoval osobní souvislosti mezi ZL a útokem na kameramany ZDF v Berlíně). Jinými slovy, levice z pohodlí svých křesel během covidových let dokonale připravila půdu pro represi proti ZL.
Nechceme zde zpochybňovat, že ZL bylo vždy zdrojem provokací, polemik a kontroverzí – ale toto rozhodně není místo, kde bychom měli diskutovat o obsahu těchto kontroverzí. Chceme pouze zdůraznit, že vykreslovat ZL jako fašistické kvůli jeho kritice nouzového stavu Covid je pomluva a
hanobení, a v konečném důsledku absurdita. Zejména když vezmeme v úvahu, že Zündlumpen, na rozdíl od mnoha jiných v té době, důsledně odmítal základní pilíře fašismu, jako je konformismus, úcta k autoritám, řízení lidí jako „masy“, sociální kontrola, militarizace a technologický pokrok, který všechny tyto věci podporoval.
Nová slova, nové diskurzy, nová propaganda
Militarizace v letech pandemie Covidu měla dlouhodobý dopad na to, jak stát a média vytvářejí politiku. Jazyk vždy odráží způsoby myšlení a jednání, stejně jako normy, a tedy i moc. Zatímco jsme se ocitli v situaci extrémní sociální izolace, udávání a státní represe (tresty za setkávání s lidmi, vycházení ven atd.), všichni zírali jako uhranutí na své smartphony a obrazovky a byli konfrontováni s působivou propagandou. Každou hodinu se objevovaly nové scénáře hrozeb, případy, pravidla a
omezení a zároveň jste byli bombardováni novými slovy: pravidlo AHA, zoom party, super šířitel, občanské testovací centrum, drive-in testovací centrum, 1G, 2G, 3G, lockdown, posílený, pravidlo jednoho přítele, epicentrum, důkaz imunity a tak dále…a samozřejmě „popírači covidu“. Termín „popírači covidu“ se stal represivním pojmem, který byl používán k zákazu demonstrací, blokování sociálních médií a rozesílání varování. Zvažovalo se i trestní stíhání za „popírání“ samotného covidu. To vše bylo zakotveno v nejasném diskurzu o „nenávistných projevech“, který jakékoli odchýlení se od státního rámce toho, co se smí a nesmí říkat, vykresluje jako nedemokratické a tudíž trestné, což v konkrétní rovině vedlo k posílení cenzury na internetu.
Diskurz o pandemii byl natolik morálně nabitý, že jakákoli kritika chování požadovaného státem byla označována za „antisociální“, „nezodpovědnou“ a „postrádající solidaritu“. Tento diskurs se výslovně týkal trestání těch, kteří tento diskurs nepodporovali („neočkovaní“, „popírači Covidu“), omezování jejich práv, prohlášení za obětní beránky a omezení jejich „svobody“ (spotřebovávat, opouštět dům, setkávat se s lidmi atd.). Během těchto dvou a půl let velká část levice nejen volala po větší sociální izolaci, ale také po tvrdším potlačování obětních beránků („superšířiči“, kteří se scházejí na „superšířících akcích a večírcích“, „popírači“ a „skeptici“).
Není pochyb o tom, že tato represivní opatření postihla mnoho pravicových aktivistů – ale stará písnička o tom, že nová represivní opatření odůvodněná ochranou veřejnosti před nacisty, teroristy, nenávistnými projevy a násilníky jsou rychle použita proti nám, by nám měla být známá nejpozději od 11. září. Například to byli také fašisté blízcí Putinovi, kteří se zdobí symbolem „Z“, na které byl poprvé uplatněn revidovaný paragraf trestního zákoníku §140 týkající se schvalování trestných činů.
Od roku 2021 se tento odstavec vztahuje také na trestné činy spáchané v zahraničí a podle soudu nošení písmene „Z“ dokazuje, že daná osoba schvaluje ruskou agresivní válku, a tím se dopouští trestného činu.
Militarizace tváří v tvář válce na Ukrajině a genocidě v Palestině
Nouzový stav kvůli covidu plynule přešel do vojenského „zlomového bodu“. Od začátku války na Ukrajině, a zejména od 7. října 2023, se válečná rétorika německého státu mnohonásobně zesílila. Zatímco v kontextu války na Ukrajině byl každý nesouhlasný postoj označen za „podporu Putina“, v kontextu izraelské války v Gaze a německé spoluúčasti na ní je každý nesouhlas „antisemitský“. Tato militarizace má různé právní důsledky a zdůrazňuje rasismus německého státu: nejenže jsou zakázány konkrétní slogany nebo části sloganů („Od řeky k moři…“), ale jsou také zakázány kongresy, ukládány zákazy vstupu, přísně omezována svoboda shromažďování (demonstrace se již nesmějí pohybovat) a obecně zakázáno skandování arabských sloganů (to není vtip). Nové antisemitské klauzule ve státním kulturním sektoru vyžadují od všech, kteří dostávají finanční prostředky, bezpodmínečnou komplicitu s Izraelem. Sociální instituce, v nichž jsou zaměstnáni sociálni pracovníci, kteří jsou pro-palestinští, jsou uzavřeny, zatímco politici tvrdí, že pokud akademici veřejně kritizují policejní operace proti palestinským táborům, opouštějí půdu ústavního práva.
Všechna represivní opatření zmíněná v této souvislosti nejsou nutně nová – nová je však míra, do jaké se militarizuje veřejná, mediální a státní diskuse. Někdo kdysi řekl, že první věcí, která ve válce umírá, je pravda: stát ve válce chce jen jednu pravdu, jeden příběh, jeden směr… Není tedy překvapivé, že Německo mimochodem zakazuje mediální portály jako Russia Today, zatímco Izrael dělá totéž s Al-Jazeera. Pokud je podle Ministerstva pravdy jakákoli kritika války „antisemitská“, pak v orwellovském smyslu válka rovná se mír a “1984” je již realitou. Je zřejmé, že militarizace veřejného diskurzu vždy jde ruku v ruce s represemi proti sociálním hnutím a nevítaným veřejným míněním a tiskem.
Během let pandemie Covid bylo cílem státu zabránit rozšíření kritiky opatření, a proto bylo hnutí kritiků těchto opatření vystaveno tvrdým represím. Zpochybňování očkování a sociálního distancování bylo zároveň v médiích prezentováno jako útok na společné dobro. Zatímco tisíce lidí byly pokutovány za porušení zákona o ochraně před infekcí nebo zákaz vycházení, agitace v Zündlumpen proti pandemické politice měla být rovněž předmětem zvláštního potlačování. Pokud jde o hnutí solidarity s Palestinou, záměr státu je ještě jasnější: potlačit jakoukoli kritiku vojenské a logistické spoluúčasti
německého státu na genocidě páchané Izraelem. Na německých ulicích nesmí a nemělo by být hnutí, které by otevřeně odmítalo izraelskou válku. Mediální agitace a všechny zákonné zákazy projevů a sloganů jsou součástí strategie, jejímž cílem je učinit Německo opět „vhodným pro válku“.
Jedna válka, jeden národ, jeden stát, jeden názor
Společnost má být připravena na válku – „lid“ má stát za „svým“ státem a jeho válkami. Jsou verbovány tisíce vojáků, německé ozbrojené síly jsou modernizovány a Evropa reorganizuje celý svůj obranný systém. Pro stát je nesmírně důležité, aby obyvatelstvo podporovalo války a „své“ vojáky a krylo jim záda na domácí frontě. Pokud bude brzy znovu zavedena povinná vojenská služba, z pohledu státu nesmí dojít k širokému a masivnímu odmítnutí tohoto opatření na přípravu války.
Historicky se cenzurní opatření vždy týkala novin, které podněcovaly neposlušnost a ohrožovaly sociální přijetí státních nařízení. V roce 1972 byl například zakázán text „Tragt den Klassenkampf in die Armee“ [Vneste třídní boj do armády] a v roce 1981 text „Lieber krank feiern als gesund schuften“ [Raději se bavit nemocný než dřít zdravý]. První z nich mohl zpochybnit slepou poslušnost v armádě a jeden nebo dva vojáci mohli po jeho přečtení dát přednost dezerci před tím, aby skončili jako kanónenfutr. Druhý text zpochybňuje pracovní morálku ve společnosti a poskytuje nejrůznější tipy, jak získat potvrzení, aby se člověk vyhnul práci – což je samo o sobě zdánlivě nevýznamný návrh, ale může se stát problémem pro stát, pokud klesne morálka na domácí frontě. Nakonec je logické, že rostoucí vojenská mobilizace je doprovázena rostoucí cenzurou a represemi proti „vnitřnímu nepříteli“. Aby bylo Německo opět „připraveno na válku“, musí být umlčeno každé hnutí nepřátelské vůči
státu.
—–
Zdroj: Hetzlumpen magazine
https://actforfree.noblogs.org/2025/07/24/hetzlumpen/