Následující rozhovor zveřejnil zpravodaj Dezertér a my ho s radostí sdílíme jako inspirativní příklad osobního odporu proti militarismu s jasným třídně bojovným pozadím.
#
Obdobně jako v Česku, také v Maďarsku byla do roku 2004 povinná vojenská služba. Když ti přišel povolávací rozkaz do armády, co jsi udělal?
Když mě v roce 1996 chtěli odvést do armády, v Maďarsku platila povinná vojenská služba. Existovaly antimilitaristické organizace jako Alba Circle, ale ty mi nemohly pomoci. Důstojník přidělený k odvodu branců řekl, že budu v Kalocse řídit tank a že můj protest nepřijme. Odpověděl jsem, že je to v pořádku. Jsem anarchista. Pokud mi dají zbraň, zabiju tolik důstojníků, kolik jen budu moct. Okamžitě mi zrušili rozkaz k odvodu a na registrační kartu mi napsali, že nebudu odveden ani v případě války.
To jsi se „vojenskými pány“ moc nemazlil. Jejich vyděšené výrazy si dokážu živě představit. Určitě za takovou „drzost“ musel přijít trest? Kolik ti vyměřili?
Jako trest mi bylo nařízeno pracovat 18 měsíců v nemocnici za stejnou částku, jako bych měl vojenský plat. Po roce jsem to odmítl.
Co následovalo po odmítnutí civilní služby?
Policie a vojenská prokuratura mě proto pět let pronásledovaly za dezerci. Kdyby mě tehdy chytili, dostal bych šestiletý trest odnětí svobody. Hrozba byla vysoká, protože o dezerci rozhoduje také vojenský soud. V Maďarsku to znamená trojnásobek trestu, který může v podobném případě uložit civilní soud.
Takže jsi se musel schovávat před policií. To ukazuje, jak pevné bylo tvoje antimilitaristické přesvědčení. Jak jsi to dokázal, se tak dlouho ukrývat?
Bydlel jsem s přáteli. Každý týden jsem měnil bydliště. Nesměl jsem legálně pracovat. Živil jsem se z příležitostných prací, žebroty a samozřejmě z pomoci přátel.
Teď už se schovávat nemusíš? Jak dlouho trvá než se trest promlčí?
Ano, nemusím. Platnost vyprší po pěti letech.
Co by jsi vzkázal dnešním nejen mladým lidem?
Je velmi těžké odolat militarismu, který je systematicky šířen a systematicky budován. A nacionalismus a militarismus jsou nejsilnější, protože planoucí oheň ghúlů je rozšířený. Prezentují jako hrdinství a vítězství to, co je jen kletbou a prokletím. Proto nikdy nebudeme mlčet. Náš nepřítel je ten, kvůli komu musíme každý den žít v bídě a apatii. Z historie víme, že je nemožné zabránit velkým válkám, protože jsou ekonomickou nutností pro vládnoucí třídu. To je obrovský zisk pro bohaté. A zde musíme jednat, pokud to chceme vytvořit (mír). Musíme odebrat kyslík zisku. Masové a generální stávky mohou zastavit krveprolití. Ale je třeba požadovat více! To se už nikdy nesmí stát! Proto je boj proti militarismu neoddělitelný od revoluční třídní války. Všechno ostatní je iluze.
Děkujeme za krátký rozhovor, ještě něco na závěr?
Neváhejte se o tento příběh podělit na stránkách vašeho časopisu Dezertér. Možná inspiruje ostatní.
Zdroj: https://dezerter.noblogs.org/post/2025/06/21/minirozhovor-s-madarskym-dezerterem/