Následuje reakce AMI na Anarchočtenářův komentář s názvem “Pojďme to zchladit“
AMI se zásadně rozchází s postoji Anarchočtenáře v některých důležitých otázkách ke kterým se vyjadřuje. Máme však za to, že jde o překonatelné chyby v jeho analýze, nikoli o pevnou kontrarevoluční pozici, kterou můžeme vysledovat u různých proválečných skupin. Zatímco s Anarchočtenářem je možné diskutovat a doufat v pozitivní přínos takové diskuze, pokus o diskuzi s proválečnými skupinami je neplodnou ztrátou času. K tomuto závěru AMI dochází na základě předchozích pokusů a zkušeností. AMI nevidí smysl v diskuzi s lidmi, kteří programově, nezřídka s velkou dávkou intrikánství, brání anarchistickému hnutí prosadit jeho nejzásadnější strategie a cíle.
Sporných částí Anarchočtenářova prohlášení je více. V tomto textu se ale AMI pozastaví hlavně u problematiky nacionalismu.
Agresivní a obranné nacionalismy?
Vypadá to, že Anarchočtenář tíhne k iluzi, že největším problémem nacionalismu je tendence některých jeho forem prosazovat nesnášenlivou, nadřazeneckou politiku. To pak může svádět k závěru, že existují nacionalismy špatné (agresivní) a nacionalismy dobré (obranné). To je však zásadní nepochopení podstaty nacionalismu a toho z jakých pozic anarchisté/komunisté nacionalismus odmítají.
Základní podstatou každého nacionalismu – včetně jeho antikoloniálních, antiimperialistických, liberálních forem – je ideologie a praxe třídní kolaborace. Konkrétně spolupráce dělnické a buržoazní třídy. Právě tato třídní kolaborace je to nejzásadnější v nacionalismu, co stojí proti nám, tedy hlavní důvod, proč se stavíme dokonce i proti tzv. “národně osvobozeneckým” bojům, které ikdyž čelí reálným nepřátelům, spojují se s jinými nepřáteli, čímž je posilují.
Národ je falešná komunita “spojující” vykořisťovatele s vykořisťovanými, utlačovatele s utlačovanými. Nacionalismus je nástroj pro tvorbu této umělé aliance. Je založen na tvrzení, že buržoazie a proletariát tvoří pospolité společenství na základě společných národních zájmů. Ty jsou nacionalismem prezentovány jako “nadtřídní” vyšší zájem. V některých případech dokonce dochází k ideologickému popírání samotné skutečnosti, že mezi společenskými třídami panuje antagonistický vztah. V tomto smyslu nacionalismus vždy slouží k tomu, aby dělnickou třídu odvedl od uvědomění si vlastních zájmů a opuštění třídního terénu. Nacionalismus chce zamezit tomu, abychom se na obranu našich zájmů organizovali jako autonomní síla v opozici vůči buržoazii i jejím obranným složkám, tj. policii, parlamentu, armádě, věznicím, mediím, církvím, legislativě, soudům…
Agrese “obranných” nacionalismů
Problémem fiktivní jednotící povahy nacionalismu je také to, že ten, kdo tuto iluzorní jednotu odmítá, bude stoupenci nacionalismu bezohledně napadán. A to se netýká jen ultrapravicových či fašistických variant nacionalismu, ale také těch liberálních či levičáckých. Jasným příkladem jsou intriky, kterých se dopouští stoupenci ukrajinského nacionalismu, aby potlačili své anarchistické opononenty: rušení antimilitaristických událostí, dehonestace pomocí pomluv a lží, vykazování z veřejných akcí, fyzické útoky nebo doxxing. Nejsou to žádné bezvýznamné incidenty a když Anarchočtenář zmiňuje například útoky na členy KRAS, prezentuje to ve značně odlehčené verzi. Hovoří o pouhém zveřejnění jmen, ale ve skutečnosti doxxingový incident byl mnohem závažnější. Došlo ke zveřejnění domovské adresy a bylo deklarováno, že to je za účelem poskytnutí informací útočným dronům ukrajinské armády. Takový doxxing není jen zveřejnění citlivých údajů. Je to závažné ohrožení anarchistických militantů stoupenci ukrajinského nacionalismu.
Hlavní proud ukrajinského nacionalismu svými projevy není srovnatelný s fašistickými nebo neonacistickými hnutími. Jeho umírněnější forma přesto znamená potlačování a pronásledování opozice, která se odmítá podřídit narativu “národní jednoty”, tj. kolaboraci kapitalistické a dělnické třídy na Ukrajině. Represe proti dezertérům či antimilitaristům nebo násilné odvody jsou nepřehlédnutelnými příklady, které se týkají ohromné masy lidí. Tvrdit, že tito lidé jsou ohroženi pouze ruským imperialismem, znamená nepochopení toho, jaký podíl na jejich ohrožení má ukrajinský nacionalismus. A je velmi sporné tvrdit, že “anarchisté” podporující ukrajinskou armádu jsou zároveň proti nuceným odvodům.
Zaprvé, je to právě ona jimi podporovaná armáda, kdo tyto násilné odvody provádí. Zadruhé, tito “anarchisté” proti tomu otevřeně nevystupují, ale tolerují to s alibistickým argumentem, že nechtějí lidem na Ukrajině kázat proti čemu se mají organizovat. Nehledí ani na to, že reálně se mnoho lidí na Ukrajině proti tomu staví a existují o tom svědecví, videa, články od lidí přímo z tohoto regionu. Prováleční “anarchisté” to striktně ignorují a raději naslouchají hlasu armády a její válečné propagandě.
Podporovat armádu ukrajinského státu v domnění, že jde o účinnou zbraň proti ruskému imperialismu je absurdní, protože existuje dost příkladů jak stejná armáda postupuje proti těm, které má údajně bránit. Je to jako kdybychom podporovali policejní sbory nebo výstavbu nových věznic s úmyslem bránit se agresi pouličních gangů, ale ignorovali při tom fakt, že tyto věznice budou sloužit také k uvěznění našich anarchistických přátel, které tam budou umisťovat policisté.
CITÁT: “Levicoví nebo revoluční nacionalisté trvají na tom,
že jejich nacionalismus nemá nic společného s nacionalismem fašistů a národních socialistů,
že jejich nacionalismus je nacionalismem utlačovaných, že nabízí osobní
i kulturní osvobození.” …
ZDROJ: https://anarchistnews.org/content/senka-community-not-nation
Jaká je ale realita? Dokonce i nacionalismus dělníků ohrožených agresí sousedního imperialistického státu, je ve výsledku pouze další silou, která je namířena proti nim. Ukrajinští kapitalisté, policisté, soudci, armádní důstojníci, nebo státní byrokraté ohrožují existenci místní části dělnické třídy, ikdyž se budou odvolávat na společné “národní zájmy” a budou svůj nacionalismus nazývat obranou, národním odbojem, antiimperialismem, národně osvobozeneckým hnutím aj.
Účastí v odboji proti jednomu imperialismu – např. tomu ruskému – za pomoci nacionalistické ideologie a praxe, nevyhnutelně dochází podpoře krvavých aspirací buržoazie, která tvoří dominantní složku onoho nacionalistického projektu. V tomto případě ukrajinského národa nebo jak by řekli levicoví liberálové, ukrajinského lidu, což vyjadřuje totéž jen jinými pojmy.
Nacionalismus je nástroj, kterým se vládnoucí třída snaží zakrýt třídní antagonismus a vytěžit z toho co nejvíce ve svůj prospěch. Chce nás přimět uvěřit, že existují nějaké objektivní důvody proč se máme spojit s “domácí” buržoazií a státníky, pokud jsme ohroženi sousedním agresorem. Jenže v zákopech na frontě na Ukrajině (i jinde) pravděpodobně uvidíme umírat především místní proletáře, ne místní kapitalisty a státníky. Názorný příklad – a není jediný – že mezitřídní kolaborace, která je vlastní všem nacionalismům, vždy hájí přednostně zájmy buržoazie a stojí proti zájmům dělnické třídy.
Co z toho vyplývá? Je třeba zpochybnit falešný protiklad agresivních vs. obranných nacionalismů. Takové rozlišování je pomýlené. Všechny nacionalismy jsou agresivní dominancí vládnoucí třídy vůči těm, které si svou mocí podrobuje. Anarchisté by něměli upadnout do pasti, do které nás lákají národně osvobozenecké nebo antiimperialistické formy nacionalismu. To že náš vykořisťovatel mluví stejnou řečí, má stejné kulturní zvyky nebo etnické rysy, nic z toho není popřením jeho vykořisťovatelské povahy. Jinými slovy, “národní buržoazie” nikdy nemůže sehrát úlohu praktického spojence dělnické třídy, ale naopak musíme se proti ní obrátit se stejnou vervou jako proti jakékoli jiné buržoazní frakci. Stranit “domácí buržoazii” protože je v určitou dobu pod útokem konkurenčího imperialismu stejně jako “domácí dělníci”, to nikdy nemůže přinést nic dobrého pro dělnickou třídu jako celek.
Proti národní jednotě, proti nacionalismu
Skutečný internacionalismus znamená uznat, že vládci a ovládaní “stejného národa” nemají nic společného. Může nám být ukradené k jaké národnosti se hlásí, ti kteří nás vykořisťují, ale máme zájem bojovat proti samotným mechanismům tohoto vykořisťování. Nacionalismus i v těch nejvíce levicových formách vykořisťovatelskou praxi neruší, ale pouze ji reprodukuje nebo přeskupuje, tj. předává moc vykořisťovat z jedné frakce buržoazie na jinou. To znamená, že ať už válka na Ukrajině skončí vítězstvím té či oné strany, dělnická třída bude vždy prohrávat: nadále zůstane vykořisťována kapitalistickou třídou a utlačována státem. Dohadovat se o tom v kterém režimu na tom bude o něco lépe je irelevantní, vzhledem k tomu, že se od dělnické třídy očekává, že boji za obranu takového režimu bude obětovat vlastní životy na válečné frontě nebo ve válečné ekonomice. Výhody života v takzvané demokratické zemi, nikdy nebudou převažovat nad nevýhodami války. V našem zájmu tudíž není se ve válce postavit na stranu “menšího zla”, tj. méně autoritářského státu a režimu, ale dělat vše pro to, aby válka nemohla dál pokračovat, tzn. ochromit vojenské schopnosti všech zapojených armád, aby nemohli ve válce plnit svou válečnou funkci. Přesně tímto směrem se vydávají dezertéři v Rusku i na Ukrajině, všichni ti, kteří se v obou zemích vyhýbají mobilizaci, sabotují výrobu a převoz zbraní na frontu nebo odmítají přinášet oběti pro válečnou ekonomiku. Dobrou zprávou je také to, že se množí případy, kdy si dezertéři a vzbouřenici v Rusku i na Ukrajině ponechali přidělené zbraně a použili je proti manažerům války místo toho, aby stříleli proti vojákům na druhé straně frontové linie, kteří tam mnohdy také nejsou dobrovolně.
Všechny tyto akty, kterých naštěsti přibývá, nám dávají naději, že válka skončí a ti, kteří jsou nyní nuceni se v ní obětovat se zaměří na boj proti svým vykořisťovatelům, tj. promění válku mezi státy v boj proti státům. Úkolem anarchistů je takový boj podporovat. Anarchisté jsou revolucionáři nikoli válečníci. Pokud se chopí zbraní, dělají to mimo logiku mezistátní války, v opozici proti těm, kteří takové války způsobují. Je třeba odmítnout nacionalistické, proválečné tendence, stejně jako všechny pacifistické iluze.
CITÁT: “Imperialistická válka se vede o rozdělení sfér vlivu,
energetických tras a přeskupení geopolitické moci. Nemáme zájem bojovat
za zájmy mocných, za zájmy kapitálu. (…) Naše revoluční a třídní
povinnost nám ukládá organizovat a posilovat internacionalistické,
protiválečné a protiimperialistické hnutí dělnické třídy. Logika
agresivnějšího nebo progresivnějšího imperialismu je logikou, která vede
k porážce dělnické třídy.”
ZDROJ: Mezinárodní prohlášení Koordinace anarchismu Proti militarismu a
válce – za sebeorganizovaný boj a sociální revoluci! (podepsáno 17
anarchistickými a komunistickými skupinami po celém světě – únor 2022)
###
CITÁT: “Naši vládci chtějí, abychom obdivovali vojáky, oslavovali
vítězství na bojišti, mávali národními vlajkami a byli přesvědčeni, že
bojovat za spravedlnost znamená podporovat jednu stranu proti druhé v
meziimperialistických konfliktech, kterými jsou dnes všechny války.
Stranit národu vždy znamená postavit se na stranu vládnoucí třídy
národa, manažerů nebo potenciálních manažerů jeho kapitálu.”
ZDROJ: https://internationalistperspective.org/ip-leaflet/
___________
___________
Čtěte také další texty k problematice nacionalismu
1) Proč se anarchisté a anarchistky staví proti nacionalismu? – ACG
https://antimilitarismus.noblogs.org/post/2025/03/12/proc-se-anarchiste-a-anarchistky-stavi-proti-nacionalismu-acg/
2) Agresoři a oběti ve válečné situaci
https://lukasborl.noblogs.org/agresori-a-obeti-ve-valecne-situaci/
3) Proti falešnému internacionalismu
https://antimilitarismus.noblogs.org/post/2023/03/18/proti-falesnemu-internacionalismu/