Antimilitaristická intervence na riotu v Praze

Cože? Riot v Praze? Ne, nenechme se zmást. Žádné nepokoje v ulicích Prahy se už dlouho nokanají, protože zdejší anarchisté*ky povětšinou preferují jen jakýsi hlasitější občanský aktivismus zbavený třídně bojovného a podvratného charakteru. Ve zdejším kontextu se pojem riot používá hlavně v souvislosti se subkulturní akcí – hudebním festivalem Riot over river. A protože tento “riot” opakovaně sdílí válečnou propagandu a materiálně pomáhá válečné mašinerii, rozhodli jsme se přijít s naším pohledem.

Lidé kolem organizace festivalu jsou značně alergičtí na antimilitaristy. Ti jim totiž připomínají, že provolávat hesla proti válce a zároveň vybízet k podpoře armády ve válce je zjevný oxymóron, neboli protiřečení. Jenže tady nejde pouze o řečnění, ale především o lidské životy, které si válka žádá. Proto je intervence na proválečné akci logickou reakcí lidí, kteří se staví proti válce a za zájmy lidí, které válka postihuje.

Jelikož hysterie proti antimilitaristům často přerůstá v agresivní formy konfrontace, bylo nutné použít sofistikovaných metod. Převlek a maskování posloužili k tomu, aby bylo vůbec možné vniknout na toto nepřátelské území. Prvním cílem intervence byla přednáška člena Anarchistické federace. Již moc dobře známe tohoto kašpárka, tleskajícího do rytmu válečných bubnů; i proto byla jeho řeč legitimním cílem pro intervenci.

Průběh akce byl následující. Zatímco někdo čekal nedaleko a připravoval se na druhou fázi intervence, jeden z nás se – díky svému maskování – doslova před očima organizátorů*ek dostal až do přednáškové místnosti. Posadil se, pozorně poslouchal přednášejícího a jeho řeči o antifašistech hrdinně bojujících v ukrajinské armádě proti putinovské invazi. Po několika minutách jeden z nás vstal a vzal si slovo. Prohlásil: “A budeš mluvit také o tom, jak ti takzvaní antifašisté spolupracují ultrapravicovými militanty? Budeš mluvit také o tom, jak Anarchistická federace podporuje udavače? Budeš mluvit jenom o zločinech ruského státu, nebo zmíníš také ty, kterých se dopouští státníci na Ukrajině?” Kromě výkřiku místního opilce nepřicházela žádná bezprostřední reakce. Pokračovala tedy řeč “diverzanta”: “Myslím, že o těchto věcech vám tento člověk neřekne. Od něho uslyšíte jen běžnou válečnou propagandu. Pokud chcete alternativní informace, tak tady je máte.” V tu chvíli už do vzduchu byla rozhozena hromada letáků, ve kterých se přítomní lidé mohli dočíst o spolupráci proválečných “anarchistů” s nacionalisty, ultrapravicí, válečnými zločinci a udavači. Jiné letáky pak poskytovaly vyprávění kamaráda, který utekl z Ukrajiny, aby se vyhnul nucené mobilizaci pro válku, kterou, jak sám uvádí, nevnímá jako něco, co by bylo v jeho zájmu. Letáky vylétly do vzduchu, dopadly na zem a ten kdo za tím stál, následně v klidu odešel z místnosti. Ve vyšších patrech klubu pak zbylé letáky ještě rozdal lidem. Když byla zásoba vyčerpána, odkráčel pozvolným tempem ven za zbytkem afinitky.

Druhá fáze byla spuštěna záhy poté. Společně se přiblížíme ke zdi obepínající prostor kolem hlavního venkovního pódia. Poslední vizuální mapování terénu, poslední rozdělení úkolů i načasování a poté již… stovky dalších letáků, plakátů a samolepek letí z několika stran přímo do davu lidí pod pódiem. Afinitka se pak v klidu stahuje z místa intervence.

Následuje debata a reflexe. V podstatě se shodujeme na tom, že mise byla splněna a téměř všechny části proběhly překvapivě hladce. Jedinou negativní částí pro nás byl fakt, že aby bylo možné se infiltrovat do klubu, musel být zaplacen vstup. Jeden z nás se proto následně rozhoduje tento drobný nedostatek napravit. Po několika hodinách se vrací do klubu, aby peníze získal zpět. Tentokrát již bez maskovacího kostýmu jde v klidu dovnitř, kde se zapojuje do hovorů s přítomnými a tančí. Trvá více než hodinu, než ho někdo z přítomných vyhodnotí jako vetřelce a zavolá klubovou ochranku. Ano, je to tak, tito “hrdinové*ky”, kteří*é rádi*y řeční o odboji, pak nemají kuráž ani na to, aby z vlastního prostoru vlastními silami vykázali jednoho člověka. Potřebují na to “ozbrojené gorily” placené za mlácení lidí. Ty udělají tuto špinavou práci za ně. Zákeřným chvatem zkroutily dotyčné osobě ruku a vyvedly ji před klub. Jistý Marek a jeho poskok jsou v tu chvíli obklopeni těly ochranky, připravené v bojové pozici. Jejich tón je dost agresivní, ale napadená osoba se nenechá jen tak odbýt. Požaduje vrácení vstupného. Když k tomu dojde, odchází i s penězi pryč. Mise je u konce.

Na závěr jen několik zajímavých poznatků.

1) I když nás tito lidé s oblibou nazývají agresory, tato intervence jasné ukázala, kdo jedná agresivně. Na jedné straně mluvené slovo a rozhazování letáků. Na druhé straně kroucení ruky a násilné vyvádění z klubu. I když jsou strůjci agrese, velice rádi ji projevují intrikánsky nebo její výkon delegují na někoho dalšího, aby v očích druhých zůstali “čistí”. Jenže ty “agresivní gorily” jednaly jejich jménem a na jejich popud, takže jakékoli snahy zříci se odpovědnosti za agresi jsou součástí pořád stejné intrikánské linie.

2) Proválečná tendence některých “anarchistů” je obrovská bublina, která je do velkých rozměrů nafouknutá především díky účinné Public Relations strategii. Když se ale člověk podívá blíže a pod povrch, bublina rázem splaskne. Příklad: Festival se chvástá tisícovou účastí veřejnosti, ale během intervence na přednášce AF naslouchalo zpěvu proválečného kašpárka jen asi 12 lidí. Tisíc lidí na festivalu tedy není ukazatel toho, kolik lidí má o tyto proválečné žvásty a jejich “solidární kampaně” zájem. Ukazatelem není ani fotka před pódiem, kde se pozérsky vyfotí dav lidí s transparenty, protože stejní lidé povětšinou dál než za toto pozérství nejdou. Pochybujeme, že někdy budou opravdu aktivně podporovat to, co organizátoři festivalu hlásají. Podobně jako u jiných subkulturních akcí i tady jde většině přítomných jen o alternativní komoditní spektákl. Konzumuje se zde především hudba, veganské jídlo, pivo/limo, subkulturní image a předpřipravené názory na demokratickém trhu idejí.