-
English / Česky /
Hloupost nepřestává být hloupostí jen proto, že kvůli ní někdo zemřel.
– Nicolás Gómez Dávila
A nyní, když jsme konečně udělali tečku za otázkou neonacismu brigády „Azov“, přejděme k našim pro-válečným anarchistům.
Asi před třemi měsíci začaly proukrajinské anarchistické kanály šířit informace o anarchistovi, který padl na frontě… který bojoval v Azovu! Říkali také, že byl v takzvané „antiautoritářské četě“, ale poté, co z této „antiautoritářské čety“ nic pořádného nevzešlo, se rozhodl přidat k neonacistické brigádě.
Informace o něm šířila taková pro-válečná anarchistická skupina jako „Ekologická platforma“. A víte, co je na tom nejpozoruhodnější? Ještě v roce 2018 členové Azova napadli a zbili aktivisty Ekologické platformy.
Ale teď přišel rok 2024 a Ekologická platforma už vyznamenává bojovníka, který zemřel v řadách Azova! Mimochodem, v řadách Azovu zemřel i další samozvaný „anarchista“ Ruslan Tereščenko, který v roce 2014 pomáhal ukrajinské vládě potlačit separatistické povstání. Proukrajinští anarchisté se však již rozhodli o jeho členství v Azovu nemluvit. Soudě podle vzkazů týchž pro-válečných anarchistů, důvodem může být riziko ztráty podpory „západních soudruhů“.
No, vzhledem k tomu, že sami pro-váleční anarchisté musí s lítostí přiznat, že jejich dobrodružství s podporou takzvaného „národně osvobozeneckého“ hnutí stále více ztrácí podporu v anarchistické komunitě, kde sílí internacionalistické nálady, je to velmi rozumná úvaha!
Nejde však zdaleka o jediné příklady spolupráce mezi pro-válečnými anarchisty a krajní pravicí.
Díra, jak se říká, se ukázala být ještě hlubší…
(popis k obrázku: Jak to všechno začalo v zimě 2013-2014. Ukázalo se, že tato slova nebyla v té době pro každého samozřejmá. Doplněno překladatelem)
Začněme tedy studii o propojení anarchomilitaristů s krajní pravicí přímo u BOAK: Jak známo, po smrti zakladatele BOAK Dmitrije Petrova u Bachmutu v roce 2023, stejně jako jeho „spolubojovníků“ Finbara a Coopera, se ukázalo, že všichni spolupracovali s Korčinského krajně pravicovým praporem „Bratrstvo“ (v němž slouží i takoví lidé jako neonacista Vita Zaverucha [1] ) a podle samotného Korčinského všichni vstoupili do řad jeho jednotky.
Sám BOAK však tuto informaci popřel a napsal následující [2] :
„Dmitrij, Finbar a Cooper, kteří padli v bitvě u Bachmutu 19. dubna, tam skutečně byli spolu s členy „Bratrstva“. Nesporným faktem – potvrzeným slovy samotných kluků, jejich přátel i našeho soudruha, který byl s kluky ve stejné jednotce – však je, že do řad této organizace nikdy nevstoupili. Společná účast v boji, stejně jako příprava na něj, byla dočasným řešením, které jim vnutilo armádní velení.
Tito bojovníci se shromáždili speciálně proto, aby vytvořili anarchistickou jednotku, ale byli nuceni k tomu využít velmi omezených možností. Při příchodu na výcvik se svou skupinou byli postaveni před skutečnost, že budou cvičit společně se členy „Bratrstva“ a později – že se společně vydají na další misi. V zájmu svého cíle byli anarchisté připraveni na jakékoli zkoušky, takže je nezastavila ani nepříjemná nutnost takové dočasné blízkosti. Koneckonců osobní pohodlí není nic ve srovnání s výzvami a možností dosáhnout ideálů anarchistického hnutí.“
Podřízení se rozhodnutím „vnuceným armádním velením“ o spolupráci s krajní pravicí ve jménu „dosažení ideálů anarchismu“!
Zajímalo by mě, zda se sami členové BOAK nepobavili, když psali tento nesmysl!
A o jaká rozhodnutí „nařízená velením armády“ se jedná? Sám jste neustále demagogicky tvrdil, že „nebojujete na straně státu, ale na straně lidu“. No a tento „lid“, který vám dal rozkazy, vám toto „nepříjemné rozhodnutí“ vnutil! Proč se rozhořčujete!
Tato zpráva BOAK končí výzvami k pomstě, po nichž mimochodem noviny, které se „odvážily“ informovat o spojení BOAK s „Bratrstvem“, začaly dostávat výhrůžky. [3]
Nicméně přes veškeré popírání ze strany BOAK se později potvrdily informace, že v době smrti Petrova a jeho „spolubojovníků“ byli členy „Bratrstva“, a to dosvědčil dobrovolník Danil Jugoslávský. [4]
Ukazuje se, že nezávislé důkazy odpovídají oficiálnímu prohlášení Korčinského a ze strany BOAK existují pouze nepodložená tvrzení!
Co naplat: zatímco si „zatracení dogmatici zbaběle utírají kalhoty ve svých zaprášených kancelářích“, naši pro-váleční anarchisté už naplno „budují novou Machnovštinu“ pod vedením Zelenského, Korčinského a Prokopenka!
S „Bratrstvem“ spolupracoval i další rádoby anarchista Alexej Makarov, kterého nyní aktivně propagují „naši“ stoupenci války [5] [6] . Sám Makarov vstoupil do „Sibiřského praporu“, kde jeho „spolubojovníci“, soudě podle záběrů z rozhovoru s „Mediazonou“, nosili nášivky „Dead Head“ (=Totenkopf ) a vlajky Ukrajinské povstalecké armády – UPA (téže organizace, která se podílela na holocaustu, volyňském masakru a také zabíjela Romy, Rusy a Čechy) [7] [8] .
K jednotce „Pravý sektor“ se před svou smrtí připojil i ukrajinský „antifašista“ (sic!) Jurij Samojlenko, který byl rovněž oslavován zdroji pro-válečných anarchistů a který zemřel v září 2022 [9] [10] .
Dalšího zesnulého bojovníka, Sergeje Petrovičeva, který sám sebe nazýval „anarchistou“ a „antifašistou“ a stal se také oficiálním „mučedníkem“, můžeme vidět na stejné fotografii s Korčinským [11] a na akci neonacistické organizace „White Rex“. Také na různých fotografiích můžeme vidět jeho pravidelná setkání s vůdcem krajně pravicového „Dobrovolnického praporu OUN“ Nikolajem Kokhanovským (s nímž se na kameru doslova objímá) a známým neonacistou Martsinkevičem. A konečně fotografie, na níž je zachycen v tričku s fašistickou grafikou [12].
Zmiňme také Solidarity collectives, jejichž členové poskytli v roce 2023 rozhovor francouzským anarchistům a které aktivně propagoval pro-válečný anarchistický časopis Égalité [13].
V rozhovoru uvedli, že „zásadně nepomáhají krajně pravicovým skupinám, jako je ‚Azov‘, ale zároveň pomáhají ‚Kalinowského pluku‘. Tomu samému „Kalinowského pluku“, který založil a vedl… člen „Azova“, který v něm bojoval od roku 2014 a dokonce v něm dosáhl hodnosti instruktora [14].
V Kalinovského pluku pod velením nacisty bojovali i takoví bělorusští “nacionální anarchisté” jako Jevgenij Žuravskij. [15] a Emil Janovskij, který nosil nášivku s fašistickým symbolem OUN [16] [17].
Jak si nevzpomenout na starého Magida:
„Je legrační číst články ukrajinských „anarchistů a levičáků“, kteří podporují státní armádu Ukrajiny, ATO a „boj proti separatistům“. V praxi se celý rozdíl mezi ukrajinskou levicí a ukrajinskou pravicí redukuje na postoj k problematice gayů a leseb. Levičáci jsou pro ně a takzvaný Pravý sektor je pro konzervativní hodnoty. Zdá se, že všichni tito lidé, ukrajinští levičáci a pravičáci, stojí na opačných stranách barikády pouze při gay pochodech, aby se později po nich mohli přátelsky spojit ve státně-patriotickém výbuchu jednoty.“
Je třeba také poznamenat, že pro-váleční anarchisté se neustále skrývají za jménem Stanislava Markelova a píší jeho jméno na své skořápky. [18] Toho samého Markelova, který celý svůj život zasvětil boji proti nacistům a nacionalistům, vystupoval proti čečenským bojovníkům, ruským imperialistům, ukrajinským banderovcům a běloruským národním demokratům. [19] A za jeho jméno se schovávají pro-váleční anarchisté, kteří, připomínám, bojují i v neonacistickém „Azovu“, který rozháněl mítinky věnované jeho památce [20] , a také spolupracovali s bojovníky BORN, z jejichž rukou byl Markelov cynicky a podle zabit. [21] [22]
V souvislosti s tím mě napadá řečnická otázka: Není to všechno urážka jeho blahé památky?
***
A konečně:
Jak jsme se ale dostali k tomu, že lidé, kteří jsou přinejmenším „anarchisty“ na úrovni deklarací, šli sloužit do brigády nacistů a válečných zločinců?
Mám v této věci jednu domněnku. Při sledování zdrojů pro-válečných anarchistů (zdůrazňuji, že se budu dotýkat mediálně nejpřívětivějších lidí z pro-válečného tábora, s nimiž vedou rozhovory i zahraniční anarchisté) jsem identifikoval dva záměry, které jsou jim víceméně vlastní:
Za prvé, naprostá bezohlednost v prostředcích.
Tak například nechvalně proslulý Anatolij Dubovik se nejen dopouštěl hrubostí a nejnestoudnějších špinavých pomluv na adresu internacionalistických anarchistů. [24] [25] , ale také se spolu se Sergejem Ševčenkem a Alexandrem Kolčenkem zabýval doxxingem – zveřejňováním domovních adres protiválečných anarchistů s přímou výzvou k jejich zavraždění [26] [27].
(A ano, je to ten samý Kolčenko, který byl na anektovaném Krymu zatčen za to, že hodil zápalnou láhev na kancelář „Jednotného Ruska“, která, jak se ukázalo, sídlila v obytném domě, a po propuštění, když se ho novinář zeptal: „Myslel si, že by se mohlo něco stát náhodným lidem?“, nebyl schopen jasně odpovědět. [28])
Za zmínku stojí, že i další Dubovikovi stoupenci vyzývali k „likvidaci“ protiválečných anarchistů státní silou [29].
Všechny tyto podlosti vůči internacionalistům však nebránily takovým platformám, jako je český časopis Kontradikce, webové stránky Anarchistické federace a „Pramen“, aby poskytly platformu pro šíření Dubovikových pomluv a dokonce pozvaly jeho a Ševčenka k rozhovoru!
Navíc i poté, co redakci téhož „Pramenu“ Dubovikovy lži vyvrátili důkazy, se… ne, neomluvili internacionalistům za šíření pomluv, a ne, neomluvili se svým čtenářům za to, že je uvedli v omyl – zprávu s podrobnou reakcí internacionalistů právě na tuto pomluvu smazali [30] !
Navíc ti samí lidé, kteří si předtím vážně stěžovali na internacionalisty, protože… banují jejich kritiky [31], srabácky zakazovali a mazali zprávy s právě touto odpovědí v různých chatech!
Také pro-váleční anarchisté v Evropě se pravidelně pokoušejí narušovat akce protiválečných anarchistů a šíří proti internacionalistům stejné podlé pomluvy – údajnou podporu Putina a další směšné nesmysly [32].
Za druhé, šovinismus.
Přesvědčte se sami:
Dubovik, který přeje smrt a utrpení obyčejným civilním Rusům, zatímco ospravedlňuje válečné zločiny Ukrajiny [33].
Ševčenko, který Palestince nazývá „dobytkem“ [34].
Kolčenko, který oslavuje šovinisty a pogromisty z UPA [35], stejně jako to předtím dělali takzvaní „levicoví“ nacionalisté z „Autonomního odporu“ [36] , kteří si také neváhali navléknout portrét Machna a z nichž někteří se dokonce nazývali „anarchisty“ [37] , ale ve skutečnosti byli jen „nacionálními bolševiky ve vyšívaných košilích“.
Proválečný „anarchistický“ mediální blogger Yigal Levin (známý tím, že neustále lže a vymýšlí si historky o svých údajných bojových zkušenostech v izraelské armádě, přičemž se vydává za „vojenského experta“ [38]) , který po začátku války aktivně propagoval naše „zákopové anarchisty“ [39] . Kromě toho také otevřeně prohlásil, že „rusofobie je otázkou hygieny a přežití“ [40] , otevřeně ospravedlňoval izraelské válečné zločiny v Gaze [41] a ázerbájdžánské porušení příměří, bombardování civilních oblastí v Karabachu [42] a vyhnání 120 000 karabašských Arménů [43] označil za „příklad toho, jak lze a je třeba konflikty dovést do logického konce“ [44]. Nebo stejná pro-válečná skupina „Nihilist“, která po válce začala psát nejen militaristické, ale i otevřeně rusofobní texty [45].
Naprostá bezohlednost v prostředcích + šovinismus: zde jsme dospěli k tomu, že se prováleční rádoby anarchisté „přátelsky spojili v jednom vlasteneckém impulsu“ s neonacisty, válečnými zločinci a jinými kanibaly.
Bylo by divné, kdyby se nesešli!
Zároveň naneštěstí tito “nacionální-anarchisté” mají v Evropě stále ještě podpůrnou síť [46].
V této souvislosti důrazně vyzýváme všechny anarchisty, kterým situace nedošla a kteří toto nacionalistické dobrodružství podporují:
Přijďte k rozumu!
Distribuci tohoto materiálu důrazně doporučujeme!
zdroj překladu: