Publikujeme krátký historicko-diskuzní příspěvek od spolupracovníka AMI, který ho zaslal do e-mailu. Vítané jsou i další nevyžádané příspěvky na téma antimilitarismu, revolučního defétismu a vztahu anarchismu k protiválečným bojům.
#
AMI před pár dny publikovala další příspěvek k diskuzi o antimilitaristickém postoji od Malatesty. Jedná se o stručný dopis kritizující Kropotkina. Nebudu skrývat, že jsem spíše na straně Malastesty.
Rád bych připomenul Kropotkinův dopis českým Volným listům, jejichž svazek mám k dispozici v archivu. I zde Kropotkin podpořil národní stanovisko, a jak tedy vidíme, Kropotkin koketoval s těmito postoji i nadále, přičemž se odvolával i na vztah 1. Internacionály k polské otázce.
Domnívám se, že se Kropotkin opět pletl v tvrzení, že národní osvobození je vlastně jakousi podmínkou sociální revoluce. Nic takového se nestalo. Cílem národního osvobození drtivé většiny Čechů totiž nebyla autonomie v rámci internacionální federace národů a pospolitosti, ale nový stát. Místo rozšíření anarchismu v řadách proletariátu došlo k přijetí a oslavování etatismu, což otevřelo cestu k bolševismu, který se následně ukázal být pohromou dělnického hnutí. Najednou už nikdo nechtěl jít proti „našemu” státu a anarchismu zvonil umíráček. Místo sociální revoluce a osvobození zvítězilo autoritářství, namísto zničení vlády se oslavovala „naše” vláda, dřívější antimilitarismus nahradila „naše” armáda a poněkud diskutabilní snahu o „socialistickou republiku” zadupal do země otevřený kapitalismus, který stávky a demonstrace potlačoval nezřídka střelbou. Bolševismus byl pouze marným pokusem „socializovat” tento nový stát, jakási radikálnější forma sociální demokracie, která ovšem nikdy neopustila autoritářský koncept, který později i u nás vytvořil brutální třídní společnost neomezené moci stranické elity. Byl to na dlouhá léta konec anarchismu u nás, ale to už Kropotkin vidět nemohl.
Zd.