Útok ruských ozbrojených sil na Ukrajinu je dobrým příkladem moderní nekonvenční války, kde neexistují jasné hranice a frontové linie. Taktika zajmout a držet se nepoužívá všude, ale hlavně na strategicky důležitých místech. Používá se široká škála moderních technologických zbraní a protiopatření proti nim. V prvních dnech se místo represivní politiky obsazování a totálního ničení používá rafinovanější taktika dynamického průchodu a obsazování nejdůležitějších objektů v zemi (Chersonská přehrada, černobylská jaderná elektrárna, blokování velkých měst, obsazování letišť, hlavních logistických uzlů, dálnic, silničních uzlů a podobně), které lze okamžitě využít k většímu politickému a ekonomickému tlaku a propagandě. Při uplatňování takto intenzivní taktiky průchodu zůstává venkov, který pokrývá obrovskou část Ukrajiny, nedostatečně kontrolován nebo zcela nekontrolován, pokud se na něm nenacházejí důležité, velké vojenské základny nebo strategické objekty. Vytvoření protipovstaleckých nebo partyzánských struktur na venkově a aktivní působení s využitím taktiky “udeř a uteč” od prvních dnů války by mohlo významně změnit poměr sil na počátku války a výrazně snížit rychlost postupu ruských vojsk. Ukrajinská vláda a ukrajinské ozbrojené síly se však rozhodly jednat klasickým způsobem, tedy vytvářet dobrovolnické ozbrojené struktury především v městských centrech a soustředit tam většinu vojenských sil, snad proto, že vláda chtěla chránit to, co je pro ni cennější, bližší a srozumitelnější, nebo proto, že vojenským záležitostem nerozuměla. Tímto způsobem jsou v prvním týdnu bojů téměř všechna velká města na východní a střední Ukrajině včetně Kyjeva obklíčena ruskými jednotkami a v blízké budoucnosti pravděpodobně zažijí úplnou blokádu.
Dalším výrazným rysem událostí posledních týdnů je takzvaná “kybernetická válka”, která se poprvé odehrává v tak velkém měřítku a za použití mnoha prostředků na obou stranách, přičemž jejím cílem je jak získání kompromitujících či zpravodajských údajů, tak i zablokování státních a civilních zdrojů a infrastruktur. Jde tedy o intenzivní, globální informační válku, přicházející ze všech směrů a do všech koutů světa, jak tomu obvykle bývá v případě válek vedených v rámci Evropy. Zatímco války a konflikty na Blízkém východě, v Africe a dalších regionech tzv. třetího světa už nejsou pro evropská média ani pro média v těchto regionech zajímavé.
Krizová situace
Hned od prvních dnů bojů mohli lidé na celé Ukrajině pozorovat všechny související válečné faktory: rozsáhlou paniku, nedostatek relevantních a věrohodných informací, spontánní odchod obyvatelstva ze země, následný kolaps dopravy, údery na civilní objekty. Došlo také k narušení dopravní a logistické infrastruktury, jsou zde četné civilní oběti, zranění a nedostatek pomoci, která jim byla poskytnuta. Ukrajinský stát, stejně jako každý jiný stát v takové situaci, není schopen podpořit své obyvatelstvo a zajistit jeho bezprostřední potřeby, neboť veškeré zdroje byly vrhnuty na obranu a konfrontaci s Ruskem. V důsledku toho vláda ztrácí důvěru obyvatel země. Situaci dále zhoršují impulzivní rozhodnutí vlády i ministerstva obrany, jako je špatně kontrolovaná distribuce zbraní a následná střelba do civilistů i vlastních vojáků, vyprovokovaný „hon na čarodějnice”. Je zde také nárůst banditismu a rabování v ulicích, které státní bezpečnostní složky již nejsou schopny plně kontrolovat. Nefungují ani žádné státní iniciativy, na nichž se podílejí dobrovolníci, jako je například „teritoriální obrana”, která je součástí ukrajinských ozbrojených sil, pro niž jsou rozhodnutí a rozkazy přijímány shora.
Teritoriální obrana je dobrým a výmluvným příkladem toho, že dobrovolnické struktury iniciované a kontrolované státem mohou plnit pouze dobrovolnické podpůrné funkce v rámci státu, státními metodami a pouze k ochraně státu samotného. Nemohou skutečně pomoci obyvatelstvu s bezpečností a dalšími primárními potřebami, které vznikají v krizových situacích, což vyvolává ještě větší odliv lidí ze země a další oběti.
Ujišťování ukrajinských provládních zdrojů, že Rusko nemůže dlouho bojovat, že bychom se měli zaměřit na podporu armády a zapojit se do územní obrany, je ve skutečnosti krátkozraké. Ruská vláda má plány, způsoby a disponuje většími zdroji, jak porazit krizi doma, než ukrajinská vláda. Dodávky zbraní a financí ze strany evropských zemí Ukrajině nic nemění na tom, že strategicky důležitá vojenská, civilní a logistická infrastruktura je nadále ničena ruskými vojenskými údery. Její obnova bude vyžadovat dlouhý čas a obrovské zdroje, které ukrajinská vláda v současné době nemá. Hrozí, že válka uvrhne Ukrajinu do hluboké humanitární krize a učiní ze země pustinu, která bude v příštích letech neobyvatelná.
Anarchistická akce
Krizové situace, jako je ta, která právě probíhá na Ukrajině, vždy přispívají ke změně sebevědomí a sebeuvědomění společnosti, ke ztrátě důvěry nebo k přehodnocení moci a státního systému, bez ohledu na to, zda se jedná o stát Ukrajina nebo stát Rusko. Při ztrátě důvěry, pocitu klamu či opuštěnosti je společnost otevřenější sebeorganizaci, iniciativě a vytváření nebo účasti ve strukturách či iniciativách, které jsou alternativou ke státu. Tyto iniciativy se vytvářejí horizontálně, s otevřenou možností účasti pro všechny, v souladu s jejich přáními či schopnostmi, a zajišťují nejdůležitější aspekty života a naléhavé potřeby, které společnost v danou chvíli prožívá. Například zajištění bezpečnosti ve své čtvrti, městě nebo vesnici, udržování personálu a životně důležitých zařízení, jako jsou elektrárny, vodárny, kotelny, nemocnice a hasičské stanice, a také zásobování zařízení, jako jsou obchody s potravinami, léky a podniky. Zajištění bezpečnosti pohybu ve městě, v sousedství a na silnicích, přijetí opatření proti banditismu, loupežím, útokům, ať už ze strany organizovaných zločineckých skupin nebo jednotlivců, vojenských nebo bezpečnostních složek jakýchkoli státních struktur nacházejících se v současnosti na daném území.
Anarchistická ideologie odmítá jakoukoli formu moci, autority nebo diskriminace. Předpokládá vytváření horizontálních alternativ, sebeorganizaci, soběstačnost a sebeochranu společnosti. V současné situaci na Ukrajině mohou být úspěšně uvedeny do praxe projekty, do nichž by se mohl zapojit a plně se zhostit své role každý, kdo je ochoten se účastnit jako rovný s rovným, bez ohledu na pohlaví nebo národnost. Jak bylo napsáno výše, mnoho lidí ztrácí důvěru ve vládu, která není schopna zajistit jejich bezpečnost a primární potřeby, a proto mnohem aktivněji hledají nejrůznější alternativy, jak se organizovat, ať už z vlastní iniciativy, nebo z iniciativy jiných. Anarchisté mohou takové iniciativy předkládat navzdory tomu, že ukrajinský stát již osm let propaguje vlasteneckou propagandu, vojenský kult, podporuje nacionalistické či fašistické organizace a hnutí a také potlačuje anarchistické hnutí.
Když začnete jednat organizovaně, na místní úrovni, od malých čtvrtí a skupin, už uvidíte výsledky, přijetí a podporu samoorganizující se společnosti bez vlády a státu. Dobrý příklad, se kterým jsem se setkal, byl v Melitopolu, kde místní obyvatelé zorganizovali každodenní setkání v místním kulturním domě a přihlásili všechny, kteří chtěli hlídkovat ve městě a dohlížet na bezpečnost; rozdělili se do skupin po pěti lidech podle svých čtvrtí, určili staršího pro každou skupinu, zvolili si čas služby a začali hlídkovat v daných oblastech a ulicích. Vytvořili samostatné telefonní číslo pro volání a nouzové situace, které fungovalo 24 hodin denně. Rozeslali ho mezi obyvatele. V podstatě tak vznikla alternativa k policii, která již ve městě nefungovala, bez zapojení jakékoli státní instituce.
Čím více bude válka a krize postupovat, tím více bude takových příkladů a anarchistické hnutí může být v nejlepší pozici, aby takové příklady a zkušenosti organizovalo. Je dobré projít se po svém okolí, vesnici nebo městě a zeptat se tamních lidí (pokud to ještě nevíte), jaké jsou jejich největší potřeby, jaké služby a jakou pomoc potřebují. Poté se dejte dohromady s podobně smýšlejícími lidmi a vymyslete, jak tyto věci společně vyřešit a zorganizovat s obyvateli. Jak organizovaně zajistit zásobování potravinami za pravidelného ostřelování, aby se riziko zabití snížilo na minimum. Jak obnovit dodávky vody, opravit přerušené elektrické vedení nebo najít alternativní zdroje pro vytápění a elektřinu. Jak shromáždit životně důležité léky pro potřebné nebo zajistit lékařskou péči, když zdravotnická zařízení nefungují.
My a lidé, kteří žijí v našem sousedství, můžeme mít o těchto problémech povědomí. K řešení takových problémů nepotřebujeme stát a moc jedněch nad druhými. Tím, že se v takové situaci zorganizujeme, bude společenství lidí schopno dosáhnout soběstačnosti v uspokojování svých základních potřeb bez účasti jakýchkoli sil zvenčí, ať už jde o humanitární pomoc z Ruska nebo EU, a ukázat ostatním příklad úspěšné sebeorganizace.
Iniciativy, jako je Výbor odporu, vznikají v rámci vojenské struktury ukrajinského státu. Nejsou to anarchistické iniciativy, i když většina účastníků jsou anarchisté. Všechny struktury územní obrany jsou řízeny ukrajinskými ozbrojenými silami, jejich činnost a možnosti jsou omezeny strategií a politikou státu a ministerstva obrany. Dialog nebo kompromis se státem můžeme vést pouze tehdy, když budeme mít sílu a dostatečnou podporu lidí, jinak skončíme potlačeni ve věznicích nebo zničeni některou z protistran, ať už to budou ukrajinské ozbrojené síly a nacionalistické formace na jejich straně, nebo ruské ozbrojené síly a FSB. Snad se v budoucnu dočkáme více pozitivních příkladů anarchistického organizování na Ukrajině, vojenského i civilního.
Cílem ukrajinského státu a jeho vojenských struktur v této válce je udržet si moc, cílem ruského státu a jeho vojenských struktur je moc převzít. Účast anarchistů ve strukturách kteréhokoli z těchto států nijak neulehčuje situaci lidem žijícím na Ukrajině, kteří trpí válkou mezi dvěma státy. Všechna slova o armádě, která brání lidi, společnost a jejich zemi, jsou jen součástí státní propagandy, což dokazují i dějiny. Válku je možné zastavit pouze tím, že se postavíme proti oběma státům.
Jakmile začneme praktikovat anarchistické způsoby organizování a ukážeme ostatním, jak se můžeme organizovat my sami, uvidíme, jak široká bude podpora jak ze strany lidí, s nimiž organizujeme, tak ze strany zahraničních anarchistů a dalších lidí ochotných podporovat anarchistické iniciativy. Místo politiky nesmyslného ničení a vyhlazování, která je vlastní státům, vytvořte politiku obnovy, sebeobrany, účasti a pomoci. Toho můžeme dosáhnout tím, že budeme věřit sami sobě, organizovat se a jednat společně s ostatními.
___________________________
– zdroj překladu: https://libcom.org/article/anarchist-organization-times-war-and-crisis-ukraine-sasa-kaluza