Hlavní nepřítel je doma!
Hesla kapitalistů o demokracii, národním sebeurčení, právním státě a míru mezi národy jsou prázdná. Co tyto abstraktní ideály znamenají ve skutečnosti, kromě záminky pro nedostatek potravin v Africe, nadcházející mrazivou zimu v Berlíně, města proměněná v trosky na Ukrajině a masové uprchlictví? Prázdná jsou všechna kapitalistická hesla o národní jednotě a sociálním smíru, když v čele tohoto utrpení stojí pouze pracující třída. To jasně vidíme zde v Montrealu a je to patrné po celém světě. Prázdná jsou i ruská hesla o “de-nacifikaci”, rovnoprávném partnerství a suverenitě vedle bombardování civilního obyvatelstva, energetického profitu a vyvražďování generace mladých ruských i ukrajinských dělníků.
Spirálu kapitalistického řádu směřující k barbarství může zvrátit pouze naše třída bojující na vlastním území a zaujímající vlastní politickou perspektivu.
Kapitalistická třída a její státy ve snaze zvládnout hospodářský kolaps ždímají pracující třídu a jsou hnány k imperialistické válce. Politika kanadské kapitalistické třídy se tak stává jasnou: postavit se ruskému soupeři s využitím poslední kapky krve ukrajinských pracujících a zároveň zaútočit na životní a pracovní podmínky “vlastní” pracující třídy. Po celém světě kapitalistická třída rozdmýchává válečnou hysterii a vyzývá pracující, aby se postavili za tu či onu stranu konfliktu. Tempo této melodie se bude zrychlovat s tím, jak se konflikt bude stále více generalizovat.
Od konce poválečné konjunktury v 70. letech a splasknutí spekulativní bubliny v letech 2007-8 se kapitalistické třídě daří odvracet hospodářský kolaps prostřednictvím zhoršování životní úrovně pracující třídy. Dnes se kapitalistická třída v předpovědi nadcházející recese obává, že to samo o sobě již nestačí. Naopak, je stále více hnána do nejostřejšího imperialistického soupeření, protože každá národní ekonomika se snaží své ztráty přenést na své konkurenty.
Zatímco Rusko usiluje o dobytí jako o prostředek k nastartování své strádající ekonomiky a k odvrácení ztráty své strategické hloubky, členové NATO chtějí válku na Ukrajině protahovat co nejdéle, aby poškodili ruský průmysl a jeho armádu. Nechtějí mír, ale vítězství. Jak se vyjádřil americký ministr obrany Lloyd Austin, „chceme vidět Rusko oslabené do té míry, aby nemohlo dělat takové věci, jaké dělalo při invazi na Ukrajinu”. Koncem června se Trudeau na summitu NATO sešel se svými spoluspiklenci, aby rozhodli, jak nejlépe tuto barbarskou politiku provádět. S radostí přislíbil další prapory do pobaltských zemí, další zbraně na Ukrajinu a kanadské lodě a stíhačky do Tichomoří. V červenci se vrátil do Kanady, aby dohlížel na válku vládnoucí třídy proti kanadské pracující třídě, zatímco ceny nájmů, potravin a energií prudce rostou.
Proti dvojí hrozbě krize a imperialismu může bojovat pouze boj pracující třídy na jejím vlastním, nezávislém ekonomickém a politickém území. Je jasné, že všeobecná krize vyžaduje všeobecný boj pracující třídy. Zatímco po celém světě došlo ke znatelnému vzestupu bojů pracujících tváří v tvář poklesu reálných mezd způsobenému inflací, v Quebecu zůstaly tyto boje sektorové a až příliš často ovládané odbory. Jak je patrné z nedávných stávek, jako byly stávky pracovníků CPE, pracovníků SQDC a hotelových pracovníků, sektorová izolace dává kapitalistické třídě výraznou bojovou výhodu. To neznamená, že bychom tyto boje snižovali, ale je příznačné, že z mnoha nedávných bojů pouze pracující společnosti Molson dosáhli obranného vítězství v podobě smlouvy, která drží krok s aktuální inflací. Jakmile pracující napříč pracovišti a odvětvími sjednotí svůj boj a budou bojovat jako třída, jejich síla se znásobí, jak můžeme vidět na vrcholných okamžicích boje naší třídy v Quebecu v letech 1972 a 2012.
Nedávné boje quebeckých pracujících znovu ukázaly, že nadvláda odborů aktivně sabotuje dělnickou iniciativu, bojovnost a vyhlídky na úspěch. Buzz Hargrove, bývalý prezident kanadských automobilových pracovníků, se ve své knize Labour of Love chlubil, že „odbory pravděpodobně více stávkám zabrání, než jich urychlí”. Vedle počtu nedávných stávek odbory ignorovaly mnoho stávkových mandátů ve prospěch sociálního smíru a jednání právníků. Při stávce montrealských přístavních dělníků v letech 2020-2021 byla devatenáctidenní stávka ukončena odbory ve prospěch návratu k vyjednávání. To poskytlo federální vládě dostatek času na přípravu dalšího kola stávek, což jí umožnilo vydat soudní příkaz a ukončit boj ve jménu národní jednoty během pandemie. Nyní Biden uvaluje soudní příkazy na americké železničáře a norský stát prohlásil stávku pracovníků ropných plošin za nezákonnou ve jménu zabránění narušení národního hospodářství ponořeného do imperialistického soupeření s Ruskem. Na samotné válečné frontě ukrajinský stát přikročil k tomu, aby postavil mimo zákon jakýkoli náznak pracující třídy bojující za své vlastní zájmy tím, že umožnil vedení podniků svévolně a jednostranně roztrhat stávající smlouvy a mobilizovat všechny dostupné zdroje pro válku.
Vzhledem k těmto hrozbám, kterým naše třída čelí, zahájila Internacionální komunistická tendence (Internationalist Communist Tendency) iniciativu No War but the Class War (NWBCW), které se chopili soudruzi po celém světě. Iniciativa NWBCW slouží jako otevřený politický referenční bod pro všechny, kteří vidí potřebu boje pracujících proti ekonomickým útokům kapitálu i jeho propadu do imperialistického soupeření: pro ty, kteří si nedělají iluze o pacifismu nebo možnosti projít kapitalistickými institucemi, aby odvrátili nastolení kapitalistického barbarství. Místo toho si uvědomujeme, že jedinou adekvátní odpovědí je nezávislý boj pracující třídy. Obranné boje naší třídy proti útokům kapitálu se musí změnit v politickou ofenzivu proti systému kapitalismu.
Pro nás montrealské pracující jsou rostoucí životní náklady a zbraně na Ukrajině projevem téže kapitalistické krize. Náš boj proti těmto podmínkám jasně ukazuje, že hlavní nepřítel je doma!
Pokud souhlasíte, vyzýváme vás, abyste se ozvali na nwbcwmontreal@gmail.com
NWBCW Montreal
Říjen 2022
Zpráva o NWBCW Montreal
Nedlouho po ruské invazi na Ukrajinu zahájila Internacionalistická komunistická tendence iniciativu No War but the Class War (NWBCW). Toto zahájení bylo zahájeno počáteční výzvou k akci, která byla založena na dvanácti bodech zdůrazňujících válku na Ukrajině jako imperialistickou válku vyplývající ze systémové krize kapitalismu, což znamenalo jasnou eskalaci tendence ke generalizaci kapitalistické války. Na tomto základě slouží NWBCW jako politický referenční bod, ve kterém se všichni, kdo se drží internacionalismu, mohou shromáždit kolem politiky dělnické třídy a rozvíjet jasnou praxi militantní intervence proti zhoršujícím se podmínkám a rostoucí hrozbě všeobecné imperialistické války. Uznávajíc prázdnotu reformistických, pacifistických a levicových iluzí, které buď mylně věří, že hrozba války může být odstraněna současným stavem věcí, nebo se staví na stranu jednoho národa proti druhému, NWBCW si klade za cíl zaujmout pozici přeměny imperialistické války na třídní válku.
Téměř okamžitě po spuštění ICT NWBCW byla výzva přijata a podporována Mezinárodní skupinou komunistické levice (IGCL), která má zastoupení v Kanadě a Francii. Klasbatalo rychle přijalo jejich podporu a na základě této iniciativy zahájilo společnou práci. Za prvé, na prvního máje 2022 jsme společně předali prohlášení NWBCW Liverpool o válce na Ukrajině, podmínkách dělnické třídy a boji dělnické třídy. Tam jsme rozdali stovky letáků na třech různých prvomájových manifestacích. Poté jsme se s IGCL sešli a začali připravovat první veřejné setkání NWBCW Montreal.
22. července uspořádala NWBCW Montreal své inaugurační otevřené a veřejné setkání v Bibliotheque DIRA, místní anarchistické knihovně, aby diskutovala o 12 bodech výzvy k akci, generální stávce v Quebecu v roce 1972 a boji dělnické třídy ve vztahu k meziimperialistické válce. Diskuse byla zahájena prezentací o stávce v roce 1972, zdůrazňující důležitost nezávislosti a sebeorganizace dělnické třídy v jejím boji proti kapitálu, politizaci tohoto boje a nutnost politického orgánu dělnické třídy. Zabývala se také národnostní otázkou z perspektivy dělnické třídy. Vzhledem k tomu, že setkání mělo dobrou účast, volně plynoucí diskuse se točila kolem spojení mezi kapitalistickou válkou a mnoha zásahy proti boji dělnické třídy, včetně situace litevských chemických dělníků a pracovníků ropných plošin v Severním moři. Setkání bylo celkově úspěšné s vysokou účastí a angažovaností. Pro NWBCW Montreal to byl povzbudivý výchozí bod.
Po ustavující schůzi v létě napsal NWBCW Montreal své zakládající prohlášení, které se zdvojnásobilo jako oznámení a jako obecný agitační leták. Prohlášení spojuje válku na Ukrajině s nedávnou rostoucí militantností dělnické třídy, zejména v Severní Americe, a zdůrazňuje nutnost nezávislé politiky a organizace dělnické třídy. NWBCW Montreal použil tento leták jako základ pro intervenci na klimatickém pochodu, anarchistickém knižním veletrhu a veřejném setkání o životních nákladech “ben trop cher” a několik sympatizujících militantů je vysadilo na řadě pracovišť po celém Quebecu. Zatímco plány na jeho distribuci ve stávce Aylmer SQDC (výdejna konopí) selhaly, existuje dohodnutý směr zaměřit se na více stávkových intervencí.
Po NWBCW Montreal byla 8. října spuštěna NWBCW Toronto. Zatímco Klasbatalo není přímo zapojen do NWBCW Toronto, poskytl návrhy a vyslal delegaci na setkání. NWBCW Toronto byla zahájena militanty IGCL a Skupiny revolučních dělníků (GRW). Předmět setkání byl založen na obecných bodech týkajících se války na Ukrajině, širší povahy imperialismu a boje dělnické třídy. Byli jsme povzbuzeni, když jsme viděli, jak tito soudruzi sdílejí náš důraz na nutnost komunistické intervence v širších bojích dělnické třídy, zdůrazňujíce stávku vlaků GO v Ontariu a blížící se stávku učitelů.
Druhé setkání NWBCW se konalo 23. října 2022 na téma propojení probíhající kapitalistické krize a meziimperialistické rivality, jak bylo uvedeno v zimním vydání Vzpoury 2022. Znovu jsme zdůraznili, že dělnické stávky jsou ukončovány ve jménu národní jednoty, přičemž jsme použili případ litevských chemických dělníků jako ukázkový příklad a zacházeli jsme do podrobností kapitalistické reakce na ekonomiku ponořenou do krize a do toho, jak jsou ve skutečnosti přímým útokem na dělnickou třídu. To je ve spojení s úvodním článkem Vzpoury “Utáhněte si opasky a vpřed pochod!“, kde jsme ukázali, jak jediným řešením krize kapitalismu jsou masivní ekonomické útoky na naši třídu vedle utahující se imperialistické konkurence, kterou samozřejmě naše třída bude muset zaplatit nejvyšší cenu.
Celkově vzato, NWBCW Montreal byl dosud skromný úspěch. Přichází s vážným poznáním, že žádná vnější síla nebude bojovat za naši třídu – je na nás, abychom bojovali v jakékoli dostupné funkci proti bídě a militarismu, které nám vnucuje třída kapitalistů. S ohledem na to již plánujeme další veřejné setkání o historii vzpour a stávek dělnické třídy proti imperialistické válce a orientujeme NWBCW na intervence do stávek a dalších bojů, jak se na to Klasbatalo zaměřil během stávek pandemie Covid.
NWBCW Montreal