Jaké, kde a s kým jsou v současnosti na Ukrajině povstalecké a revoluční možnosti? Jaká dynamika směřuje ke zničení všech vojenských aparátů, všech forem moci a kontroly? Co jiného je boj ve válce než boj proti válce, tedy proti logice boje dvou vojenských aparátů o kontrolu území a obyvatelstva? Tyto otázky musí být nutně obráceny k praxi, v kontaktu s realitou, kterou zatím jen obtížně chápeme, a jdou ruku v ruce s širší otázkou, kterou si chceme být schopni vážně položit na mezinárodní úrovni: je revoluční zásah v kontextu války na Ukrajině možný?
Pokud se nám nepodaří položit si tuto otázku co nejšířeji a nejrychleji, ve všech jazycích, ve všech zemích, z hlediska konce států a kapitalismu, riskujeme, že revoluční horizont bude touto válkou ještě více poškozen a omezen, než je tomu nyní. Riskujeme, že se necháme strhnout většinovým proudem dějin, který nikdy nejde směrem k revoluci: riskujeme, že ztratíme veškerou autonomii tím, že se ocitneme na obraně jednoho z protichůdných táborů – v tomto kontextu na obraně buržoazní a nacionalistické sociální demokracie, smrtící ideologie plné hranic a ostnatých drátů, “práva národů na sebeurčení”, tedy práva být svobodně vykořisťován domácí buržoazií.
Veškeré samotné vystupování a postoje proti válce nepomohou. Nyní není čas na pozérství, ale na zásah. Domníváme se, že není možné správně uvažovat o různých formách intervence ve válečné situaci bez intenzivní výměny názorů mezi těmi, kteří jsou v ní zapleteni, v jejich každodenním životě, a těmi, kteří žijí jinde, a proto mohou díky vzdálenosti pozorovat jiné věci a jiné postrádat. Jak ti první, tak ti druzí mají zájem na propojení svých otázek: bez toho se můžeme ztratit v nouzi, nebo se můžeme ztratit v exterioritě zcela mimo kontakt se zemí, zatímco světová revoluce je společným osudem.
Dnes trpíme historickou slabostí, kdy nám krutě chybí vazby, výměny a společné postupy. Válka je však krizový moment: vše se může velmi rychle změnit. Jsme přesvědčeni, že všichni, kdo chtějí uskutečnit světovou revoluci, by měli znásobit své mezinárodní vazby! Více než kdy jindy je čas znovu vyzkoušet mezinárodní solidaritu revolucionářů! Rozšiřujme své pohledy, postupy a myšlenky. Překládejme, pišme, vyměňujme si v bojích, s cílem zničit všechny hranice, všechny národní státy a všechny fantasmagorie sjednocených národů jako náš horizont.
Nastal čas reinterpretovat revoluční dějiny: na rozdíl od národních revolucí 19. století se již dlouho pozoruje potřeba internacionalismu tváří v tvář omezením válek za národní nezávislost. Přesto jsme opět u toho, že musíme bojovat proti určitým aktivním ideologiím obrany národní suverenity pod záminkou antiimperialismu. V 21. století a uprostřed vražedné války si připomeňme, že naše radikální protistátní názory nejsou ani mrtvé, ani zapomenuté a že mají větší smysl než kdy jindy!
Co tedy již příliš dlouho brzdí hmatatelný internacionalismus, jehož nutnost se nám jeví tím více, čím více jsou národní státy v krizi? Jaké jsou vnitřní překážky revolučních hnutí po celém světě, které jim brání prorazit za hranice vlastního státu? Ať už jsou jakékoliv: rozeberme je a zeptejme se sami sebe, jak na to! V tomto ohledu se můžeme opřít o bohaté dějiny revolučních opozic vůči různým formám leninismu, které trvají již více než sto let: umožnily nám neustále udržovat konflikty uvnitř bojů, krizí a válek, proti všemu, co směřovalo k zadržování četných revolt v národních a reformistických rámcích.
Za revoluci na Ukrajině, na Východě, na Západě, na Severu, na Jihu, v Zenitu a v Nadiru na celé Zemi a dále, zničme všechny národy, jejich armády a jejich ekonomiky. Proti diktaturám, proti demokraciím,
Rychle, rychle, rychle se sejděme a zeptejme se sami sebe: JAK?
zdroj: Perspectives internationalistes en temps de guerre
https://mauvaissang.noblogs.org/post/2022/04/09/perspectives-internationalistes-en-temps-de-guerre/