- / English / Русский / український /
Jaká je situace proletářů, kteří jsou v oficiálních dokumentech uvedeni jako muži a ukrajinští občané? Obecně řečeno, jsou napadáni z několika různých stran. Na jedné straně je to smrtící invaze ruské armády na Ukrajinu. Na druhé straně jsou násilně mobilizováni ukrajinskou armádou a posíláni na frontu, odkud se vrací traumatizovaní, zmrzačení nebo mrtví. Ti, kteří se mobilizaci vyhnou nebo dezertují, jsou mučeni, pronásledováni a stigmatizováni. Mnozí také zemřeli při pokusu o nelegální překročení ukrajinské hranice, kterou ukrajinský režim udržuje pevně uzavřenou. Ladyslav měl štěstí, že přežil. Uprchl z Ukrajiny přes rumunské hory. Jeho situace se zlepšila, ale stále se objevují nové hrozby a útoky. Zelenského vláda prosazuje represivní zákony, které se zaměří na dezertéry a odpůrce mobilizace žijící v zemích Evropské unie. „Režim si klade za cíl přivést zpět z EU co nejvíce kanónenfutru a udělá naprosto vše, aby tohoto cíle dosáhl,“ říká Vladyslav. V říjnu 2025 jsme se s ním setkalx v jednom rakouském městě, abychom si vyslechlx problémy, kterým dezertéři čelí, a diskutovalx jsme o tom, jak se proti nim bránit.
Ještě než jsme vůbec začalx s rozhovorem, ukázalo se, že někdy může být problémem samotná cesta vlakem, i když si koupíte jízdenku. Vladyslavova cesta se stávala čím dál složitější a den před akcí dokonce musel strávit noc v úplně jiném městě, než měl v plánu. Vladyslav však na dlouhou sérii komplikací reagoval s naprostým klidem: „Skoro jsem zemřel, když jsem osm dní utíkal rumunskými horami v zimě, abych unikl armádě a válce. Od té doby mě nic nerozhází.“ I v jiných situacích se náš host ukázal jako skutečně zocelený životními zkušenostmi. Nestresoval se věcmi, které by stresovaly jiné, a klidně přijímal organizační komplikace, které náš tým znervózňovaly.
Po příjezdu Vladyslav nejprve promluvil k našemu kruhu přátel o tom, proč uprchl a jaké reakce se mu dostalo od policie, armády, lékařů a pohraniční stráže. Hrůzu ilustrovaly fotografie, které ukazovaly zranění, která utrpěl. Poté se rozhovor stočil ke čtyřem hlavním tématům:
- Za prvé, jaké represivní metody používá ukrajinský stát k boji proti dezertérství a k donucení lidí jít na frontu.
- Za druhé, jak je možné se vyhnout nucené mobilizaci nebo uprchnout do jedné ze zemí Evropské unie.
- Za třetí, jaký je status uprchlíků v zemích Evropské unie
- Za čtvrté, co je třeba změnit, aby uprchlíci, kteří již jsou v EU, mohli získat co nejlepší status, který jim „zaručí“, že nebudou pronásledováni ani posláni zpět na Ukrajinu, a to ani během války, ani po ní?
V následující diskusi byla největší pozornost věnována čtvrtému tématu. Vladyslav opakovaně zmínil, že orgány EU odmítají udělit azyl dezertérům a dalším mužským uprchlíkům z Ukrajiny. Automaticky jim je udělováno pouze dočasné povolení k pobytu. To je pro ně nevýhodné nejen z hlediska toho, na co mají (a nemají) nárok v hostitelské zemi. Problémem je také to, že bez azylového statusu jsou uprchlíci vystaveni většímu riziku, že budou posláni zpět na Ukrajinu, kde jim hrozí úřední šikana, pronásledování nebo trestní stíhání. V diskusi panovala shoda, že je nejprve nutné zmapovat situaci a shromáždit relevantní informace, které budou poté zveřejněny v různých jazycích. Následně bude možné organizovat aktivity, které vyvinou tlak na příslušné instituce, aby zlepšily situaci uprchlíků. Konkrétně by to mělo znamenat například zajištění toho, aby jednotlivci při podávání žádosti o azyl nemuseli individuálně prokazovat, že jsou v smrtelném nebezpečí ze strany ukrajinského státu a jeho armády. Každý dezertér nebo muž prchající před mobilizací se podle definice nachází v takovém nebezpečném postavení. K tomuto závěru lze dojít na obecné úrovni, bez výjimky. Naším částečným cílem je přimět úředníky, aby to akceptovali a automaticky udělili azyl každé takové osobě, s odpovídající ochranou před hrozbami ze strany ukrajinského státu, armády, soudů atd. Nemáme však žádné iluze: Víme, že sebeobrana musí vycházet především z autonomních struktur a aktivit organizovaných dělnickou třídou mimo stát a v opozici vůči státům.
Nyní pokračujeme v diskusi o tom, jak výše uvedeného dosáhnout, a již podnikáme praktické kroky. Kromě toho chceme v budoucnu rozvíjet i další související témata z následujícího seznamu:
- 1. Dokumentární a právní podpora dezertérů a uprchlíků
– Jak shromažďovat a ověřovat dokumenty potvrzující totožnost a status osoby, aby byla chráněna před nucenou mobilizací.
– Praktické rady k využívání zákonů EU o ochraně uprchlíků a vnitřně vysídlených osob.
– Podpora při podávání žádostí do archivů, získávání rodných listů, úmrtních listů, dokladů o občanství.
- 2. OSINT a informační bezpečnost pro dezertéry a uprchlíky
– Jak bezpečně shromažďovat a uchovávat informace o represivních opatřeních státu bez rizika odhalení.
– Metody digitální anonymity, minimalizace sledování ze strany speciálních služeb.
– Nástroje pro ověřování spolehlivosti zdrojů informací o vojenských operacích a mobilizaci.
- 3. Praktická ochrana a logistika útěku
– Rady pro bezpečné překročení hranice, orientaci, úkryty a minimalizaci rizik.
– Role malých komunit a solidárních sítí při podpoře lidí, kteří se skrývají před mobilizací.
– Bezpečná přeprava domácích zvířat a psychická podpora během útěku.
- 4. Studium dokumentace o válce a represích.
– Jak analyzovat a dokumentovat případy porušování lidských práv a válečných zločinů.
– Vytváření archivů a spisů, které lze využít k obraně a advokacii.
– Vzájemná souvislost mezi činností na ochranu lidských práv a anarchistickou praxí solidarity.
- 5. Vzdělávací a komunikační strategie
– Jak předat informace o represivních zákonech a rizicích mobilizace zainteresovaným osobám.
– Postupy výuky bezpečného chování bez zapojení státu nebo byrokracie.
– Organizace seminářů, přednášek a publikací za účelem rozšíření anarchistických sítí solidarity.
- 6. Praxe revolučního defétismu
– Jak se postavit proti imperialistické válečné agresi, aniž by se bránila buržoazní demokracie, nacionalismus a stát.
– Co znamenal revoluční defétismus v minulých válkách a co může znamenat dnes.