- / English /
Dogmatismus se ukázal být problém revolucionářů všech dob. Je ale řešením oportunismus?
Rozhodně není! Nemůžeme ideologickou zkostnatělost nahrazovat bezmeznou bezzásadovostí. Musíme kritizovat každého, kdo toto pseudořešení uvádí do praxe. Konkrétním příkladem může být Food not bombs (Praha). Tato skupina sice ve svém názvu nese kritiku militarismu, zároveň však podporuje Solidarity collectives, tedy strukturu zajišťující materiální podporu ukrajinské armádě. V žádném případě nejde o pouhý teoretický rozpor. Je to problém s konkrétními negativními důsledky pro konkrétní lidi. Food not bombs (Praha) si bere za cíl poskytovat stravu lidem bez domova v Praze. Vedle toho jimi podporovaná ukrajinská armáda na ulici “loví” lidi bez domova a obětuje jejich životy ve válce. Pod hlavičkou Food not bombs je tedy podporována praxe, kterou lépe vyjadřuje slovní spojení “food and bombs”.
O pozadí problému se můžete dočíst například ve svědectví, které podává uprchlý mobilizovaný muž z Charkova:
„Pro lidi bez domova je to teď těžké; vojenské náborové kanceláře v podstatě shromažďují právě je… Nedávno jsem sám jel náborovým minibusem. Byli tam dva drogově závislí, dva lidi bez domova, jeden chudák a jeden člověk, který mluvil sám se sebou. V zásadě, jak tomu rozumím, je to proto, že se je snaží shromáždit na místech, kde nejsou příliš viditelní, na dvorech, za garážemi a tak dále. Takhle shromažďují takový kontingent. […] Před rokem by lidi propustili, kdyby viděli problém. Ale teď shromažďují všechny. Už nejsou žádní ochotní bojovníci; všechno visí na vlásku a může se to kdykoli zhroutit, i když herec [Zelensky] a jeho banda to nechápou. […] Zůstalo jen pár lidí, kteří bojují od roku 2022. Všichni hledají způsob, jak se pod jakoukoli záminkou vyvléknout ze služby. Ti, kteří jsou mladší, mají ruce a nohy, utečou. Zbývají jen chudáci a lidi bez domova s celou řadou nemocí. […] Něco mi říká, že s nimi dlouho nevydržíte bojovat. Nemají motivaci; pro lidi bez domova je prostě těžší utéct, nemají kam jít a bojí se. Tak zůstávají. Jediné, co mohou dělat, je pít na dovolené. Navíc jsou bohužel lidi bez domova často posíláni do špatných jednotek, ze kterých je prostě těžší utéct.” (1)
Shrňme si to. Vlastenecký impulz, v jehož důsledku se do armády hlásilo hodně dobrovolníků, je dávno pryč. Mnoho dobrovolníků padlo, jiní, vzhledem k okolnostem, dezertují, nebo se vyhýbají službě. Noví dobrovolníci se příliš nehlásí. Armáda se snaží stavy doplnit násilnou mobilizací a lidé bez domova jsou pro verbíře snadný cíl. Do toho všeho tady jsou kolektivy jako Food not bombs (Praha), které prostřednictvím Solidarity collectives podporují armádu zodpovědnou za to, že jsou tisíce mužů násilím odvlečeny na frontu, ze které se vrátí zmrzačeni nebo v pytlích na mrtvoly.
Pro jednostranný antiimperialismus, který vidí imperialismus pouze na ruské straně, je toto logická cesta. Revolucionářx ale chápou, že nemůžeme poskytnout podporu ukrajinskému státu a jeho armádě, protože bychom tím upřednostňovalx jeden imperialistický blok před druhým. Organizujeme se proti všem imperialistickým táborům: nejen tomu ruskému. Hájíme třídní autonomii proletariátu na Ukrajině, v Rusku, v Gaze, Izraeli, Iránu… na celém světě. Součástí procesu ustavení třídní autonomie nutně musí být rozchod s iluzorní představou, že státní armáda slouží k naší sebeobraně, nebo že některé mezistátní války jsou spravedlivé a musíme jim dát přednost před třídním bojem.
Jediná “válka”, kterou stojí za to bojovat, je třídní boj proti buržoazii na Ukrajině, v Rusku, v Gaze, Izraeli, Iránu… na celém světě.
________________________
(1) Uvedená citace je z článku anarchistického kolektivu Assembly, který působí v ukrajinském městě Charkov. Zdroj: https://libcom.org/article/ukraines-voiceless-army-ukrainian-deserters-speak-out