1) Úvodem bychom ti chtěli popřát pevné zdraví, a doufáme, že si v pořádku ty i tvé kotě. Představíš se krátce našim čtenářům?
Moc vám děkuji. Jmenuji se Vladislav Duda, je mi 28 let. Jsem právníkem, ale velmi rychle jsem si uvědomil, že na Ukrajině je tento obor určen k tomu, abych bral úplatky, nikoliv k ochraně lidských práv a svobod. Pocházím z malé vesnice, která sousedí s městem Bucha v Kyjevské oblasti. Ukrajinská média z neznámých důvodů ve svých materiálech uvádějí, že pocházím z města Charkov, ale to není pravda. V letech 2022 až 2024 jsem se věnoval novinářské činnosti na občanské bázi, publikoval jsem mnoho materiálů o porušování lidských práv v systému vymáhání práva a soudnictví státní moci Ukrajiny. Bohužel kvůli cenzuře nebylo zveřejněno mnoho materiálů týkajících se porušování práv ve vojenské sféře.
2) Tvůj odvážný útěk zaujal zahraniční média, ale ta česká o tvém případu mlčela, protože se nehodí do proválečné propagandy. Přibliž nám tvůj přechod přes hory do Rumunska?
Původně jsem měl v plánu přejít Marmarošské hory v květnu 2024, ale ve vlaku cestou do Rakhivu na Zakarpatí mě začali kontrolovat pohraničníci, tak jsem se rozhodl vyskočit z vlaku cestou do Rakhivu na Zakarpatí. Bohužel rychlost vlaku byla poměrně vysoká a já jsem utrpěl zranění hlavy. Po sešití jsem zůstal dva měsíce v hotelu v Rakhivu a ambulantně se léčil.
Dne 28. července 2024, když jsem vycházel ze supermarketu, jsem byl napaden příslušníkem místní policejní stanice, který mne proti mé vůli odvezl do vojenského odvodního střediska v Rachově. Dále jsem byl navzdory dokumentům potvrzujícím mou nezpůsobilost k vojenské službě, protože od dětství trpím poruchou pozornosti s hyperaktivitou a obsedantně-kompulzivní poruchou, držen asi jeden den v kleci pod dohledem ozbrojených mužů, ale poté, co moji přátelé začali vyvolávat povyk, jsem byl propuštěn. Následně soudce nařídil státnímu zastupitelství, aby zahájilo trestní řízení proti policistům a lidem, kteří mě nezákonně zbavili svobody, ale vojenská prokuraturatrestní řízení zastavila, což odůvodnila výpověďmi pachatelů, kteří uvedli, že jsem byl ve vazbě dobrovolně, a prokurátor, který případ vyšetřoval, Andrej Sokolov, oficiálně prohlásil, že jsem neměl status novináře. Později soudce odmítl uznat tuto okolnost jako dostatečnou pro vyloučení státního zástupce z vyšetřování.
Kvůli přísnému zabezpečení úseku hor, který vede k hranicím, jsem musel zůstat ve městě Rakhiv v Zakarpatí až do začátku zimy. Konečně 28. listopadu 2024, kdy v horách zůstalo jen málo pohraničníků, jsem konečně mohl začít s přechodem. Navzdory nepříznivým povětrnostním podmínkám jsem se v horách setkal s dalšími dvěma muži, kteří utekli přes hranice. A 6. prosince 2024, po překonání více než 40 kilometrů po horských cestách se sněhovou pokrývkou od 50 do 140 centimetrů, jsme překročili hranici mezi Ukrajinou a Rumunskem. Bohužel při sestupu z hory na rumunské straně hranice, jejíž sklon byl více než 45 stupňů, jsme spadli do horské řeky, ze které mě evakuovali rumunští záchranáři.
3) Proč si zvolil pro útěk zrovna přechod přes Karpaty do Rumunska? Minimálně šestnáct lidí zde již zemřelo. Jaké jsou vlastně možnosti pro utěk z Ukrajiny před mobilizací do armády?
Co by si doporučil svým následovníkům? Na Ukrajině je život člověka, který není zaměstnancem státních orgánů nebo neplatí peníze těm, kteří ho povolávají do vojenské služby, bezcenný. Můj postoj je jednoduchý – raději zemřu za svou svobodu než za zájmy zkorumpovaných úředníků. Možností, jak z Ukrajiny utéct, není mnoho. Muži většinou buď přeplavou řeky Tisu a Dněstr, nebo jdou několik týdnů pěšky přes hory do Rumunska. Hranice s Maďarskem a Slovenskem jsou pečlivě střeženy a Polská republika v rozporu s normami Ženevské úmluvy o právech uprchlíků předává muže ukrajinským bezpečnostním složkám.
Svým následovníkům bych doporučil, aby se nebáli státních úředníků a při první příležitosti Ukrajinu opustili. Je lepší být v očích úřadů a jim loajálních lidí zbabělcem, ale zůstat naživu, než být válečným hrdinou, ale přijít o život a zdraví, zatímco ruské a ukrajinské úřady z války profitují.
4) Útěk pomocí převaděčů stojí i přes 100 000 Kč? To je obrovská suma peněz, na kterou běžný pracující člověk na Ukrajině nemá peníze, je to tak? Zvažoval si tuto možnost?
Útěk přes převaděče na Ukrajině stojí od 1000 do 15000 amerických dolarů (25 000 až 370 000 Kč), ale neexistuje žádná záruka, že se pod rouškou převaděčů neukážou zaměstnanci ukrajinských speciálních služeb, kteří vás v budoucnu nejen připraví o poslední úspory, ale také vás donutí podstoupit vojenskou službu bez řádného výcviku a zemřít v první bitvě s ruskou armádou. Znám případy, kdy zaměstnanci ukrajinských speciálních služeb organizovali schémata, v nichž nabízeli placený doprovod na hranice, a později po obdržení peněz vedli muže do pastí nastražených ukrajinskými pohraničníky. Pohraničníci pak muže předávali pracovníkům vojenského náborového střediska, kteří podle zfalšovaných lékařských zpráv prohlásili 99 % mužů za schopné vojenské služby navzdory jejich zdravotním omezením a poslali je do války. Vzhledem k těmto informacím jsem neuvažoval o možnosti překročit hranice za úplatu a samostatně jsem vypracoval plán útěku z Ukrajiny.
5) Vraťme se však ještě do doby před tvým útěkem. Proč si se rozhodl pro útěk z Ukrajiny? Přibliž nám tvé důvody, proč si nechtěl bojovat?
Od roku 2014, od Majdanu, aktivně vystupuji proti porušování lidských práv a svobod ukrajinskými úřady. Na Ukrajině je každý, kdo se postaví proti úřadům, pronásledován. Ukrajinské speciální služby organizují sledování a pronásledování lidí, kteří nesouhlasí s tím, aby bezpečnostní služby prováděly mučení a týrání. Já sám jsem již asi 10 let vystaven šikaně ze strany ukrajinských bezpečnostních služeb a jejich kompliců, kteří proti těm, kdo bojují proti zločinnému režimu, vyrábějí trestní kauzy a ničí jejich pověst ve společnosti a snaží se zlomit morálku takových lidí. Už mě nebaví být terčem mocenských struktur na Ukrajině, proto jsem se rozhodl tuto zemi opustit. Svou zemi mám rád, ale zločineckým režimem moci pohrdám. Zastávám pacifistické a anarchistické názory a je pro mě nepřijatelné, abych se chopil zbraně a účastnil se jakýchkoli vojenských akcí. Nechci zemřít v zájmu zkorumpovaných úředníků, kteří ihned po skončení války uprchnou ze země a vezmou s sebou peníze ukradené obyčejným lidem.
6) Pocházíš z okolí Buči, o které se hodně psalo v souvislosti s válečnými zločiny ze strany ruské armády? Co se tam dělo? Jak se lidé vyrovnávají s následky?
Nesleduji zprávy, ale slyšel jsem o velkém počtu zabitých civilistů vojáky Ramzana Kadyrova. Pokud vím, ruští vojáci se na masovém střílení obyvatelstva nepodíleli, to prováděli příslušníci speciálních služeb z Čečenska. Ale mohu se mýlit. V Buči se většina lidí stále dorozumívá rusky, i když někteří občané trvají na používání ukrajinštiny. V Charkově mluví 99 procent obyvatel pouze rusky a v Kyjevě všichni státní úředníci, včetně těch v kanceláři prezidenta Vladimira Zelenského, komunikují rusky. Ukrajinština se používá pouze na oficiálních akcích, takže vlna nenávisti vůči ruštině, kterou úřady vysílají prostřednictvím médií, je příznačná. Ukrajinština se používá pouze v západních oblastech Ukrajiny, protože pro obyvatele západních regionů je to mateřský jazyk. Ve východních oblastech Ukrajiny a v Kyjevě používá většina lidí ruštinu.
7) Jaká je nálada nejen mezi obyvateli a jejich vztah k armádě? Množí se dezerce, útěky, vyhýbaní se mobilizaci: Jaké jsou důvody, proč lidé nechtějí válčit?
Ve většině případů lidé válku a mobilizaci podporují, pokud se jich osobně nebo jejich bezprostředního okolí nedotkne. Skuteční vlastenci země už dávno válčí nebo jsou zabiti.Obecně mají lidé k armádě příznivý vztah, ale nenávidí armádní personál, který nutí lidi jít do války. Většina dezertérů a útěkářů z obou stran vojenského konfliktu nechce zemřít za zájmy zkorumpovaných úřadů. Děti úředníků se vojenských akcí neúčastní, ale většina z nich je formálně na vojenském seznamu nebo se vojenských akcí účastní papírově. Ve skutečnosti však mají volnou cestu do zahraničí, kde utrácejí peníze ukradené ze státního rozpočtu. Boj proti korupci na Ukrajině je pouze ukázkovou akcí, aby to vypadalo pro mezinárodní společenství, ale ve skutečnosti většina korupčníků zůstává na svobodě a není potrestána. Lidé nechtějí pod takovými úřady bojovat.
8) Myslíš, že existuje naděje na ukončení bojů a mírové řešení? Jaký scénář je podle tebe realistický?
Dokud oba válčící státy neukradnou všechny možné peníze z rozpočtu daňových poplatníků a nezískají z války co největší materiální prospěch – boje neskončí. Až oběma válčícím stranám dojdou materiální zdroje, válka skončí ještě téhož dne. Nezapomeňte, že všechny válečné akce končí u jednacího stolu.
9) Co si o tvém útěku myslí tvoji přátele a rodina?
Kvůli pronásledování ze strany ukrajinských bezpečnostních složek nemám na Ukrajině žádné přátele. Z bojovníků za spravedlnost a lidská práva dělají vyvrhele tím, že šíří pomluvy a nutí je, aby s takovými lidmi přestali komunikovat.
Moje matka podporuje můj postoj, s ostatními členy rodiny nekomunikuji kvůli jejich vazbám na bezpečnostní služby. Můj otec Andrij Duda mě navíc kdysi málem dostal do vězení na základě smyšleného obvinění, protože mezi jeho příbuznými jsou příslušníci Služby bezpečnosti Ukrajiny.
10) Jaký je život v emigraci? Máš strach z ukrajinských tajných služeb? Máš nějaké plány do budoucna?
Tam, kde se právě nacházím, se cítím bezpečně. Ukrajinských bezpečnostních složek se nebojím, mnohokrát jsem se ocitl na pokraji života a smrti a tyto situace mou morálku utužily. Neskrývám své postavení, osobní údaje ani vzhled. Připouštím, že se mě ukrajinské bezpečnostní služby mohou pokusit zabít nebo vrátit na Ukrajinu, protože mi již vyhrožovali lidé blízcí ukrajinským bezpečnostním službám. To však nemůže v žádném případě ovlivnit mé životní názory a donutit mě přestat je zastávat. Budoucí plány je nejlepší držet v tajnosti, jinak je velká pravděpodobnost, že jejich realizace bude zmařena. Nevadí mi však dobýt Everest.
11) Co by si vzkázal všem lidem na Ukrajině a v Rusku, kdyby byla naděje, že si to všichni přečtou?
Chtěl bych, aby si uvědomili, že je nesmyslné položit život a vzít život jinému na příkaz úřadů, které na válce vydělávají. Ve válce nejsou vítězové a poražení, všechny ozbrojené konflikty končí vyjednáváním. Miliony životů zmařených kvůli touze světových vlád po dominantní politické roli nebudou doceněny. Existuje přísloví – lepší živý pes než mrtvý lev.
12) Děkujeme za rozhovor a držíme palce, aby se ti dařilo.
Díky, že se věnujete tak citlivým tématům a podporujete svobodný názor bez cenzury.