Dezertéři na Slovensku

Během první světové války se na území dnešního Slovenska zformovalo několik skupin dezertérů a odpíračů vojenské služby, kteří odmítali bojovat za císaře a jeho válku. Nejvýraznější z těchto skupin byli tzv. zelenokadrovci, jak je nazývala dobová vojenská správa. Tento termín vznikl z rakousko-uherského vojenského označení „kádrový voják“ (voják v záloze), ale „zelení“ se jim říkalo kvůli tomu, že často přebývali v lesích a horách.

Kdo byli zelenokadrovci?

Zelenokadrovci byli především bývalí vojáci rakousko-uherské armády, kteří dezertovali ze svých jednotek, ale také mladí muži, kteří se snažili vyhnout odvodu do armády. V horách zakládali menší skupiny a přežívali za pomoci místního obyvatelstva nebo si opatřovali prostředky ozbrojenými přepady hospodářství, skladů a pošt.

Na rozdíl od běžných zločinců měli mnozí z těchto mužů jasný politický motiv – odmítali bojovat za monarchii a císaře, který je posílal umírat za cizí zájmy.

Působnost na Slovensku

Zelenokadrovci působili především v odlehlých a hornatých oblastech, zejména:

• Kysuce a Orava
• Pohronie (okolo Banské Bystrice)
• Gemer (Muráň, Revúca, Rimavská Sobota)
• Spiš a Šariš
• Zemplín

V oblasti Muráně a Revúcej působila početná skupina dezertérů, která se několikrát střetla s četnictvem a vojskem. V roce 1917 a 1918 se zde odehrálo několik přestřelek, které si vyžádaly oběti na obou stranách.

Známé skupiny a jejich vůdci

Z konkrétních skupin a jmen známe například:

• Skupina kolem Jána Vargu působící v okolí Tisovce a Muráně.
• Skupina bratří Szabóových na Gemeru.
• Mikuláš Kmeťo – vůdce menší skupiny dezertérů na Oravě.
• Ondrej Šušlav – vůdce skupiny dezertérů na Zemplíně, zejména v okolí Michalovců a Humenného.
• Ján Chovanec – vedl ozbrojenou skupinu na Kysucích.
• Pavol Polák – známý odpírač vojenské služby ze Spiše, účastnil se přepadu skladišť v okolí Levoče.
• Andrej Boroš – organizátor odboje mezi slovenskými vojáky na Oravě, údajně udržoval kontakt s československými legionáři v Rusku.

Mnoho z těchto mužů bylo po dopadení postaveno před polní soudy. Někteří byli na místě popraveni, jiní deportováni do táborů nebo věznic.

Potlačení a tragédie

V létě 1918 byla proti zelenokadrovcům na Slovensku vedena rozsáhlá vojenská akce, kdy armáda a četnictvo pročesávaly lesy a vesnice. Při těchto akcích docházelo i k represím vůči civilnímu obyvatelstvu, které dezertérům poskytovalo útočiště.

Například v okolí Muráně bylo několik vesnic vystaveno tvrdým trestům – vypalování hospodářství, zatýkání civilistů a veřejné popravy. Známým případem byla popravní akce u obce Tisovec, kde byli veřejně zastřeleni čtyři místní obyvatelé za pomoc dezertérům.

Převzato od antimilitaristického zpravodaje Dezertér. Redakčně kráceno!

Čtěte také: Veřejná sbírka pro dezertéry a válečné uprchlíky

DEZERTÉRSKÁ SKUPINA V SRDCI TATER

Mezi významné skupiny dezertérů na území Slovenska během první světové války patřila i liptovská skupina, která působila v horském a lesnatém prostředí Liptova, především v okolí Ružomberku, Liptovského Mikuláše a Pribyliny.

Vznik a organizace

Skupina vznikla v roce 1917, kdy se zde začali shromažďovat vojáci dezertující z haličské i italské fronty. Důležitým centrem byla oblast Demänovské doliny, kde se zelenokadrovcům dařilo dlouho unikat pozornosti rakousko-uherských úřadů.

K hlavním vůdcům patřili:

• Jozef Kmeť z Liptovského Mikuláše – někdejší poddůstojník rakousko-uherské armády.
• Karol Machaj z Pribyliny – zkušený partyzán a znalec horského terénu.
• František Pôbiš z Hybe – odpírač vojenské služby, známý svou radikalitou.

Činnost a aktivity

Liptovská skupina prováděla především přepady transportů se zbraněmi a potravinami, ale podnikala také útoky na četnické stanice. Velkým úspěchem byl ozbrojený útok na sklad potravin v Rużomberku v létě 1918.

Podobně jako jiné skupiny navazovali zelenokadrovci styky s místními obyvateli, kteří je často zásobovali potravinami, šatstvem a poskytovali jim úkryty.

Potlačení a osudy členů

Na přelomu října a listopadu 1918 došlo k masivnímu zátahu rakousko-uherského vojska a četnictva, podporovaného loajálními příslušníky domobrany. Po několika přestřelkách byla většina členů skupiny zatčena nebo zabita.

Známé osudy členů:

• Jozef Kmeť – zatčen při přestřelce u Liptovského Hrádku, popraven v listopadu 1918.
• Karol Machaj – zastřelen při obklíčení v Demänovské dolině.
• František Pôbiš – odsouzen na doživotí, propuštěn po amnestii v roce 1919.
• Štefan Olos z Ružomberku – zatčen a deportován do vojenského trestního tábora.
• Mikuláš Sivoň z Liptovského Mikuláše – zmizel beze stopy.

Odkaz

Liptovská skupina zelenokadrovců představovala jednu z nejaktivnějších ozbrojených skupin dezertérů na Slovensku. Jejich odpor přispěl k oslabení autority rakousko-uherského režimu v regionu právě v rozhodujících týdnech před koncem války. Přestože byli rozprášeni, jejich příběh zůstává důkazem odvahy a odporu obyčejných lidí proti militarismu a nesmyslné válce.

zdroj: https://dezerter.noblogs.org/post/2025/06/21/1384/

HOREHRONSKÁ SKUPINA DEZERTÉRŮ NA SLOVENSKU

Jednou z důležitých a dnes téměř zapomenutých skupin dezertérů a odpíračů vojenské služby na Slovensku během první světové války byla horehronská skupina dezertérů, působící především v okolí Brezna, Čierneho Balogu, Hronca a přilehlých horských oblastí.

Vznik a organizace

Horehronská skupina se začala formovat na jaře 1918. K jejím členům patřili dezertéři z haličské i italské fronty, ale také civilisté, kteří odmítali narukovat. Výhodou bylo velmi členité horské prostředí, které nabízelo úkryty a únikové cesty.

Hlavními vůdci skupiny byli:

• Pavol Gregor z Čierneho Balogu – bývalý voják, schopný organizátor, velmi oblíbený mezi členy.
• Michal Kaššák z Hronca – lesník a znalec horského terénu.
• Juraj Rúfus z Brezna – odpírač vojenské služby, radikální odpůrce monarchie.

Mezi další významné členy patřili:

• Ján Molnár z Hronca – bývalý železničář, odborník na sabotáže kolejí.
• Martin Čierny z Brezna – zkušený zedník, který se specializoval na přípravu úkrytů v lesích.
• Štefan Bohúň z Čierneho Balogu – mladý dezertér z haličské fronty, účastnil se většiny ozbrojených akcí.

Činnost a bojové akce

Horehronská skupina se zaměřovala na přepadávání vojenských transportů, zejména na železniční trati Podbrezová – Brezno – Červená Skala. Úspěšně přepadli vojenský konvoj s municí poblíž Hronca v létě 1918.

Další významné akce:

• Sabotáž mostu přes Hron u Podbrezové – znemožnění průjezdu vojenského vlaku.
• Přepadení četnické stanice v Lopeji – ukořistění zbraní a munice.
• Sabotáže na telegrafních linkách mezi Breznem a Banskou Bystricí – přerušení komunikace vojenských jednotek.

Skupina byla v kontaktu s místními obyvateli, kteří jim poskytovali informace o pohybu vojenských jednotek, potraviny i úkryty.

Potlačení a osudy členů

Na podzim 1918 zahájily rakousko-uherské jednotky ve spolupráci s četnictvem rozsáhlou operaci zaměřenou na likvidaci této skupiny. Po sérii přestřelek byla většina členů buď zajata, nebo zabita.

Známé osudy:

• Pavol Gregor – zatčen po přestřelce u Hronca, popraven 26. října 1918 v Banské Bystrici.
• Michal Kaššák – zastřelen při pokusu o útěk v horách.
• Juraj Rúfus – zajat, odsouzen na doživotí, propuštěn po vzniku Československa.
• Ondrej Bielik z Brezna – těžce zraněn, zemřel na následky zranění.
• Štefan Murín z Čierneho Balogu – zmizel beze stopy.
• Ján Molnár – zajat při sabotážní akci, odsouzen na 20 let, propuštěn roku 1919.
• Martin Čierny – padl v přestřelce u Lopeje.
• Štefan Bohúň – těžce zraněn u Hronca, zemřel v zajetí.

zdroj: https://dezerter.noblogs.org/post/2025/06/22/1405/

ORAVSKÁ SKUPINA DEZERTÉRŮ

Na severu Slovenska, v oblasti Oravy, působila během první světové války oravská skupina dezertérů, jedna z nejodolnějších skupin dezertérů a odpíračů vojenské služby. Vzhledem k členitému terénu Oravských Beskyd a blízkosti uhersko-galicijské hranice se zdejší zběhové mohli relativně snadno ukrývat a operovat.

Vznik a složení skupiny

Skupina se začala formovat na jaře 1917. Základ tvořili vojáci, kteří dezertovali z haličské fronty a vrátili se domů do oravských vesnic. Postupně se k nim přidávali i odpírači vojenské služby a další uprchlíci.

K hlavním organizátorům patřili:

• Andrej Kubica z Tvrdošína – zběh z haličské fronty, považovaný za hlavního vůdce skupiny.
• Štefan Janota z Lokce – odpírač vojenské služby.
• Mikuláš Bača z Nižné – zkušený horal, znalec karpatských stezek.

Činnost a odpor

Oravská skupina působila především v oblasti mezi Tvrdošínem, Zubercom a Habovkou. Využívali opuštěné salaše a lesy jako úkryty. Členové se živili loupežnými přepady vojenských konvojů, ale také si získali pověst ochránců některých vesnických komunit, kterým pomáhali proti vojenským rekvizicím.

V létě 1918 se skupina pokusila o větší ozbrojený přepad skladiště v Trstenej, který se však nezdařil a vyvolal rozsáhlé pátrání četnictva a vojska.

Potlačení a osudy členů

Na podzim 1918 byli vůdci skupiny dopadeni po zradě jednoho z místních obyvatel. Mnozí členové byli zatčeni a někteří popraveni.

Známé osudy:

• Andrej Kubica – zatčen v říjnu 1918, popraven v Dolním Kubíně.
• Štefan Janota – odsouzen na 15 let vězení, omilostněn po vzniku Československa.
• Mikuláš Bača – zastřelen při pokusu o útěk poblíž Zuberce.
• Juraj Švec z Habovky – popraven v listopadu 1918.
• Ján Kubínyi z Tvrdošína – zmizel beze stopy.
• František Tarčák z Nižné – zatčen, odsouzen na 10 let těžkého žaláře.
• Pavol Chovanec z Liesku – padl při přestřelce v okolí Tvrdošína.
• Marek Drgoňa z Trstenej – popraven zastřelením v Dolním Kubíně.
• Šimon Holub z Habovky – uvězněn, po vzniku Československa propuštěn.
• Tomáš Mikuš z Oravského Bieleho Potoka – zajat a deportován do vojenského trestního tábora.

zdroj: https://dezerter.noblogs.org/post/2025/06/20/1382/

ZVOLENSKÁ DEZERTÉRSKÁ SKUPINA

Ve středním Slovensku, v oblasti Zvolenské kotliny a okolních pohoří (Poľana, Javorie), působila během první světové války zvolenská skupina dezertérů tzv. zelenokadrovců. Tato skupina se formovala od roku 1916 a postupně se rozrostla na 30 až 40 ozbrojených dezertérů a odpíračů vojenské služby.

Vznik a složení skupiny

Základ skupiny tvořili zběhové z rakousko-uherské armády, především z řad vojáků nasazených na italské a východní frontě, kteří se rozhodli k návratu do rodného kraje. Hlavní oblastí jejich působení bylo okolí Zvolena, Detvy a Očové.

K hlavním vůdcům skupiny patřili:

• Jozef Tóth z Detvy – veterán z haličské fronty.
• Martin Hronec z Očové – rolník a odpírač vojenské služby.
• Imrich Valach ze Zvolena – zběh z italské fronty, organizátor akcí.

Činnost a odpor

Zvolenská skupina se specializovala na přepadávání vojenských zásobovacích transportů, které mířily po železnici přes Zvolen směrem na východ. Jejich znalost terénu v kopcích Poľany jim umožňovala rychlý pohyb a úkryt před četnickými jednotkami.

V roce 1917 uskutečnila skupina útok na muniční sklad v Očové, kde získali zbraně a střelivo, což umožnilo další odbojové akce. Spolupracovali i s místními obyvateli, z nichž mnozí tajně podporovali jejich činnost.

Potlačení a osudy členů

V roce 1918 byla proti zvolenské skupině zahájena rozsáhlá vojenská operace. Po zradě jednoho z informátorů byli vůdci skupiny dopadeni v létě 1918.

Známé osudy členů:

• Jozef Tóth – zatčen v srpnu 1918, popraven zastřelením ve Zvolenu.
• Martin Hronec – zadržen v říjnu 1918, uvězněn, později omilostněn po vzniku Československa.
• Imrich Valach – padl při přestřelce s četnictvem u Očové.
• Štefan Belák z Detvy – zatčen a odsouzen k 12 letům těžkého žaláře.
• Ondrej Kubiš z Očové – zmizel beze stopy, pravděpodobně uprchl do Maďarska.
• Pavol Gregor z Kriváňa – zajat, odsouzen k 10 letům vězení.
• Ján Maťaš z Detvy – zastřelen při zátahu u Detvy v červenci 1918.
• Michal Lipták z Vígľaše – zatčen, po válce propuštěn.
• František Kubiš z Očové – popraven spolu s Jozefem Tóthem.

Odkaz

Zvolenská skupina dezertérů představovala jedno z největších organizovaných ohnisek odporu proti rakousko-uherské armádě ve středním Slovensku. Jejich příběh je symbolem odvahy místních obyvatel, kteří se rozhodli nepodrobit militarismu a bezpráví státu. Stejně jako ostatní skupiny byli i oni po válce zapomenuti, přestože jejich boj přispěl k ukončení války.

zdroj: https://dezerter.noblogs.org/post/2025/06/19/1379/

DEZERTÉRSKÁ SKUPINA Z GEMERU

V oblasti horního Gemeru, především v okolí Rimavské Soboty, Jelšavy a Ratkovy, působila v letech 1916–1918 další významná skupina dezertérů známá jako gemerská skupina zelenokadrovců. Tato skupina byla tvořena především mladými muži z vesnic Rakovnice, Gemerské Polomy a Ratkovské Bystré, kteří odmítli bojovat.

Vznik a složení skupiny

Skupina vznikla spontánně na přelomu let 1916 a 1917, kdy několik dezertérů z různých regimentů, původem z Gemeru, našlo útočiště v zalesněných kopcích Revúcké vrchoviny. Postupně se k nim přidávali i místní rolníci a mladíci, kteří odmítali narukovat.

K vůdcům skupiny patřili:

• Ján Szabó z Gemerské Polomy – bývalý poddůstojník uherské honvédské pěchoty.
• Andrej Kováč z Ratkovské Bystré – zběh z haličské fronty.
• Mikuláš Miškovič z Rakovnice – spojka a znalec místního terénu.

Činnost a odpor

Gemerská skupina prováděla zejména přepady hospodářství, státních skladů a pošt, kde hledali jídlo, zbraně a oblečení. Stejně jako jiné skupiny v regionu se opírali o pomoc místních obyvatel, především z chudých rolnických vrstev.

V roce 1917 byla skupina zodpovědná za útok na vojenský sklad v Jelšavě, odkud si odnesli nejen potraviny, ale i několik pušek a střelivo. Tento incident vyvolal rozsáhlou pátrací akci četnictva a vojska.

Dopadení a represe

Na jaře 1918 byla část skupiny obklíčena při přestřelce u obce Ratková. Ján Szabó byl smrtelně zraněn a později zemřel na následky zranění ve vězení v Rimavské Sobotě.

Andrej Kováč byl po dopadení popraven zastřelením v květnu 1918 na základě rozhodnutí polního soudu v Jelšavě. Další členové skupiny skončili ve věznicích, některým se podařilo uprchnout na jih do Maďarska.

Mezi další známé členy skupiny patřili:

• Štefan Repiský z Rakovnice – zajat v dubnu 1918, odsouzen k 15 letům těžkého žaláře.
• Jozef Farkaš z Gemerské Polomy – zastřelen při útěku poblíž Jelšavy.
• Mikuláš Urban z Ratkovské Bystré – dopaden v květnu 1918, popraven zastřelením spolu s Andrejem Kováčem.
• Ladislav Hric z Ratkovské Zdychavy – zmizel beze stopy, jeho osud není znám.

zdroj: https://dezerter.noblogs.org/post/2025/06/18/1376/

DEZERTÉRSKÁ SKUPINA V MURÁNSKÝCH HORÁCH

Jednou z nejznámějších skupin dezertérů a zběhů tzv. zelenokadrovců na Slovensku během první světové války byla skupina Jána Vargy, působící v drsných horách v okolí Muráně a Tisovce. Tato skupina patřila k nejaktivnějším a nejdéle odolávajícím skupinám dezertérů v regionu Gemeru.

Začátky skupiny

Ján Varga pocházel z rolnické rodiny z okolí Muráně. V roce 1915 byl odveden do rakousko-uherské armády, odkud však krátce nato dezertoval. V horách se začal ukrývat a postupně k sobě přitahoval další zběhy z okolních vesnic.

Na přelomu let 1916 a 1917 čítala jeho skupina už přes 20 mužů, především mladých dezertérů a odpíračů vojenské služby. Skupina operovala především v Muránské planině, kde využívala hustých lesů, jeskyní a těžko přístupných skal.

Akce a střety

Skupina Jána Vargy se neomezovala pouze na přežívání v lesích – podnikala ozbrojené přepady hospodářství, skladů a zásobovacích tras rakousko-uherské armády. Část z ukořistěného materiálu rozdávala místním obyvatelům, čímž si získala sympatie části obyvatelstva.

V létě 1917 došlo k několika ozbrojeným střetům mezi zelenokadrovci a četnickými oddíly. Největší přestřelka proběhla nedaleko obce Muráň, kde byla část skupiny obklíčena. Několika mužům se podařilo uniknout, jiní padli nebo byli zajati.

Dopadení a tragický konec

Na jaře 1918 byla proti skupině Jána Vargy zahájena rozsáhlá vojenská akce. Armádní jednotky a četnictvo pod vedením důstojníka Karla Kreutzerera pročesávaly lesy a zatýkaly podezřelé civilisty.

Ján Varga byl dopaden v květnu 1918 po zradě jednoho z místních obyvatel. Byl předveden před polní soud, který jej odsoudil k smrti. Poprava zastřelením proběhla veřejně na náměstí v Revúcej, aby odradila další dezertéry a odpůrce války.

Zbytek jeho skupiny byl postupně rozprášen. Někteří dezertéři byli popraveni na místě, jiní skončili v táborech nebo věznicích.

Mezi další známé členy skupiny patřili:

• Štefan Kováč – zajat u Tisovce, popraven 4. června 1918.
• Mikuláš Fábry – padl při přestřelce u Muráně.
• Jozef Repka – zatčen v Revúcej, odsouzen k 15 letům těžkého žaláře.
• Ondrej Majerčík – jeden z posledních přeživších, údajně uprchl do Maďarska.

Památka a odkaz

Příběh skupiny Jána Vargy byl po válce téměř zapomenut, přestože právě tito muži představovali symbol odporu proti militarismu a nesmyslnému zabíjení ve válce, která byla vedená bez ohledu na osudy obyčejných lidí.

Dnes je načase připomenout i jejich boj jako součást širší historie odporu proti habsburské monarchii a válce samotné. Skupina Jána Vargy zůstává symbolem odvahy těch, kteří se rozhodli postavit válce nejen slovy, ale i činem.

zdroj: https://dezerter.noblogs.org/post/2025/06/17/1374/

Čtěte také: Veřejná sbírka pro dezertéry a válečné uprchlíky