- [ – Magyar – ] [ – Русский – ] [ – Deutsch – ] [ – English – ] [ – Français – ] [ – Italiano – ] [ – Español – ] [ – Polski – ] [ – Ελληνικά – ]
Probíhající válka na Ukrajině není jedním z mnoha konfliktů, a už vůbec ne pouhou “válkou o zdroje”, ale ústřední kapitolou širšího střetu mezi bloky kapitalistických zemí o rozdělení světa, v němž se hraje o ekonomickou, vojenskou a technologickou nadvládu a o redefinici mezinárodní rovnováhy. Ve skutečnosti, zatímco na Ukrajině se bojuje již více než rok a půl, v pozadí se rýsuje vojenský střet s hlavním protivníkem západního kapitalismu, Čínou. Tvrdit, že se nacházíme na nakloněné rovině, která může vést ke třetí světové válce, se nám nezdá ani přehnané, ani zbytečně alarmující.
Poprvé od druhé světové války se v Evropě vede symetrická válka, která představuje vážné riziko jaderné eskalace. Jedná se také o první přímou válku mezi Ruskem a NATO v historii, do níž jsou zapojeny největší jaderné mocnosti planety (Ruská federace, USA, Spojené království, Francie). Válka byla pro kapitalismus v krizi vždy nástrojem ekonomické restrukturalizace. Válka, doprovázená i dnes onou na levici tolik oblíbenou politikou státního intervencionismu, která již byla předzvěstí světových konfliktů, je nejradikálnější formou útlaku uplatňovaného státy a kapitalisty vůči vykořisťovaným. Z těchto důvodů považujeme současný konflikt za útok proti všem proletářům.
Tato válka, která začala v roce 2014 útokem na ruskojazyčné obyvatelstvo Ukrajiny, je součástí strategického rámce expanze NATO do východní Evropy. Tato expanze vstoupila na “zadní dvorek” (a z ekonomického hlediska do obchodního prostoru) militaristické a autoritářské mocnosti, která, jak ukazuje mimo jiné tvrdé potlačení povstání v Kazachstánu v lednu 2022, není ochotna tolerovat jakékoli nepokoje ve své sféře vlivu.
Nejdramatičtější následky nese přímo ukrajinské obyvatelstvo a ruská mládež, která se zapojila do války, ale nepřímo trpí i další obyvatelstvo. Ti v Africe trpí rostoucí cenou obilí a eskalací regionálních konfliktů, zatímco vykořisťovaní na Západě jsou svědky rostoucí militarizace a zhoršování životních i pracovních podmínek.
Od roku 2014 se na Ukrajině provádí řada tvrdých protiruských a antisociálních reforem, které se ještě zintenzivnily po ruské invazi 24. února 2022: zrušení ruštiny jako druhého jazyka v oblastech jihovýchodní Ukrajiny; zákaz účasti ve volbách pro seznamy, které jsou hodnoceny jako proruské; náboženské represe vůči ruským pravoslavným věřícím; zákony o “dekomunizaci” s tresty až 10 let vězení za trestný čin “komunistické propagandy”; oslavy, doplněné oficiálními ceremoniály a svěcením pomníků, válečného zločince Stepana Bandery; začlenění nacistů z Pravého sektoru a Svobody do ozbrojených sil, počínaje Národní gardou a vytvořením nechvalně proslulých praporů Udar a Azov; pronásledování, útoky, znásilňování, vraždy a bombardování obyvatelstva Donbasu, které se odehrálo v Donbasu. ( se 14.000 mrtvých v letech 2014-2022, včetně stovek dětí); hrůzný masakr v Oděse 2. května 2014, kdy neozbrojené demonstranty požadující nezávislost na Ukrajině, kteří se uchýlili do místního Domu odborů, zmasakrovala a zaživa upálila masa ozbrojených nacistů v doprovodu policie. Tyto skutečné provokace – které, pozor, tím, že byly namířeny proti části ukrajinského obyvatelstva, zaútočily na ruskou vládu a stát z hlediska mezinárodní prestiže i domácího konsensu – jsou příčinou války.
Od roku 2014 se Ukrajina stala jakýmsi lénem Spojených států. Ty spolu se svými spojenci dosáhly toho, čeho nedokázaly dosáhnout ani v přímo a vojensky napadených zemích, jako je Irák. Z ukrajinského státu udělaly jakýsi stát šitý na míru nadnárodním společnostem a velkému západnímu kapitálu. Uveďme jen několik příkladů: Zelenskij již v roce 2020 zrušil moratorium na prodej ukrajinské “černé půdy” (předání milionů hektarů GMO plodinám Bayer-Monsanto), zatímco se začátkem ruské invaze byly roztrhány kolektivní smlouvy podniků s méně než 200 zaměstnanci (tj. naprosté většiny ukrajinských podniků) a byl zaveden zákaz stávek a demonstrací.
Považujeme za závažnou a znepokojující skutečnost, že někteří soudruzi na Ukrajině i jinde mohou podporovat kyjevskou vládu a “ukrajinský odpor” ekonomicky, propagandisticky a dokonce i vojensky, aniž by o tom řekli jediné slovo. Z historického hlediska, již od první světové války, je tento druh slepoty dítětem intervencionismu, téže morální zkázy, která po první světové válce otevřela dokořán dveře nástupu fašismu.
Mediální paralela mezi “ukrajinským odbojem” a partyzánským bojem proti nacismu (a s osvobozeneckými partyzány obecně) je historicky, politicky i eticky nepřijatelná. Pomineme-li hluboké rozdíly v historickém kontextu (a ten malý detail, kterým je přítomnost nacistických skupin v ukrajinské armádě…), nepřijatelnost paralely souvisí právě se vztahem mezi prostředky a cíli, tj. s tím, za co a jak se bojuje. Ve většině případů byli partyzáni dezertéry bojujícími proti oficiální armádě “svého” státu, zatímco ukrajinská armáda je pravidelnou armádou kontrolovanou vládnoucí mocí. Účast v partyzánském ozbrojeném boji byla svobodná a dobrovolná, zatímco na Ukrajině platí stanné právo a ti, kdo odmítnou bojovat, končí ve vězení. Politicko-vojenská autonomie partyzánských formací souvisela také s použitými bojovými prostředky: pušky, kulomety, ruční granáty a zápalné bomby mohly být použity bez centralizovaného donucovacího aparátu, zatímco bezpilotní letouny napojené na satelit, raketomety, tanky a rakety dlouhého doletu odrážejí a odkazují na přesnou hierarchii velení, kterou je hierarchie NATO.
Účast některých anarchistů a levicových bojovníků v probíhající válce proto znamená, že jsou zařazeni do stejné hierarchie: poslušnost rozkazům, zaměření na západní zpravodajské služby, podřízenost vysoce represivní vládě a zájmům mezinárodního kapitálu. Takové přitakání sestavě NATO znamená zřeknutí se všech revolučních a internacionalistických perspektiv. V neposlední řadě toto členství v etické rovině znamená odložení veškeré kritiky autoritářské, represivní a protiproletářské politiky kyjevské vlády.
Říkáme-li toto, v žádném případě to neznamená naletět ruské propagandě o “speciální vojenské operaci”, jejímž cílem je “denacifikace” Ukrajiny. Nemáme žádné sympatie k odpornému policejnímu státu, který ruská vláda vnucuje svému obyvatelstvu; jsme si vědomi pronásledování opozice a anarchistů v Rusku a podporujeme mnoho forem neposlušnosti, které se v Ruské federaci a Bělorusku projevují proti válce. Stejně jako odsuzujeme mystifikační propagandu mýtu o “ukrajinském odboji”, stejně tak odmítáme v určitých kruzích (neostalinisté, pravicoví a levicoví suverenisté a kdovíco ještě) módní sugesci o celosvětové emancipační funkci, kterou hraje rusko-čínský blok. Nejenže odsuzujeme skutečnost, že vykořisťovaní jdou umírat za zájmy svých pánů a vůdců (i když jsou to nepřátelé našich nejbližších nepřátel), ale jsme si dobře vědomi toho, že válka je “především faktem vnitřní politiky, a to tím nejkrutějším ze všech” (Simone Weil); že ať ji vede kterýkoli stát, obrací ji také proti vlastnímu obyvatelstvu, a zejména proti vlastnímu proletariátu; že válka vždy posiluje moc vládnoucích tříd nad ovládanými, prohlubuje jejich zotročování a vykořisťování.
Současný konflikt je také kapitolou v obecnějším střetu o technologickou nadvládu (který mimochodem staví hlavního politického spojence Ruska, Čínu, proti USA). Dnes, jako nikdy předtím v historii, mohou nová smrtící zařízení zničit život na planetě. Mnohé z technologií používaných v této válce – například bezpilotní letouny, inteligentní a řídicí systémy, vývoj umělé inteligence a prediktivních algoritmů – jsou testovány na bitevním poli a následně nasazovány světovou policií a technokraty.
Platí toto prohlášení: “Pokud máte nápady nebo jednoduché pilotní projekty, které chcete vyzkoušet před sériovou výrobou, můžete nám je poslat a my vám vysvětlíme, jak postupovat. A na konci budete mít své razítko, “otestováno v terénu”. Začínající podniky se vracejí s výrobky, které jsou na trhu konkurenceschopné, protože byly otestovány v praxi”. Takto nemluví “normální” výrobce či tester automobilů, softwaru nebo digitálních termostatů, ale generál Volodymyr Havrylov, náměstek ukrajinského ministra obrany. K posluchačům promlouvá na národní konferenci National Defence Industrial Association Future Force Capabilities, která se koná 21. září 2022 v texaském Austinu.
Z historického hlediska vede rozvoj technických věd k válce a naopak, válka nutně předpokládá rozvoj technických věd. Dnes jsou všechny technologie ze své podstaty duální. Oddělení mezi vojenským a civilním výzkumem zmizelo (pokud vůbec kdy existovalo). Proto není divu, že to, co se testuje na bojištích, se pak používá proti proletářům v jiných oblastech světa, včetně zemí v “míru”. Používání a experimentování s novými technologiemi zintenzivňuje kontrolu nad obyvatelstvem a den ode dne ztěžuje možnosti osvobození od státu a kapitálu.
Dnes více než kdy jindy nabývá na politickém významu stát, který je konkurenceschopný ve výzkumu a vývoji nových technologií. Technologický průmysl, od demokratického Západu až po čínský “tržní socialismus”, pomáhá určovat rozhodnutí vlád. Konflikt na Ukrajině vzhledem ke své velikosti a zapojeným aktérům urychluje tzv. digitalizaci, cíl v programech mnoha států.
Jak už to v konfliktech takových rozměrů bývá, každé vnější frontě odpovídá fronta vnitřní. Represe sílí nejen v Rusku a na Ukrajině, ale také ve všech zemích zapojených do válečného úsilí. Policejní operace a zvláštní formy zadržování byly vždy úzce spojeny s eskalací vojenských konfliktů s cílem umlčet a eliminovat jakoukoli možnost disentu a skutečného konfliktu. Něco o tom víme v Itálii, kde se jednalo o 41 bis, kterým byl vystaven Alfredo Cospito, o uzavírání novin a internetových stránek anarchistické oblasti, o prosakování represivních operací, které vedly k zatčení desítek anarchistů a antagonistů. Tento druh preventivního protipovstání úzce souvisí s mezinárodní krizí kapitalismu a směřováním ke světové válce.
Jedním ze základních aspektů probíhající války na Ukrajině je komunikace. Realita na místě a její narativ se často ukázaly jako zcela odlišné; jako nejkřiklavější případy falešných zpráv se jeví připsání bombardování jaderné elektrárny Enerhodar-Zaporižie ruské armádě a zničení plynovodu Nord Stream. A nejen to. To, čeho jsme svědky, je něco víc než jen neobjektivní informace: je to skutečná válečná propaganda. Propagandu, která je v kontinuitě s úrovní podmíněnosti zavedené během Covidu s cílem vnutit dominantní narativ a která rovněž předkládá tragické odkazy na epizody z druhé světové války: znevažování Rusů (například směšnými “zprávami” o údajně zastaralé a nekvalitní technice) a jejich démonizace, vyzdvihování “našich hrdinů” (dokonce i těch otevřeně nacistických), přízračné “tajné zbraně”, které změní běh událostí…Tento druh informací nám dává jasně najevo, že jsme ve válce, i když se zatím nevede doma. Informační válka je především válkou proti našim mozkům, jejímž cílem je získat nás do svých řad a zaplést nás tím, že nás přesvědčí, že tento masakr je nejen nevyhnutelný, ale také spravedlivý a výhodný. Proto je třeba jasně říci, že ti, kdo jsou za tuto informační válku odpovědní, jsou nedílnou součástí válečné mašinérie, a mělo by se s nimi tak zacházet.
Ze všech těchto a dalších důvodů je naléhavě nutné obnovit internacionalistickou iniciativu, aby se zastavilo současné krveprolití a zabránilo se další nebezpečné eskalaci.
Nepřítelem nejsou odvedenci, kteří jsou násilím posíláni na frontu, nejsou to dělníci v nepřátelské zemi, ale jsou to všichni šéfové, jejich vlády, státy a armády. Zatímco jsou naše sestry a bratři vystaveni nejbrutálnějším hrůzám, existuje buržoazie, která se obohacuje výrobou zbraní a spekuluje s důsledky války (rozdělení a rekonstrukce Ukrajiny, selektivní vítací mašinérie, inflace atd.). Vraťme se k tomu, že do centra pozornosti postavíme kritiku státu a odmítneme se nechat naverbovat na jakoukoli frontu v přesvědčení, že jedinou silou, která může válku zastavit, je mobilizace vykořisťovaných na celém světě.
Internacionalismus pro nás znamená defétismus, tj. kritiku každé vlády počínaje “naší”, útok na všechny národní šéfy a buržoazii počínaje těmi, kteří nás denně vykořisťují. Proto chceme na této straně fronty co nejvíce vystupovat proti NATO (tj. hlavní vojenské alianci na světě a ozbrojenému křídlu západního kapitalismu) a sabotovat ji, stejně jako naši bratři a sestry v Rusku bojují proti vojenské mašinérii svého tábora (jak nám říkají například zprávy o sabotážích proti infrastruktuře, která přepravuje vojáky a vozidla, nebo útoky na náborová střediska); a stejně jako jiní bratři a sestry na Ukrajině vystupují proti válečnému úsilí své vlády. Navzdory cenzuře víme, že i na Ukrajině jsou lidé, kteří agitují proti válce; a jsou i ti, kteří se proti ní staví fakticky, například tím, že pomáhají uprchlíkům a dezertérům opustit zemi nebo jim poskytují útočiště. I to je důsledný defétismus.
Náš horizont jako anarchistů je defétistický také proto, že nás dějiny učí, že utlačovaným se vždy a pouze ve zkáze vlastního státu otevírají vyhlídky na revoluci. Defétismus chápeme jako akt solidarity s těmi, kdo platí cenu války na vlastní kůži, a jako akt třídní pomsty za utrpení našich sester a bratrů ve všech oblastech válečných konfliktů. Jsme solidární se všemi oběťmi války ve všech koutech planety, solidární s těmi, kdo před ní prchají a narážejí na překážky na svých hranicích, s těmi, kdo nacházejí smrt na souši i na moři, a pokud přežijí, jsou často vystaveni brutálnímu vykořisťování.
Napětí, k němuž došlo nebo dochází v Kosovu, Kaliningradu a na Tchaj-wanu, povstání v Nigeru, Gabonu a dalších středoafrických zemích jsou součástí trendu globalizace konfliktů a dávají nám na srozuměnou, co je v sázce: pokud se nám nepodaří rozbít všechny fronty, n nichž každý útočí na svůj vlastní stát a vládnoucí třídy, je prostě vyhlazení lidstva nebo jeho stále bezohlednější zotročení v situaci nekonečné války za rohem. Na druhou stranu se mohou otevřít i revoluční možnosti.
I když v současné době nedochází k žádným výrazným hnutím odporu proti válce, je třeba také poukázat na to, že navzdory vtíravé propagandě je značná část obyvatelstva, a to i na Západě, proti podpoře válečného úsilí. To je aspekt, který je třeba vzít v úvahu z hlediska budování masové mobilizace.
Vyzýváme proto k vytvoření radikální, mezinárodní a široké mobilizace, která by sabotováním války měla ambici prosadit zastavení bojů zdola. Nemáme co žádat od vlád, ani jim nedůvěřujeme, ale jsme si vědomi, že přímá akce vykořisťovaných na celém světě je jedinou skutečnou silou, která může ukončit vraždění. Proto jsme přesvědčeni, že je nutné postavit se válečné mašinérii jak v Rusku, tak na Ukrajině, tak v rámci západních kapitalistických zemí, které jsou za tento konflikt a všechny velké války posledních třiceti let zodpovědné.
- Podporujme dezerci na všech frontách, nabídněme útočiště a solidaritu všem, kdo se vyhýbají vojenským odvodům a odmítají se účastnit vraždění!
- Sabotujme vojenskou mašinérii, zastavme válečnou výrobu a zablokujme tok vojenskou logistiku!
- Odhalme konsensus a propagandistickou mašinérii. V této hybridní válce jsou média nedílnou součástí válečného aparátu!
- Postavme se proti vojenské okupaci území, proti vojenským základnám, válečným cvičením a militarizaci veřejného života!
- Podporujme potřebu skutečné generální stávky, která přesáhne rituální formy a konkrétně zastaví průmysl a logistiku v dotčených zemích!
- Odhalme spoluvinu univerzit a výzkumu s vojensko-průmyslovým aparátem a kapitalistickými ekonomickými zájmy, které stojí za každou válkou!
PROSAZUJME, ABY SE VÁLKA ŠÉFŮ ZMĚNILA VE VÁLKU PROTI ŠÉFŮM.
Řím, 2. září 2023
Anarchisté z Říma, Janova, Carrary, Cosenzy, Modeny, Milána, Lecca, Turína, Umbrie, Trentina a střední Itálie.
Kontakty: appelloantimilitarista(@)anche.no