Zveřejňujeme rozhovor mezi přáteli z Italské anarchistické federace (FAI) a ukrajinskou anarchistickou skupinou Assembly se sídlem v Charkově. Děkujeme FAI za poskytnutí rozhovoru a za cenné informace, které nám poskytla Assembly.
Komise pro mezinárodní vztahy Italské anarchistické federace (CRINT-FAI): Tímto rozhovorem chceme italsky mluvící (a mezinárodní) veřejnosti představit skupinu Assembly, která působí v Charkově. Zde vydává internetové kontra-informační noviny, na které je v textu rozhovoru uvedeno několik odkazů. Skupina také působí v místních solidárních sítích ve městě, které je v současnosti denně bombardováno. Jelikož se jedná o náš první kontakt s touto realitou, je to důležitá příležitost poznat názory této skupiny na kontroverzní mezinárodní debaty, k nimž se naše federace v poslední době vyjadřuje. Poznáváme tím také konkrétní potřeby těch, kteří vykonávají sociální, solidární a humanitární iniciativu nedaleko frontové linie.
#
CRINT-FAI: Vzhledem k tomu, že italská veřejnost nemá dostatek informací o situaci v Charkově, můžete říci něco o historii vaší skupiny a o vašem zapojení do místní politické dynamiky?
Assembly: Obecně lze říci, že jsme skutečně aktivní od 30. března 2020 – jakmile se ve vzduchu objevil pocit, že obvyklý status quo konečně praskl. Začátek globální pandemie nás zaskočil! Bylo neobvyklé zůstat celou dobu doma. Na některých pracovištích se platy snížily o 20 % a panoval strach z propouštění zaměstnanců. Ale pár týdnů po začátku karantény se začaly rozvíjet naše webové stránky. Spolu s tím se začalo mluvit o akutních sociálních problémech a pomoci lidem sjednotit se, aby si tváří v tvář krizi přímo pomáhali.
Naše úvaha zněla zhruba takto: pokud alespoň 10 % obyvatel našeho města rozumí například systému veřejné dopravy lépe než starosta a městská rada, proč tedy potřebujeme jejich administrativu? Něco takového… Časopis se brzy stal místem, kde se mohla setkat mírumilovná část sociálního boje a sebeorganizace s radikálním undergroundem, a začal skutečně dostávat svému názvu. Věnovali jsme se pouličním akcím, bojům na pracovištích a otázkám rozvoje města v naší metropoli. Snažili jsme se také obnovit historickou paměť na revoluční dělnické tradice.
Od vypuknutí bojů se náš magazín stal platformou pro prezentaci a koordinaci sebeorganizovaných humanitárních aktivit a také pro upozorňování na to, jak z tohoto masakru těží místní vládnoucí třída. A jestliže v minulém roce jsme měli 20 – 30 tisíc návštěv měsíčně, od začátku jara číslo poskočilo na 80 až 120 tisíc!
CRINT-FAI: Během konfliktu se vám podařilo udržet aktivitu. Jak se to projevuje v každodenní práci?
Assembly: Naštěstí nebo bohužel jsme jediným anarchistickým kolektivem na Ukrajině, jehož hlas během těchto šesti hrozných měsíců výrazně vzrostl. Pravděpodobně proto, že poskytujeme užitečné informace pracujícím v jejich každodenní konfrontaci s šéfy či úředníky, a pro náš postoj odsouzující oba válčící státy. Agresor páchá otevřenou genocidu na všem ukrajinském a „malá trpící demokratická oběť” drží většinu obyvatelstva jako rukojmí, aby mohla v zahraničí ukazovat další krvavé obrázky a požadovat další peníze. Okrádá své poddané všemi dostupnými prostředky, zatímco do vládní čtvrti ještě nevlétla jediná ruská raketa. Náš pohled je docela blízký těm, kteří v této bezútěšné díře bez jasné budoucnosti nemají co bránit. Hlavním problémem je, že taková podpora se nepromění v touhu studovat anarchismus a šířit jeho myšlenky – i řadoví dobrovolníci a další aktivní části společnosti jsou zde maximálně deideologizovány…
CRINT-FAI: A co Zelenského vláda? Dočetli jsme se o nové pracovní legislativě. Jaké jsou důsledky výjimečného stavu pro každodenní život?
Assembly: Pokud pro Rusko porážka ve válce znamená určité politické změny (přinejmenším palácový převrat a možný rozpad na části nebo částečnou ztrátu suverenity), budoucnost Ukrajiny se zdá být v každém případě velmi smutná. Dlouho před válkou byl Zelenskyj ne nadarmo často přirovnáván k mladému Putinovi a v důsledku vítězství můžeme získat režim neméně diktátorského charakteru, jako je ten ruský. Velmi výmluvný příklad přišel tento měsíc, kdy prohlásil, že hranice pro muže nebudou otevřeny až do konce válečného stavu, bez ohledu na to, že je to nejpopulárnější téma petice na jeho webových stránkách.
Co se týče pracovního zákonodárství, je velmi příznačné, že vidíme, jak se o něj starají pouze Evropané. Protože nejméně polovina zaměstnaných na Ukrajině pracuje v neformálním sektoru a i ti oficiálně zaměstnaní málokdy slyší něco o dodržování pracovních práv a záruk – vše závisí na individuálních dohodách.
Nejvíce ze všeho nyní pracující třídu trápí jiné věci: již zmíněné pouliční razie za účelem vydávání obsílek (nejaktivnější ve východních a západních pohraničních oblastech) a nutnost otevřít odchod ze země pro ty, kteří jsou povinni vojenskou službou. Ano, petice mají pouze informační smysl, nicméně jde o první pokusy ukrajinských pracujících vyjádřit vlastní agendu na celostátní úrovni. Protože pouliční akce jsou nyní nemožné, uchylují se k jedinému zbývajícímu prostředku komunikace s úřady.
Můžeme si jen představit, kolik Ukrajinců by bylo šťastných, kdyby stát v důsledku kampaně mezinárodního anarchistického hnutí uvolnil svou moc. Kdyby toto hnutí bralo svá protiválečná prohlášení vážněji než jen jako slova, byli bychom již před mnoha měsíci svědky jeho masových shromáždění v blízkosti ukrajinských ambasád za otevření hranic. O čem mluvit, když i na Prvního máje se našly důležitější aféry? Zdá se, že není kde čekat na pomoc, a lze se jen dohadovat, kolik dalších ukrajinských rodin zemře, protože se nechtějí rozloučit. Čím se lišíte od politiků, když deklarujete věci, které nehodláte splnit?
Jedinou masovou libertinskou strukturou, jejíž slova se nelišila od činů, je EZLN. Krátce po invazi zaplnili ulice svých obcí, bezvýhradně odsoudili tuto agresi, volali po okamžitém stažení ruské armády a zároveň nepovažovali ukrajinský buržoazní stát za něco principiálně lepšího. Tento protest byl symbolický, málokdo v Kremlu ho vůbec viděl, ale zdá se, že udělali maximum, co je v jejich horské džungli možné…
CRINT-FAI: Existují nějaké další aktivistické nebo solidární sítě, s nimiž jste ve spojení a které vznikly během konfliktu a zabývají se sociální prací?
Assembly: Samozřejmě že existují, a dokonce ne jedna. Za prvé, naším velkým informačním partnerem je telegramový kanál “Subpoenas giving. Charkov” s téměř 75 tisíci odběrateli, který se objevil koncem května a kde se lidé navzájem pohotově upozorňují na zátahy na brance a další zvůli silových struktur. Spolupracujeme také s dobrovolnickou organizací Build Help na rychlé opravě domů poškozených ostřelováním v chudých oblastech. K diskusi o širších otázkách poválečného vývoje se účastníme činnosti Charkovské alternativy (založené přesně před dvěma lety) a Charkovského Loadstone (vzniklého asi před měsícem). Jedná se o neformální horizontální koalici urbanistů, ekologů, architektů a místních historiků, kteří usilují o to, aby naše město bylo více decentralizované a méně komerčně orientované. Obecný koncept naší společné vize byl představen na konci května.
Je zřejmé, že tyto myšlenky budeme moci začít vážně realizovat teprve tehdy, až útočníci přestanou každou noc ničit město balistickými raketami a kazetovými raketami ráže 220 mm, když jdou lidé do práce. Pokud se to tu do té doby úplně nevylidní. Nějaké úspěchy už ale máme. Charkovské úřady a s nimi spojení developeři plánují zbourat historické budovy poškozené bombardováním. Namísto jejich obnovy usilují o výstavbu komerčních objektů. Jejich snahu takto „přestavět” jeden z nejstarších domů v našem městě, starý téměř 200 let, už zastavil zásah nás a našich čtenářů. V monitorování situace je třeba pokračovat denně, protože oni doufají právě v oslabení naší bdělosti.
obr. 2. Setkání slunce a stínu v místě střetu
roztříštěné historie s roztříštěnou modernou
u odvolacího soudu – v centrální
čtvrti s revolučním pozadím,
o kterém jsme psali zde:
https://libcom.org/article/haymarket-riot-kharkov-bloody-easter-1872
Co se týče solidarity na mezinárodní úrovni, to je úplně jiná věc. V loňském roce mezinárodní anarchistické hnutí vybralo pro afghánské anarchisty 5 000 eur asi za měsíc – my jsme od zahraničních soudruhů dostali 1 500 eur za půl roku. A to přesto, že naše práce je veřejně známá, zatímco v afghánském případě se o jejich aktivitách před emigrací ani po ní nic neví (i když jsme jim také přispěli). Co se k tomu dá říci?
CRINT-FAI: Jak vám můžeme pomoci prostřednictvím konkrétní mezinárodní solidarity v humanitární pomoci obětem války?
Assembly: Vzhledem k tomu, že okupanti po celou dobu obléhání pravidelně bombardují kritickou civilní infrastrukturu, může být pro naše místa největším problémem nadcházející topná sezóna. Nyní připravujeme komunitní topeniště v domě našeho člena na okrajové průmyslové periferii Charkova. Můžete podpořit jak tento projekt nákupem humanitárního zboží od místních zemědělců (i když jsme jej v srpnu pozastavili, protože finanční prostředky jsou omezené a není známo, jak dlouho bude válka trvat). Nejnižší poplatek by měl být, pokud přispějete přímo na bankovní účet našeho fondu v dolarech (zde) nebo v eurech (zde), ale nevíme, zda je to možné z Itálie. Pro tyto případy se prosím připojte k naší hlavní sbírce: https://www.globalgiving.org/projects/mutual-aid-alert-for-east-ukraine/
CRINT-FAI: Jaký je váš postoj k otázkám dezerce a vědomého odporu, pokud jde o ukrajinskou i ruskou armádu?
Assembly: Všestranné pokrytí protiválečného bojkotu, sabotáží a dalších přímých akcí je hlavním tématem naší anglické mezinárodní rubriky od prvních dnů invaze! Spolu s tím bychom měli pochopit, že národní jednota Ukrajinců kolem Zelenského moci se opírá pouze o strach z vnějšího ohrožení. Proto jsou protiválečné podvratné akce v Rusku nepřímo hrozbou i pro ukrajinskou vládnoucí třídu, a proto považujeme jejich informační podporu za internacionalistický čin.
Je také třeba vzít v úvahu, že navzdory neexistenci kvalitativního rozdílu mezi válčícími státy se liší kvantitativně: pokud všichni ruští vojáci přestanou bojovat, válka skončí, pokud to udělají ukrajinští vojáci, skončí Ukrajina. Okupační zóna začíná 20 km od obchvatu našeho města a víme, co to znamená: „zmizení” všech alespoň trochu aktivních a doba kamenná pro zbytek obyvatelstva. Zároveň poté, co ruská vojska většinou ztratila svůj útočný potenciál, začala se i na Ukrajině projevovat vlna sociální nespokojenosti – o tom jsme již hovořili.
CRINT-FAI: Jaký vliv měla válka na ukrajinská anarchistická a radikální hnutí?
Assembly: Některé skupiny prostě zanikly, ostatní – kromě nás – nadále fungují jako státní útvary, jako politický subjekt (vzdálený anarchismu) a jsou vlastně mrtvé. Žádné vyhlídky na jejich oživení v této funkci nyní nejsou vidět. Je třeba poznamenat, že různí ukrajinští anarchisté vstoupili do armády z různých důvodů. Černá vlajka se spíše snažila prosazovat anarchistický program v řadách armády a širšího obranného hnutí. Jejich zkušenosti považujeme za cenné, i když neúspěšné, a předpoklady o tom jsme vyjádřili v rozhovoru z prvních dnů války. Jiní naopak spíše chrání ukrajinský stát před útoky anarchistů – proto se k nim chováme stejně negativně jako ke státu jako takovému.
Slovně všichni tvrdí, že nejsou pro stát, ale pouze pro ukrajinský lid, nicméně ani takovou jezuitskou rétoriku nemohou používat revolučním způsobem. Chcete-li pomoci ozbrojeným silám, v nichž mnozí vojáci nemají ani neprůstřelnou vestu, o munici nemluvě – dobře, pomozte jim, navazujte užitečné kontakty pro poválečnou dobu, jako Malatesta podporoval kubánské povstalce proti Španělsku a libyjské proti Itálii… Proč se ale ani Zelenského pravicoví odpůrci neostýchají využít každého případu takové nespravedlnosti k podkopání důvěry v ukrajinské úřady, zatímco oni naopak v anarchistických kruzích hájí pouze zájmy ukrajinského státu? Ti, kdo nechtějí poslouchat žádnou vládu, nemají důvod považovat takové skupiny za skutečnou alternativu, a ti, kdo milují stát, takovou schizofrenní exotiku nepotřebují – pro ně jsou tu obyčejné nacionalistické strany a hnutí.
Nemyslíme si, že by se tím situace radikálně změnila: příklad téže Černé vlajky ukazuje, že jakákoli revoluční agitace v ukrajinských jednotkách je nyní nesmyslná, protože vojáci jsou většinou spokojeni se svými platy, i na evropské poměry docela solidními (100 000 hřiven, tedy asi 2 700 eur na frontě). Nicméně většina těch, kteří se na Ukrajině označují za anarchisty, se k tomu ani nechystala a okamžitě splynula s vládnoucí třídou v jednom nacionalistickém impulsu.
Mezitím se početní stav ukrajinské armády blíží milionu lidí a několik desítek bojovníků pod černými vlajkami je kapkou v moři, která není schopna demonstrovat nic jiného než vlastní marnost a bezmoc. Relativní úspěch našich médií ve srovnání s předválečnými časy by nám však také neměl dát iluzi, že se anarchistické názory staly populárnějšími alespoň v jedné z oblastí Ukrajiny. Musíme být připraveni na to, že tato politická situace v zemi může být jako v Afghánistánu, Jemenu nebo Somálsku ještě hodně dlouho a nic nám nezaručí růst vlivu pro anarchismus. Jedinou šancí je odmítnout koketování s tou či onou mocí/politikou jako „menším zlem”: rozhodný a bezpodmínečný odpor vůči nim všem. Jinak budou masy stále více vnímat anarchisty jako podivné a nepochopitelné šašky, kterým není třeba vůbec věnovat pozornost.
CRINT-FAI: Od kolektivů, jako je bývalá Operace Solidarita, a od některých Černých křížů z východní Evropy jsme slyšeli mezinárodní výzvy k nátlaku na naše vlády kvůli podpoře ukrajinských ozbrojených sil. Dokonce se dovolávali pokračujícího „spojenectví” mezi tamním lidem a státem. Jaký je váš názor?
Assembly: Zapatisté správně poznamenali na samém počátku války:
„Velký kapitál a jeho ‚západní’ vlády zasedly k rozjímání a dokonce k urychlení zhoršování situace. Jakmile invaze začala, s napětím sledovaly, zda se Ukrajina postaví na odpor, a kalkulovaly, co by mohly získat z každého možného výsledku. Nyní, když Ukrajina klade odpor, dychtivě rozšiřují nabídky ‚pomoci’, za kterou budou později očekávat zaplacení.“
Západní vlády a vojensko-průmyslový komplex mají své vlastní finanční zájmy, které nespočívají v rychlém vítězství Ukrajiny, ale v tom, aby se válka protáhla. V opačném případě by již na Ukrajinu dodaly dostatek těžkých zbraní a válka by mohla skončit už letos na podzim. Z čistě každodenního hlediska by pro vás bylo pohodlnější, kdyby Západ opět schoval hlavu do písku, jako v případě Čečenska a Sýrie. Kdybyste tu žili byť jen jeden den, nejspíš byste naopak začali obviňovat své úřady z pokračujícího uklidňování botoxového trpaslíka, kvůli němuž se naše město stává každý den střelnicí bez jakéhokoli trestu ohněm. Každopádně objektivní realita je taková, že západní vedení má zájem právě na postupném oslabování svého imperialistického rivala bez příliš ostré konfrontace.
Pokud jde o vámi zmíněné kolektivy, jejich nářky nad „svobodnou Ukrajinou bránící celý civilizovaný svět” jsou příliš nudné, než abychom vůbec ztráceli čas jejich analýzou. Těm, kteří mají ze zahraničí velké obavy o ukrajinskou demokracii, můžeme jen poradit, aby se vzdali svého evropského/amerického občanství, požádali o ukrajinskou rezidentskou kartu a rychle se přestěhovali sem za slastmi života!
Protivojenských odpůrců v Rusku a Bělorusku se to netýká. Tito lidé skutečně podstupují obrovské riziko, aby zastavili toto krveprolití, a to je dost na to, abychom jim byli vděční. S výjimkou nepříliš početných krajních pravičáků je podporujeme bez ohledu na to, zda je jejich postoj proukrajinský nebo internacionalistický.
Samozřejmě že i náš vlastní program lze v případě potřeby označit za prospěšný pro buržoazní třídu: masový odchod rozhněvaných nespolehlivých proletářů zabrání sociálnímu výbuchu na Ukrajině, který je možný v případě dalšího prodloužení války, a evropští bossové mají velký zájem o levnou ukrajinskou pracovní sílu. Kde jsou však příznivější podmínky pro stávkové hnutí – ve válčící zemi, nebo v mírové? A proč nerozvíjet v Evropě samostatnou prospěšnou činnost a nezapojit do ní ukrajinské migranty?
obr. 3. Zbytky obytného domu
na historické Mironosické ulici – jedné z centrálních
v našem městě.
CRINT-FAI: Stejně tak jsme slyšeli výzvy k obraně „liberální demokracie”. Jaký je váš názor na tento koncept a jak důležitý je pro vás koncept anarchismu třídního boje?
Assembly: Jaký je váš názor na anarchismus? Zřejmě máte na mysli ukrajinský stát, jestli tomu dobře rozumíme?
Takové řeči obvykle vycházejí ze srovnání vládou kontrolovaných území s totální devastací, hladomorem a bílým terorem na okupovaných územích země. Znamená však skutečnost, že jedna banda dělá menší nehoráznosti než druhá, že by kvůli tomu měly umírat a mrzačit se statisíce lidí a miliony dalších by se měly vláčet polohladovou existenci pod bombami zavřené v kleci? To si nemyslíme!
Srovnáme-li vládou kontrolovanou část Ukrajiny se zeměmi EU… Věřte nebo ne, ale i historické centrum typického ukrajinského města, včetně toho našeho, může být mnohem méně obyvatelné než západní slumy. Nemáme tu co bránit, kromě trůnů úřadů a polí korporací. Proto se naši úředníci tak bojí svobodného odchodu lidí pryč: služba v armádě na obranu plantáží oligarchie není pro mnohé vojáky tou nejžádanější možností, ale jediným dostupným příjmem v takových podmínkách. Ukrajinci nejsou k boji nuceni policejními represemi, protože ti, kdo opravdu nechtějí, se mobilizaci vyhnou i bez úplatků. Přitom ale ekonomické donucení je opravdu silné: například v našem městě je na jedno volné civilní místo 19 uchazečů o zaměstnání.
Obr. 4. A zničený Palác práce – také v centru Charkova…
CRINT-FAI: Jak zásadní roli hrají genderové a LGBTQ+ otázky v současných anarchistických a radikálních hnutích na Ukrajině?
Assembly: Někdo se osobně označuje za feministku, někdo si myslí, že na Ukrajině je toto téma natolik zdiskreditované pravičáky, že zcela ztratilo jakýkoli revoluční potenciál. Před válkou bylo feministické a LGBTQ+ hnutí na Ukrajině úzce spojeno s nacionalistickými, klerikálními a militaristickými kruhy. Po 24. únoru zastánci rozšíření služby žen v armádě apod. masově prchali z Ukrajiny do evropských zemí, a odtud volají do boje muže, kteří si luxus svobodné emigrace nemohou dovolit. Co bude s tímto hnutím dál, to neodhadneme. Naše aktivity jsou v současné době organizovány na třídním a územním základě, i když, pokud se objeví takové iniciativy, alespoň částečně blízké našim názorům, bylo by hezké s nimi spolupracovat.
CRINT-FAI: Někteří soudruzi nám řekli, jak moc nacionalistická rétorika pronikla do ukrajinské společnosti, zejména po letech 2013/14 a válce na Krymu. Jaké jsou existující nebo potenciální politické prostory pro politickou aktivitu vylučující nacionalismus?
Assembly: Anarchie je mládí světa a budovat ji mají především mladí. Podobně jako v Itálii jde problém nacionalismu ve východní Evropě ruku v ruce s vymíráním populace a jeho sklouzáním do senilního marasmu. Ukrajina, stejně jako Rusko, byla před válkou dlouho zemí alkoholiků, důchodců, úředníků a fízlů. Až bude možný volný odchod, odejdou odtud pravděpodobně i ti dělníci a inteligence, kteří ještě zůstali. Zejména ti ze zničených regionů. Existují údaje, že od 24. února se na Ukrajinu dobrovolně vrátilo ze zahraničí asi 100 000 mužů. Ale zase – zůstanou zde i po válce? Obecně vzato, ukrajinská demografie není příliš nakloněna šíření anarchistických myšlenek, jak je vidět.
Jedinou šancí na šťastný konec jsou tak obrovské investice ze Západu, Číny a Turecka, že nejen obnovíme, co bylo zničeno, ale také uděláme ekonomický skok z předválečné úrovně, což přiláká mnoho migrantů z globálního Jihu. Pak bude skutečně možné masové dělnické hnutí, revoluční situace atd. Zatím však ani obnovení toho, co jsme měli před válkou, není vážně zaručeno. Většinou jde o sliby.
Mimo jakoukoli pochybnost jsou v tomto případě možné i mezietnické konflikty. Již v prvních měsících naší práce jsme však téměř výhradně podporovali protesty arabských a afrických studentů proti provokaci úplatků u maturitní zkoušky. Doufáme tedy, že se nám podaří najít společnou řeč i s novými migranty.
CRINT-FAI: Je ještě něco, co byste si přáli, aby italsky mluvící anarchisté věděli?
Assembly: Chápeme, že s Ukrajinci se v Itálii zachází s jasnými předsudky a že ukrajinské komunity jsou známé svými reakčními názory. Ale nikdy se to nezmění k lepšímu, pokud bude anarchismus v Itálii jen krásnou rétorickou figurou proměněnou v prázdnotu. Agitujte mezi nimi, vzdělávejte je, pomáhejte jim v boji proti zaměstnavatelům a majitelům domů, kontaktujte nás, pokud potřebujete připravit texty v ukrajinštině nebo ruštině!
Pokud tohle čtou uprchlíci z Afriky a Blízkého východu: víme, že mnozí z vás jsou naštvaní, protože ukrajinští uprchlíci mají v Evropě nějakým způsobem lepší postavení. Mějte prosím na paměti, že je to jen polovina pravdy. Druhá polovina je, že bezpečnost a příjmy jsou zde srovnatelné s vašimi zeměmi, zatímco životní náklady jsou srovnatelné s těmi evropskými. Máme společné zájmy a musíme hledat způsoby, jak postupovat společně!
A také bychom rádi upřímně pozdravili Iniciativu solidarity Olgy Taratuty ve Francii, rádio Final Straw v USA, Enough 14 v Německu, 161 Crew v Polsku, alasbarricadas.org ve Španělsku, aitrus.info v Rusku a všechny ostatní naše čtenáře, překladatele a dárce. Váš příspěvek k naší práci je ohromující a my se snažíme dělat maximum, co je v těchto podmínkách možné!
Žádné hranice, žádné národy! Mír do chatrčí, válku do paláců!