Navzdory masivní nacionalistické “masírce” v Rusku i na Ukrajině, stále mnoho mobilizovaných na obou stranách není ochotno zabíjet a/nebo umírat za zájmy státu a kapitálu.
Informace o odmítnutí bojovat a o zběhnutí jsou nyní méně časté než v prvních měsících válečného konfliktu, protože úřady a jejich poslušná média se snaží takové zprávy umlčet. Navíc jsou pravidelně “vyvraceny” těmi, kdo jsou u moci. Nicméně některé z “uniklých” informací poskytuje obecný obraz.
Ruské úřady například popírají informace o tom, že by ruští vojáci, kteří odmítli bojovat, byli umístěni do táborů. Takové případy hlásí aktivisté za lidská práva. Centrum pro lidská práva Agora informovalo o 280 vojácích, kteří byli čtrnáct dní drženi ve sklepě věznice v Luhanské oblasti, kde na ně byl vyvíjen nátlak a bylo jim vyhrožováno. Po příjezdu domů muži podali Vyšetřovacímu výboru Ruské federace prohlášení, že proti nim byly spáchány zločiny. Osmnáct odmítajících také bylo drženo ve sklepě v osadě Zavitne Bazhanye v Doněcké oblasti.
ASTRA zase s odvoláním na příbuzné informovala o 88 ruských mobilizovaných mužích, kteří odmítli pokračovat v bojích na Ukrajině a byli násilně zadržováni v bývalém dětském táboře Berjozka v obci Makarovo v Luhanské oblasti. I na ně byl vyvíjen nátlak.
Ruský prezident Putin tuto a další podobné informace popřel: „Nemáme žádné tábory, zóny a podobně. To všechno jsou nesmysly. Jsou to podvrhy, které nemají žádné opodstatnění.“
15. prosince kanál Černá kniha kapitalismu informoval, že detenční zařízení pro odmítající v obci Zajcevo na hranicích Luhanské oblasti s Bělgorodskou a Charkovskou oblastí bylo přece jen uzavřeno, a to kvůli odolnosti odmítajících a publicitě. Téměř všichni z přibližně 300 zadržovaných byli odvezeni do ruského týlu. Bylo jim slíbeno, že budou zařazeni do týlu a nebudou vráceni do první válečné linie. Někteří z přibližně 90 lidí zadržovaných v Makarovu byli rovněž posláni do ruského týlu.
Rusko mezitím vyneslo první rozsudky za dezerci a vyhýbání se mobilizaci. Rozsudky byly vyneseny v Murmansku, Nižním Novgorodu a Solněčnogorsku u Moskvy. Vojáci z Nižního Novgorodu a Solněčnogorsku dostali podmíněné tresty, zatímco trest v Murmansku není znám.
První případy proti mobilizovaným mužům, kteří nechtěli bojovat, se objevily na podzim a první rozsudky přišly v zimě. “Mediazone” studovala rozhodnutí vojenských soudů od začátku roku 2022: od ledna do začátku prosince soudy obdržely 948 případů neoprávněného opuštění jednotky. Nárůst je patrný zejména od léta.
Podle neoficiálních zpráv není ani v ukrajinské armádě vše v pořádku a ne všichni jsou ochotni “bojovat za vlast”. Serhij Kosťačuk, ukrajinský voják, který byl zajat v Rusku, popsal četné hádky a spory mezi vojáky a veliteli v řadách ukrajinských ozbrojených sil. V této situaci ukrajinští velitelé vyhrožovali vojákům, kteří s nimi nesouhlasili, vojenským soudem a střelbou z kulometu.
V každém případě za vše hovoří následující skutečnost: 13. prosince 2022 ukrajinský parlament odhlasoval návrh zákona 8271, který zpřísňuje tresty za neuposlechnutí rozkazu – otevřené odmítnutí splnit rozkaz nadřízeného, nesplnění rozkazu nadřízeného z jiných důvodů, vyhrožování zabitím nebo ublížením na zdraví či ublížením na zdraví nadřízenému, nedovolené opuštění vojenské jednotky nebo místa služby, dezerci, nedovolené opuštění bojiště během bojové mise nebo odmítnutí jednat se zbraní během boje. Tresty jsou následující: 3 až 10 let odnětí svobody za neposlušnost, 5 až 10 let odnětí svobody za vyhrožování nebo urážku nadřízeného, 5 až 10 let odnětí svobody za dezerci, 5 až 10 let odnětí svobody za opuštění bojiště nebo odmítnutí činnosti se zbraní. Možnost podmíněného propuštění a předčasného propuštění je vyloučena.
____________________
zdroj: Репрессии против тех, кто не хочет воевать
https://www.aitrus.info/node/6044