/ Deutsch /
Přinášíme překlad textu AST, skupiny působící v tzv. Německu. Jejich analýza – i když se částečně specificky vztahuje ke kritice německého imperialismu – je velice důležitým příspevkem ke kritice meziimperialistického soupeření a také buržoazního pacifismu.
Ve světovém kapitalismu může být mír pouze časově a prostorově omezeným meziválečným obdobím. Něco jako „světový mír” v kapitalismu nemůže existovat. Někde vždycky něco praskne. V době míru se státy připravují na válku vojenským zbrojením. A ve válce se vojensky bojuje o podmínky příštího míru. V kapitalistickém míru jsou proletáři vykořisťováni – produkují pro kapitál a stát více peněz, než kolik sami dostanou v podobě mzdy. A ve válce mají zabíjet a umírat za „své” kapitalistické vykořisťovatelské státy. Kapitalistický mír není alternativou k imperialistické válce, ale jejím zdrojem.
Mír a válka na Ukrajině
Mezi státy a státními bloky je mír nevojenskou formou soupeření o zdroje surovin, odbytiště a geopolitické sféry vlivu. Toto soupeření se při určité intenzitě mění ve válku. Takto státní bloky západního imperialismu, EU a NATO, stále více rozšiřovaly svůj vliv proti imperialistickému Rusku prostřednictvím svého východního rozšíření. Když ukrajinský prezident Janukovyč v roce 2013 pod tlakem Moskvy odmítl uzavřít asociační dohodu s EU, vzniklo na Majdanu sociálně reakční hnutí s prozápadním demokratickým a ultranacionalistickým neofašistickým křídlem, které bylo podporováno západním imperialismem.
Toto sociálně reakční hnutí svrhlo v únoru 2014 Janukovyče a nastolilo prozápadní režim, ruský imperialismus zase anektoval v březnu 2014 Krym. Na východě Ukrajiny se odtrhly proruské „lidové republiky”. Vypukla občanská válka. Ukrajinu podporoval západní imperialismus, „lidové republiky” ruský imperialismus. Občanská válka na Ukrajině tak byla zároveň imperialistickou proxy válkou mezi Ruskem a NATO.
V únoru 2022 pak ruský imperialismus přímo zaútočil na Ukrajinu. Od té doby vedou NATO a EU nepřímou válku proti Moskvě v podobě stále intenzivnější ekonomické války a finančního, vojenského a zpravodajského zbrojení prozápadního ukrajinského režimu. Ukrajina a kolektivní Západ se v této zástupné válce proti Rusku navzájem využívají. Kolektivní Západ poškozuje prostřednictvím Ukrajiny svého imperialistického rivala Rusko. Ukrajinský režim se snaží prostřednictvím vojenského zbrojení ze strany Západu udržet se v krvavé hře.
Tuto zástupnou válku vedou jak ruský, tak západní imperialismus na úkor světového proletariátu. Na počátku imperialistického masakru prudce vzrostly ceny energií a potravin po celém světě. To bylo velkou zátěží i pro proletariát v NSR. Odborové svazy DGB podpořily německou ekonomickou válku proti Rusku. Západní imperialistická „solidarita s Ukrajinou” je namířena proti námezdně pracujícím této země. Pracující jsou vystaveni tvrdému kapitalistickému vykořisťování. Kromě toho jsou hromadně rekrutováni ukrajinským státem. Mají zabíjet a umírat – v zájmu ukrajinského kapitalistického režimu a geopolitické hry kolektivního Západu. Pro ukrajinské námezdně pracující jsou „vlastní” stát a NATO/EU stejnými strukturálními třídními nepřáteli jako ruský imperialismus.
Rusko je na nejlepší cestě vyhrát tuto válku vojensky. Americký imperialismus pod vedením Trumpa má velký zájem ukončit toto krveprolití imperialistickým smírčím urovnáním s Moskvou. To však znamená, že Ukrajina bude muset postoupit část svého území Rusku. A Moskva také požaduje vojenskou neutralitu Ukrajiny. Ukrajina ani EU/evropské mocnosti NATO nejsou ochotny učinit Kremlu větší ústupky. A ani Rusko zatím nechce válku skutečně ukončit. A ani moc amerického imperialismu nestačí k tomu, aby obě strany donutila k míru. Proto Washington kolísá mezi mírovými nabídkami Moskvě a pokračováním války.
Pro německý imperialismus je Rusko nepřítelem číslo jedna. Proti němu se zbrojí. A připravuje své občany na válku. Balancování na pokraji jaderné války je německým státním programem. Jedná se o třídní boj shora proti proletariátu. Sociální správa kapitalisticky vyprodukované bídy se má zhoršit. Děla místo másla. A možná brzy bude i pro německé proletáře platit: zabíjet a umírat v zájmu německého imperialismu. Nejprve v proxy válkách, které extrémně zvyšují nebezpečí atomového overkillu. Světová revoluce místo národního pacifismu
Pacifismus se často projevuje velmi nacionalisticky. Zatímco vládní politici Německa zbrojí stát a vyvážejí vražedné nástroje do válečných oblastí (Ukrajina, Izrael), národní pacifisté si přejí německý mírový národ. Tedy svět, kde vlci vyprávějí ovcím krásné pohádky na dobrou noc, ale neroztrhají je. Dobře, ale vládnoucí vlci skutečně vyprávějí ovládaným ovcím krásné pohádky na dobrou noc – aby je uspali a mohli je pak snáze roztrhat. I národní pacifismus patří mezi prášky na spaní. Neodzbrojuje válčící a zbrojící státy, ale třídně bojující proletariát.
Pacifismus požaduje, aby státy konečně přestaly válčit mezi sebou. Měly by mezi sebou pouze spolupracovat. Tento požadavek je v rozporu s imperialistickou konkurencí mezi státy, která se odehrává ve válkách. Diplomacie, kterou pacifisté vyzdvihují jako údajnou alternativu k válce, je také jen zvláštní zbraní v konkurenci mezi státy. Je založena na ekonomické a vojenské síle států. Je to zvláštní forma prosazování imperialistických zájmů. Pokud státy mohou prosazovat své zájmy diplomaticky a mírově, tím lépe. Pokud ne, a vládní politici se domnívají, že by proto mohli a museli vést války za tyto zájmy, pak tak také učiní. Diplomacie připravuje v míru válku a ve válce mír.
Pacifismus požaduje, aby státy odzbrojily. To však právě teď, v době eskalace kapitalistické krize a mezimperialistické konkurence, neudělají. Existuje pouze jedna realistická forma odzbrojení: světová revoluce a rozbití všech států! Světová revoluce? To má být realistické?! No, stále existuje možnost, že se globální třídní boj v extrémních, výjimečných situacích radikalizuje a přeroste v planetární sociální revoluci. Jak realistické je ale naopak to, že státy mezi sebou již nebudou vést války a výrazně se odzbrojí?
Třídní boj proti zbrojení a vývozu zbraní
I v NSR je proletářský třídní boj proti zbrojení, vývozu zbraní a přípravám na válku naprosto nezbytný. Nejúčinnější formou třídního boje je stávka. Stávky proti zbrojení a vývozu zbraní jsou však v Německu zakázány. V této zemi jsou „politické stávky” považovány za nelegální. Legální jsou pouze stávky organizované odbory za cíle, které lze vyjednat v kolektivních smlouvách – například vyšší mzdy a kratší pracovní doba. Drtivá většina odborů podporuje zbrojení a válečnou politiku německého imperialismu. Jsou hluboce integrovány do německého státu. Stávky proti německému imperialismu mohou být pouze nezávislé na odborech a divoké. Neměli bychom nic proti tomu, kdyby se vyvinuly.
Zdroj překladu:
https://astendenz.wordpress.com/2025/10/20/der-kapitalistische-frieden-ist-die-quelle-des-imperialistischen-krieges/