- / Русский / English /
Nedávno na našem webu vyšly poznámky o mobilizaci v Rusku, které sepsal anarchista z Ruska. Dále se věnujeme tomuto tématu, prostřednictvím rozhovoru s anarchosyndikalisty, kteří působí v Rusku. Tento rozhovor přináší další svědectví o tom, že služba v putinovské armádě bývá vynucena a projevy odporu jsou krutě potlačovány.
1) Ruský stát mobilizuje své občany k válce na Ukrajině. Jak na to reaguje společnost obecně?
Nejprve je třeba vědět, že v Rusku platí všeobecná povinná vojenská služba. Povinnost se vztahuje na muže ve věku od 18 do 30 let. Formálně existuje možnost alternativní civilní služby, ale je velmi obtížné ji získat. Kromě toho se stále více rozšiřuje systém tzv. „smluvní“ služby: osoba uzavře dohodu (smlouvu) s ministerstvem války o službě v armádě a za to dostává peníze.
Na samém počátku této války byli na frontu vysláni jak „pravidelní“ vojáci (branci), tak „smluvní vojáci“. Na podzim roku 2022 byla navíc vyhlášena „částečná mobilizace“. Část mobilizovaných vojáků byla okamžitě vyslána na frontu, aby zaplnila mezery v obraně, kde jejich jednotky utrpěly značné ztráty. Nucené vysílání lidí na frontu vyvolalo mezi obyvatelstvem nespokojenost. Do armády jsou také povoláváni migranti, kteří mají právo pobytu v Rusku.
V desítkách různých měst se konaly protesty, ale byly potlačeny.
Proto úřady následně oficiálně oznámily, že na frontu budou vysíláni pouze smluvní vojáci. Ve skutečnosti však již v roce 2024 existovaly zprávy, že například na frontě v Kurské oblasti byli vojáci z povinné vojenské služby.
Počet smluvních vojáků ochotných bojovat je poměrně velký. Především úřady platí za smluvní službu značné částky, což přitahuje chudé lidi, kteří nemají prostředky k přežití. V případě jejich smrti dostanou peníze jejich rodiny. Kromě toho často podepisují smlouvy vězni, kterým je výměnou za to slíbena amnestie.
Tvrzení úřadů, že všichni smluvní vojáci jsou dobrovolníci, však není pravdivé. Existuje řada zpráv o tom, že branci jsou nuceni podepsat smlouvy ještě během služby v armádě, načež jsou posláni na frontu. O takových případech často informují příbuzní násilně mobilizovaných osob a setkáváme se s nespokojeností. Již došlo k případům protestů smluvních vojáků, kteří nechtěli jít na frontu.
Je pozoruhodné, že mobilizace nebyla ve všech regionech stejná. Lidé si stěžovali, že nábor byl nepřiměřeně soustředěn v chudých regionech, regionech obývaných etnickými menšinami atd. Nespokojenost byla zaznamenána v odlehlých, chudých regionech země.
Pokud však porovnáme situaci s tou, která panuje na Ukrajině, pak v Rusku zatím neexistuje tak rozšířené rozhořčení nad mobilizací, protože důraz je kladen na smluvní vojáky, nikoli na ty, kteří jsou mobilizováni násilím. Celkově však lze zaznamenat rostoucí únavu obyvatelstva z této války.
2) Je v Rusku mnoho lidí, kteří odmítají být mobilizováni do armády a jít do války?
Nikdo nezná přesný počet. Podle různých publikací a zdrojů opustilo Rusko od oznámení částečné mobilizace v září 2022 několik set tisíc až přibližně 700 tisíc lidí. Úřady přijímají opatření, aby zabránily osobám podléhajícím branné povinnosti opustit zemi.
Nedávno zesnulý německý pacifista Rudi Friedrich, člen organizace Connection, která pomáhá odpůrcům vojenské služby a dezertérům po celém světě, uvedl na jaře tohoto roku následující čísla: Zhruba 250 000 branců opustilo Rusko, aby se vyhnuli nucené účasti ve válce, a více než 300 000 uprchlo z Ukrajiny.
Navíc jen v roce 2024 zaznamenalo ruské ministerstvo války 50 500 případů dezertérství a neoprávněného opuštění jednotky ve válčící armádě.
3) Jak se mohou lidé v Rusku bránit proti mobilizaci?
Nejstarší metody vyhýbání se vojenské službě sahají až do dob Sovětského svazu. Existují tři: 1) získání lékařského potvrzení diagnostikujícího stav, který člověka činí nezpůsobilým pro vojenskou službu (včetně předstírání nemoci); 2) zaplacení úplatku; 3) vyhýbání se povolávacímu rozkazu. Druhý a třetí způsob jsou samozřejmě nelegální. Třetí možnost byla usnadněna tím, že podle zákona platného až donedávna musela být předvolání doručena osobně a proti podpisu. Lidé proto často předstírali, že nejsou doma, nebo změnili místo bydliště. Podle oficiálních údajů se tak v roce 2010 vyhnulo vojenské službě téměř 200 tisíc ruských občanů.
Podle zákona si občan může zvolit civilní službu namísto vojenské služby, pokud je vojenská služba v rozporu s jeho přesvědčením nebo náboženstvím, a také pokud patří k domorodé menšině, vede tradiční způsob života, provozuje tradiční hospodářství a zabývá se tradičními řemesly. V listopadu 2022 byla do zákona o mobilizaci doplněna klauzule, která stanoví, že během mobilizace může vláda poslat osoby, které vykonávají alternativní civilní službu v civilních pozicích v organizacích s pravidelným rozpočtem, do civilních pozic v ozbrojených silách. Ačkoli ústava poskytuje mobilizovaným osobám právo na alternativní civilní službu, neexistuje žádný konkrétní zákon, který by to upravoval, což vedlo k několika konfliktům. V některých případech se mobilizovaným osobám podařilo získat právo vykonávat alternativní službu prostřednictvím soudů.
V praxi však může být pro brance obtížné získat alternativní službu. To vyžaduje důkladnou znalost zákona, schopnost prokázat „odůvodnění“ své nezpůsobilosti k vojenské službě a dobré kontakty s příslušnými právníky nebo skupinami, které konkrétně pomáhají brancům. V první polovině roku 2025 absolvovalo alternativní civilní službu pouze 2 722 osob.
4) Jaké konkrétní metody obrany proti mobilizaci používá dělnická třída?
Naneštěstí, obecně nízká úroveň proletářského třídního vědomí v zemích bývalého Sovětského svazu nyní vylučuje jakékoli případy konkrétního proletářského odporu proti branné povinnosti nebo mobilizaci, jako jsou například stávky. Úniky před brannou povinností se vyskytují především na čistě individuální úrovni.
5) Jak stát reaguje na ty, kteří nechtějí být mobilizováni do armády?
Podle platných trestních předpisů může vyhýbání se vojenské službě vést k pokutě ve výši 200 000 rublů (94 rublů = 1 euro) nebo k trestu odnětí svobody až na dva roky. Dezerce z armády se trestá odnětím svobody až na sedm let, v případě hromadné dezerce nebo dezerce se zbraní až na deset let.
Od začátku války úřady zpřísnily kontroly a represi vůči osobám, které se vyhýbají vojenské službě. Od listopadu 2024 existuje jednotný registr osob podléhajících vojenské službě, který zahrnuje všechny občany podléhající vojenské registraci. Kromě toho existuje registr předvolání k vojenské registraci a odvodu.
Byla zrušena praxe, která umožňovala branci tvrdit, že nedostal předvolání, protože mu nebylo doručeno osobně. Předvolání lze nyní zasílat doporučenou poštou nebo elektronicky. Pokud je zasláno poštou, považuje se za doručené v den doručení doporučené zásilky nebo, pokud je doručení odmítnuto, v den odmítnutí. Elektronické předvolání se automaticky považuje za doručené 7 dní po jeho zveřejnění v online registru předvolání. Nezáleží na tom, zda jej branec viděl nebo ne.
Od okamžiku doručení předvolání (ať už v elektronické nebo papírové podobě) nabývá účinnosti dočasný zákaz opustit zemi. Tento zákaz zůstává v platnosti, dokud se daná osoba nedostaví na vojenskou registrační a odvodní kancelář nebo nepředloží platný důvod, proč se nedostavila. Zákon stanoví možnost uložit další omezení (například v oblasti řízení motorových vozidel, registrace majetku nebo získávání úvěrů), pokud se daná osoba nedostaví do 20 dnů od doručení předvolání.
Podle oficiálních údajů je počet osob odsouzených za vyhýbání se vojenské službě přibližně 1 000 ročně (1 121 v roce 2022, 958 v roce 2023 a 918 v roce 2024). Většina z těchto osob však byla odsouzena k pokutám. Represe proti dezertérům jsou přísnější. Do léta 2025 byl celkový počet osob odsouzených za dezertování z vojenských jednotek od začátku války nejméně 18 500. Od začátku války na Ukrajině se počet trestních řízení za dezertování a neoprávněné opuštění služby prudce zvýšil. I zde je však značná část trestů za neoprávněné opuštění služby podmíněná, aby mohla být odsouzená osoba poslána zpět na frontu.
Pravidelně se také provádějí hromadné razie a zatýkání branců. Tyto razie jsou cílené akce zaměřené na identifikaci mužů, kteří se vyhýbají vojenské službě nebo se nedostaví k vojenské registraci a odvodu. Provádí je pořádková policie (OMON) nebo Ruská národní garda v plné výzbroji na letištích a nádražích, v ubytovnách a na trzích, dokonce i v náboženských objektech a rekreačních oblastech. Stále častěji se provádějí razie v klubech. Muži jsou podrobeni kontrole dokladů a dostávají předvolání k vojenské registraci a odvodu, nebo jsou někdy odvezeni přímo tam. Během razií se bezpečnostní síly mohou zvláště zajímat o migranty.